Morava a Slezsko pod lomeným obloukem

Vysloví-li se jméno francouzského hlavního města Paříže, bez rozpaků si všichni vybaví Eiffelovu věž, zámek Versailles či přídomky jako město módy, nejromantičtější město na světě nebo nejkrásnější město Evropy. Jen málokdo však ví či si uvědomí, že Paříž a její okolí, region Île-de-France, byly v první polovině 12. století kolébkou nově vzniklého tzv. lomeného slohu, který později dostal od italských humanistů název gotický – toto označení má původ ve jménu germánského etnika Gótů, jejichž umění bylo považováno za barbarské, stejně jako za barbarskou považovali humanisté v Itálii gotiku.

A právě tento barbarský sloh ovládl na zhruba tři století i moravské a slezské luhy a háje, život a umění v nich, a jen pomalu se na počátku 16. století vzdával své vlády ve prospěch renesance (jak jsme si již nastínili v článku o renesančních památkách v částech o zámcích v Tovačově a Moravské Třebové). Gotika je u nás do dnešních časů všudypřítomná, byť si to třeba ani neuvědomujeme: kopce jsou posety opevněnými hrady, často později přestavovanými, mnoho ze zámeckých sídel má původ v gotických stavbách, uliční síť center řady měst byla dána už v době vrcholného středověku, nejeden dům za novějšími štíty ukrývá gotické jádro a mohli bychom pokračovat…

Za první gotickou stavbu je považována novostavba průčelí benediktinského klášterního kostela v Saint-Denis na předměstí Paříže z let 1140–44, kde se kloubí charakteristické znaky gotiky, které dosud byly izolovanými součástmi vrcholně románských staveb v okolí Paříže či v Normandii: především šlo o užití žebrové křížové klenby, vitráží v oknech, opěrného systému, který na sebe bral tíhu klenby, či impozantní západní dvouvěžové průčelí s mohutnými vstupními portály.

Portál baziliky kláštera Porta Coeli

U nás se první projevy gotiky objevily na začátku 13. století, patrně nejstarší najdeme v Předklášteří u Tišnova. Tamní klášter Porta Coeli je poprvé připomínán roku 1233, přičemž o šest let později byla vysvěcena bazilika, jejíž průčelí zdobí gotický portál ovlivněný ranými francouzskými vzory. Klášter je od roku 2010 národní kulturní památkou a sídlí v něm Podhorácké muzeum s expozicí z historie kláštera. Zhruba ve stejné době pak probíhaly také práce na přestavbě hradu Bítov, který byl vystavěn jako první ze zamýšleného řetězce hradů na obranu jižní hranice přemyslovského státu už v 11. století, nebo stavby hradů Buchlov, Veveří nebo Špilberk; románsko-gotická či gotická jádra hradů však často překryly pozdější přestavby, stejně jako v případě kláštera v Oslavanech, který byl přestavěn na renesanční zámek.

Gotika se během druhé poloviny 13. století v našich zemích zabydlela, jeho poslední léta a století následující označujeme jako období její vrcholné fáze, kdy vznikají stavby, z nichž nás celá řada uchvacuje dodnes. K těm nejvýznamnějším vrcholně gotickým stavbám na území Moravy a Slezska patří především kostely: chrámy sv. Mořice v Kroměříži a Olomouci, konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně nebo kostel sv. Mikuláše ve Znojmě; ale také třeba torzo kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích nedaleko Brna či olomoucká radnice.

Kostel sv. Mořice v Olomouci

Chrámy zasvěcené sv. Mořici v Kroměříži a Olomouci mají totožného zakladatele, olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka, významné osobnosti poloviny 13. století, která se mimo jiné aktivně podílela na kolonizaci v té době neosídlených oblastí Moravy. Pevnostně vypadající olomoucký svatostánek vyrostl v blízkosti původní románské rotundy jako raně gotická stavba s románskými dozvuky, dokončená roku 1257, ovšem na přelomu 14. a 15. století došlo k jeho zásadní gotické přestavbě, kdy k původní mase chrámu přibyly průčelní věže (jedna dnes slouží jako vyhlídka na centrum města) a samotné trojlodí klenuté na štíhlé vysoké pilíře pak bylo dokončeno až v roce 1540, tedy v době, kdy už i na Moravě panovala renesance. Však také záhy ke kostelu přibyla renesanční hrobka měšťana Edelmanna… Byť to sem úplně nepatří, je třeba ještě zmínit fakt, že chrám sv. Mořice v Olomouci neuchvacuje jen svým netradičním vzhledem, stíněným však betonovým brutalismem obchodního domu Prior, ale také svými barokními varhanami Michala Englera z roku 1745, které patří k největším v Evropě.

Kostel sv. Mořice v Kroměříži

Oproti olomouckému chrámu, kroměřížský sv. Mořic, nedaleko tamního zámku, byl vystavěn téměř „najednou“, avšak každá další epocha mu vtiskla novou tvář. Biskup Bruno, který je zde pohřben, kostel založil po roce 1262, v 70. letech již byl provizorně zastřešen a v roce 1344 bylo dokončeno zaklenutí kněžiště. Protože byl však chrám několikrát vážně poškozen, dočkal se později renesančních i barokních úprav a nakonec, v 19. století, puristické regotizace pod vedením arcibiskupského architekta Antona Archeho.

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě 

Z přelomu 13. a 14. století pochází také dominanta centra Opavy, konkatedrála (jeden ze sídelních kostelů biskupa) Nanebevzetí Panny Marie, kterou odborníci označují jako nejkrásnější ukázku slezské cihlové gotiky u nás. Vysoké trojlodí, původně klenuté křížovou klenbou, se dvěma průčelními věžemi vyrostlo na místě původní románské svatyně řádu německých rytířů během první poloviny 14. století, avšak tuto podobu změnily pozdější úpravy, především po požáru v roce 1689. Nutno však dodat, že právě úpravy v době baroka dodaly konkatedrále jedno „nej“ – jižní věž je díky osmiboké barokní nástavbě se svojí výškou 102 metrů nejvyšší na území našeho Slezska. Gotický vzhled si uchovaly kaple a předsíně chrámu. Ze stejné doby jako konkatedrála pochází další opavská církevní stavba, zádušní kaple sv. Kříže, taktéž stavěná z neomítnutých cihel ve výjimečně používaném osmibokém půdorysu.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Brně

To bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně (na dnešním Mendlově náměstí) má svoji víceméně původní podobu dodnes. Chrám křížového půdorysu vystavěný z neomítnutých cihel vyrostl na místě staršího svatostánku vedle ženského cisterciáckého starobrněnského kláštera, který založila v roce 1323 vdova po Václavu II. a Rudolfu Habsburském Eliška Rejčka, původem Polka, jež tou dobou žila v Brně s tehdejším moravským hejtmanem Jindřichem z Lipé. Oba byli později v založeném kostele pochováni, místo posledního odpočinku Rejčky označuje na podlaze baziliky písmeno E. Zatímco klášter se v běhu času dočkal zásadních stavebních proměn (a taktéž v době josefinských reforem zrušení a změny působícího řádu), barokní zásahy se chrámu dotkly jen malou měrou, především jeho interiéru (mimochodem, krásně barevného). V roce 1987 byl kostel papežem Janem Pavlem II. povýšen na baziliku minor.

Kostel sv. Mikuláše a kaple sv. Václava ve Znojmě

Od roku 1338 až do poloviny 15. století byl ve Znojmě budován na ostrohu nad Dyjí naproti zdejšímu hradu chrám sv. Mikuláše, výrazná dominanta města na místě staršího vyhořelého kostelíku, spravovaného louckým klášterem. Kostel je tvořen vysokým gotickým halovým trojlodím a presbytářem se žebrovou klenbou ovlivněnou činností známého stavebníka Petra Parléře. Přestavby se dotkly především interiéru – i když i zde se zachovaly gotické umělecké památky jako například plastika bičovaného Krista u kůlu, tzv. Chlebová Madona nebo kamenná křtitelnice – a postranních kaplí, to v době baroka, novogoticky pak bylo v 19. století upraveno západní průčelí a netradičně k východu byla přistavěna věž – jako náhrada za dříve stržené dvě zvonice po bocích presbytáře. V těsné blízkosti kostela se nachází ještě jedna gotická stavba, a sice unikátní patrová kaple sv. Václava. Horní část je zasvěcena sv. Anně a je zdobená krásnou krouženou pozdně gotickou klenbou z roku 1521, spodní část je starší a je zasvěcena sv. Martinovi. Kaple slouží jako místo kulturních akcí a výstav.

Klášter Dolní Kounice

Byť v troskách, vzbuzuje úžas také klášter Rosa Coeli v Dolních Kounicích, který je vůbec nejstarším ženským klášterem na Moravě – původní románský klášter byl založen již před rokem 1181, avšak areál byl nově v gotickém duchu budován po roce 1320. Již za husitských válek byl ale vypálen a pozdější doba mu také příliš nepřála, když byl několikrát opraven a záhy buď opuštěn nebo zničen nějakou pohromou. Některé budovy se dodnes nedochovaly, ty dochované jsou přístupné veřejnosti, co však láká turisty nejvíce, je klášterní kostel, resp. jeho obvodová zeď, která je často využita jako romantická kulisa kulturních akcí.

Bavorův dům v Jihlavě

Gotický styl se ovšem ve 14. století nepromítl jen do podoby městských chrámů, ale také do vzhledu světských staveb sloužících nejrůznějším účelům – vždyť to byla doba výstavby měst! Nemálo z těchto staveb ovšem svoji gotickou podobu ztratilo přestavbami a přizpůsobováním se potřebám svého majitele či správce, takže mnohdy se z gotických měšťanských domů dochovaly jen přízemní mázhausy a sklepy, jako je tomu třeba u domů na náměstí v Moravské Třebové, ukázku měšťanského domu z doby gotiky, který si některé gotické prvky uchoval zvenčí i přes renesanční úpravy, najdeme například na Masarykově náměstí v Jihlavě – tzv. Bavorův dům s podloubím. V jádru gotická je také jihlavská radnice nebo radnice v Olomouci, která byla už v době založení podle pověsti opatřena orlojem, který je dnes ovšem vyveden v duchu socialistického realismu, a sama radnice se také několikrát změnila. Obyvatelé Znojma se zase mohou pochlubit gotickou radniční věží vysokou 80 metrů anebo také gotickou Vlkovou věží, která byla součástí Vídeňské brány. A když už jsme ve Znojmě, byl by hřích nezmínit zdejší raritu – od 14. století vznikal pod městem systém podzemních chodeb, který patří k nejdelším ve střední Evropě (30 km chodeb ve čtyřech patrech) a zčásti je přístupný veřejnosti.

Již v několika případech (například u sv. Mořice v Olomouci) jsme nahlédli do 15. století, kdy se začne příběh gotiky (pomineme-li pozdější novogotické a pseudogotické snahy) uzavírat. Během husitských válek stavební činnost stagnovala, po válkách se zase soustředila na nápravy škod (například přestavba kostela sv. Jakuba většího v Telči) a zmíněné dostavby, nová stavební vlna, takzvaně pozdně gotická, nastoupila až za vlády Jagellonců a ze slávy ustupovala pomalu v první polovině 16. století, kdy se na Moravu začalo dostávat ve větším množství renesanční umění a oba slohy se vzájemně prolínaly.

Pernštejn

Ukázkou splynutí pozdní gotiky a renesance jsou některé z měšťanských domů ve Slavonicích i jinde, ale zcela nejvýraznějším příkladem je hrad Pernštejn. Ten sice stál nad říčkou Nedvědičkou již koncem 13. století, ale během 15. století prošel zásadní přestavbou a rozšířením, které měly vést k větší reprezentativnosti sídla v té době vlivných a majetných pánů z Pernštejna, hrad přitom ale neztratil nic ze své obranyschopnosti. A zůstal do dnešních dnů nedobyt – nepadl do rukou Švédům za třicetileté války, ani jej nepostihly žádné velké pozdější úpravy, ať už barokní či romantické. Pernštejn, jeden z turisty a filmaři nejvyhledávanějších moravských hradů, si tak uchoval svoji goticko-renesanční podobu hradu postupně se měnícího na zámek dodnes.

Kostel sv. Jakuba v Brně

Pozdní gotika s renesancí se snoubí také ve stavbě kostela sv. Jakuba v Brně. Síňový trojlodní chrám vznikal jako nástupce staršího románského svatostánku pro německé kolonisty zřejmě ještě před husitskými válkami, avšak do roku 1473 byl dokončen teprve presbytář a stavba dále pokračuje až koncem 16. století, kdy na věž osadil stavitel Antonio Gabri renesanční helmici. Barokní úpravy se později dotkly jen lehce interiéru, kterému i nadále dominují vysoké pilíře kleneb, negativnější dopad měla přísná regotizace v 70. letech 19. století, kdy byly vyměněny za kopie některé kamenné prvky a odstraněny některé přistavěné stavby. Přesto je kostel sv. Jakuba se svou 96metrovou věží jednou ze zásadních součástí panoramatu města a také učebnic architektury.

Fiály portálu Staré radnice v Brně

Nedílnou součástí panoramatu Brna i architektonických učebnic je i Stará radnice, kam kroky lidí míří za zábavou, informacemi nebo vyhlídkou z radniční věže. Přitom ovšem musejí projít, kromě pověstného brněnského draka, také pod pozoruhodným pozdně gotickým portálem s proslulou esovitě prohnutou fiálou, jehož autorem je stavitel a sochař Anton Pilgram, který v Brně působil na počátku 16. století a podílel se také na stavbě výše zmíněného svatojakubského chrámu. Podle pověsti Pilgram fiálu nad plastikou Spravedlnosti ohnul, protože mu radní nechtěli zaplatit zálohu za provedené práce a prohnutí tak mělo symbolizovat jejich proradnost. Ať už je to, jak chce, tímto zřejmě vůbec nejkrásnějším gotickým portálem naše putování za gotickým lomeným obloukem ukončíme, neboť i gotika se v té době pomalu s Moravou loučila.

P.S.: Není-li u fotek v článku uvedeno jinak, jejich autorem je autor tohoto blogu.