Olomouc: Dóm sv. Václava

Nejsevernější ze tří návrší historického centra Olomouce, Václavské, je osídleno od poloviny 11. století, kdy sem přemístila z vedlejšího Petrského návrší (tzv. Předhradí – dnešní náměstí Republiky a Biskupské náměstí) své sídlo olomoucká údělná přemyslovská knížata. A ta také stojí za založením kostela sv. Václava – zkraje 12. století dal kníže Svatopluk vystavět trojlodní románskou baziliku s dvojvěžovým průčelím, vysvěcena byla za čtvrt století, 30. června 1131, za přítomnosti českého knížete Soběslava I. biskupem Jindřichem Zdíkem, který později k chrámu nechal přistavět skvostný románský biskupský palác – k bazilice bylo z Petrského návrší přeneseno sídlo biskupství a stala se z ní katedrála.

Možná podoba románské baziliky

Románská podoba chrámu vévodila areálu zvelebovaného a z kamene přestavovaného hradu až do ničivého požáru v dubnu 1265 (ještě předtím tu hořelo v roce 1204). V té době již hrad není hradem v pravém slova smyslu, olomoucká větev údělných knížat vymřela v roce 1201, areál postupně srůstal se vznikajícím městem a poté, co markrabí Přemysl přesídlil do Brna, přebírala vliv na Václavském návrší církev, a to zejména přičiněním tehdejšího biskupa Bruna ze Schauenburka. Ten také dal ohněm zpustošenou bazilikou znovu vystavět goticky, z původní stavby zůstaly jen věže v průčelí; o zhruba sto let později vzal za své i románský biskupský palác, po smrti Jindřicha Zdíka opuštěný, který byl v gotickém slohu přestavěn na kapitulní ambit – avšak zachovaly se západní a severní obvodové zdi s románskými sdruženými okny. Další plameny chrám postihly v roce 1365 a 1380, kdy shořela střecha v důsledku sporu markrabího Jošta Lucemburského se zdejší kapitulou. Jen pro zajímavost dvě odbočky od stavebního vývoje – původně byl v kryptě chrámu pohřben v Olomouci roku 1306 zavražděný král Václav III a v květnu 1469 tu byl další český král zvolen, a sice Matyáš Korvín.

Václavské náměstí, areál Olomouckého hradu

V průběhu 16. století se katedrála postupně proměňovala v duchu nastupující renesance. Biskup Stanislav Thurzo přistavěl roku 1515 malé presbyterium, které se později zřítilo, v letech 1589-1595 proběhla za Stanislava Pavlovského větší renesanční přestavba, kdy mimo jiné přibyla ceněná kaple sv. Stanislava nebo proměnilo se průčelí, nově třívěžové. Zřícené Thurzovo presbyterium se rozhodl nahradit velkoryse pojatým, raně barokním novým presbyteriem kardinál František z Dietrichštejna v roce 1617; presbyterium je údajně největší v celé České republice. Další barokní úpravy přinesla následující desetiletí (mimo jiné úprava průčelí po zásahu bleskem v roce 1803, kdy vzalo trojvěží za své) a před neogotickou přestavbou, zahájenou v roce 1883, popisuje Alois Václav Šembera ve svých Pamětech a znamenitostech města Olomouce (1861) zdejší dóm takto: „Skládá se ze tří rozdílných částí, z průčelí románského, z lodě gotické a z novověkého presbyterium. Nad průčelím zdvihá se neúhledná věž mědí krytá s hodinami, pode níž jdou jediné dosti úzké dveře do kostela. (…) Méně zadost činí a od lodě nemile odráží presbyterium, do něhož se po 6 stupních vzhůru vchází a kteréž, jsou vystaveno ve spůsobu vlašském a jsouc širší i vyšší nežli loď, souměrnost chrámu ruší, ač široké a ploské klenutí mistrně jest vyvedeno.“

Pohled do interiéru katedrály

Dnešní novogotickou podobu olomoucká dominanta získává v letech 1883-1892 pod vedením stavebního mistra Gustava Meretty pod patronátem arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka: byla vystavěna monumentální 100metrová jižní věž (druhá nejvyšší kostelní věž v Česku, nejvyšší na Moravě), přebudováno bylo průčelí, kterému dominují dvě štíhlé věže, také barokní presbyterium dostalo novogotický háv. Nákladná přestavba sice slohově sjednotila dosud rozpolcený vzhled předního moravského chrámu a byly během ní objeveny například zdi starého hradu či prastaré hroby, ty a mnohé další objevy ovšem zasypala zemina při srovnávání terénu, takže je znám jen jejich popis, jak jej poznamenal Meretta. Kritika mířila také k nepodloženosti nové architektury chrámu a obavy panovaly mimo jiné nad případnou regotizací či demolicí krátce předtím objevených pozůstatků románského Zdíkova paláce, ke které nakonec nedošlo.

Nicméně na konci 19. století Olomouc dostala novou dominantu, bez níž si hanácké město neumí již nikdo představit. Dominantu, která upomíná na dávný olomoucký hrad a která zve už z dálky také k návštěvě Arcidiecézního muzea, které sídlí v přilehlé budově kapitulního děkanství a jehož stálou expozicí je právě výlet do historie olomouckého Václavského návrší. V samotné katedrále je pak možné si kromě jejích interiérů prohlédnout i část krypty, která slouží jako výstavní místnost, a při některých kulturních akcích či výjimečných událostech se dá vystoupat ke zvonům v jižní věži – mimochodem, osmitunový zvon sv. Václav patří k největším v Česku.