Exkurze do průmyslové historie

Morava a Slezsko platily ve starém Rakousku za nejprůmyslovější regiony a není žádným tajemstvím, že právě tuto úrodnou a na nerostné suroviny a šikovné lidi bohatou oblast protnula jedna z prvních železnic budovaných v mocnářství. Přestože většina podniků má svá nejlepší léta dávno za sebou a řada z nich zmizela úplně, zůstala nám tu rozeseta četná technická muzea, která zlatou éru moravskoslezského průmyslu připomínají. Na některá se na následujících řádcích blíže podíváme.

Letecké motory v Technickém muzeu 
(technicalmuseum.cz)

Nelze začít jinde než v brněnském Technickém muzeu. To sídlí v městské části Královo Pole (mimochodem jedné z nejprůmyslovějších částí Brna) v těsné blízkosti několika fakult Vysokého učení technického a Českého technologického parku a dokumentuje vývoj vědy a techniky a průmyslové výroby nejen na Moravě a ve Slezsku. Jako samostatná muzejní instituce přitom funguje od roku 1961, do té doby se jednalo o pobočku pražského Národního technického muzea, první snahy o zřízení technologického muzea v Brně se však datují k polovině 19. století, kdy město zažívalo svůj průmyslový boom.

Zřízení muzea ale ještě neznamenalo výhru, na přelomu 80. a 90. let promíchaly politické karty a mimo jiné se začalo s vracením majetku zabaveným v průběhu komunistického tažení proti církvi. Technické muzeum a jeho exponáty a archivy, do té doby sídlící v bývalém klášteře voršilek na rohu Josefské a Orlí ulice, se ocitlo doslova na dlažbě. Po letech strádání se pak přestěhovalo z centra města do nynějšího sídla.

Stará huť u Adamova (technicalmuseum.cz)

Co všechno Technické muzeum Brno nabízí? Na své si přijdou například fandové automobilů značek Zbrojovka Brno, Tatra Kopřivnice a Wikov Prostějov či obdivovatelé československého letectví. Mezi stálé expozice patří také výstavy parních motorů a turbín, mikroskopie, hodinových nebo vodních strojů, nechybí ulička řemesel, stovky nejrůznějších výkresů a dokumentů, návštěvník také může zavítat do technické herny.

Kromě královopolské hlavní budovy ovšem muzeum tvoří řada dalších objektů rozesetých po celé jižní Moravě, například vodní mlýn ve Slupi na Znojemsku, šatovský areál československého pohraničního opevnění, Stará huť u Adamova nebo expozice historických vozů městské hromadné dopravy v Brně-Líšni. Zkrátka dobrý začátek pro objevování naší průmyslové historie.

Landek park, areál býv. dolu Anselm

Pokud ovšem tyto dějiny chcete chronologicky, je třeba zamířit na sever, do ostravských Petřkovic. Na zdejším vrchu Landek před zhruba 20 tisíci lety pravěcí lidé prvně užívali černé uhlí jako palivo, respektive zatím nikde jinde nebyl nalezen starší doklad jeho užívání. Uhlí přitom naši předci dobývali z povrchových slojí, jež byly prohlášeny národní přírodní památkou. Dokladem pravěkého osídlení lovci mamutů je také tzv. Petřkovická nebo též Landecká venuše, která se třeba od známější věstonické sošky liší tím, že znázorňuje ženu štíhlou. A bez hlavy. Umístěna je v Archeologickém ústavu Akademie věd ČR v Brně. To jsme ale trochu odbočili…

Jméno Landek dnes nese nejenom kopec nad soutokem Odry a Ostravice, ale také zdejší muzeum hornictví, Landek parku, který tvoří areál někdejšího dolu Anselm/Eduarda Urxe. Expozice zahrnuje prohlídku důlní techniky nebo záchranářské výbavy, objektu řetízkových šaten či kapličky sv. Barbory a návštěvníci též sfárají do zdejších štol, kde téměř na vlastní kůži poznají náročnost hornické práce. A nechybí ani připomínka sídliště lovce mamutů.

Dolní oblast Vítkovice (ostrava.cz)

Landek park se sice nachází v autentickém prostředí bývalého dolu, avšak ten pravý duch někdejšího průmyslového srdce Československa na člověka dýchne v tzv. Dolní oblasti Vítkovice, kterou tvoří areál zdejších vysokých pecí a dalších objektů, jejichž panorama je pro Ostraváky to samé co pro obyvatele Brna silueta Petrova a Špilberku nad městem. Ve vítkovických pecích vyhaslo v roce 1998, po roce 2000 se staly spolu se sousedním dolem Hlubina národní kulturní památkou, také památkou evropského kulturního dědictví a mluví se o seznamu UNESCO. Výjimečné přitom Vítkovice nejsou jen pro svou monumentálnost, ale především pro unikátnost celého železárenského komplexu: uhlí se zde vytěžilo, vyrobil se z něj koks a ten sloužil jako palivo ve vysokých pecích při výrobě železa, to vše na jednom místě.

Tuto unikátní záležitost si samozřejmě Ostrava nenechává sama pro sebe, již několik let do vítkovického areálu míří turisté v rámci pravidelných prohlídek, z plynojemu je originální kulturní sál a usídlil se zde i respektovaný multižánrový hudební festival Colours of Ostrava.

Těžební čerpadlo před hodonínským muzeem

Když už jsme nakousli dobývání nerostných surovin, je třeba zmínit Muzeum naftového dobývání a geologie, které najdete při hodonínském vlakovém nádraží – už z peronu jde vidět před opravenou budovou bývalých kasáren naftařské těžební čerpadlo, kteří mnozí znají maximálně z televizního seriálu Dallas. V Hodoníně ho můžete spatřit spolu s další naftařskou dobývací technikou na vlastní oči už od roku 2006, a to ve venkovním technologickém parku, vnitřní expozice pak představuje historii dobývaní ropy a zemního plynu v moravsko-slovenském pohraničí, přičemž se návštěvník leccos dozví o geologickém složení Slovácka, technologii průzkumu a těžby černého zlata nebo o tom, jak vůbec tato surovina vzniká. Část expozice je také věnována rodině Fritze Redlicha, díky které se z Hodonína stalo významné průmyslové centrum této části Moravy.

Na Slovácku ještě zůstaneme, ale přesuneme se do Kunovic u Uherského Hradiště. Od 30. let minulého století tu totiž funguje letecký závod, z nějž pochází známé stroje jako větroň L-13 Blaník, cvičný L-29 Delfín nebo stále se vyrábějící dopravní letoun L-410 Turbolet. Už to sice dávno není Let Kunovice, nýbrž Aircraft Industries, ovšem zdá se, že se jí obchodně daří: modernizovaný Turbolet létá v řadě světových zemích a prý se uvažuje o znovuzavedení výroby Blaníku.

Ať tak či onak, produkci a historii zdejšího leteckého závodu už od roku 1970 představuje expozice Leteckého muzea Kunovice, později doplněná i o letouny a další exponáty jiných značek. Vedle výše zmíněných domácích kousků si tak návštěvník může prohlédnout také několik MiGů nebo Iljušinů a válečných strojů, raritou je pak prototyp kunovického letounu L-610, který se ovšem nedostal do výroby. Celkem muzeum vystavuje 22 letounů a jeden vrtulník.

Präsident, první tatrovka

A nyní zase zpátky na pevnou zem, mezi automobily. První automobil na Moravě byl sice vyroben v roce 1889 v Adamově, baštou automobilového průmyslu se ovšem stala severomoravská Kopřivnice a její okolí. Zdejší továrna, založená roku 1850 Ignácem Šustalou a později známá pod jménem Tatra, přežívá dodnes, zhmotněná bohužel již jen v nákladních vozech. Výroba osobních aut, které patřily k vlajkovým lodím československého automobilového průmyslu a zároveň dostaly cejch papalášských limuzín, skončila v roce 1998. Přitom Präsident z roku 1897 byl jedním z prvních sériově vyráběných vozů v Evropě, Tatra 77 byla prvním sériově vyráběným aerodynamickým vozem, s Tatrou 87 projeli Afriku a Jižní Ameriku slavní cestovatelé Zikmund a Hanzelka, k legendárním vozům patří také Tatraplan nebo ještě v 90. letech vyráběná Tatra 613.

Tatra 87

To jsou jen některé slavné osobní vozy kopřivnické automobilky, o nákladních, které bodovaly nejen jako pracanti, ale i jako sportovci (vzpomeňte Karla Lopraise!), a které drží značku jakž takž nad vodou, není třeba se nějak více zmiňovat. Důstojnou síní slávy největšího moravského výrobce automobilů je přímo v místě vzniku závodu Tatra muzeum, kde všechna zmíněná vozidla a řadu dalších, mnohdy překvapivých prototypů a variací fanoušek kopřivnické značky nalezne. A ještě si připomene osobnost legendárního atleta Emila Zátopka.

Před Tatra muzeem přitom stojí doklad dalšího zaměření kopřivnické značky – na kolejová vozidla. Červený motorový vlak známý pod jménem Slovenská střela, který pod přístřeškem vítá návštěvníky muzea, se dochoval pouze v jediném exempláři, druhý vyrobený kus v 60. letech vyhořel. V té době již ale oba nebyly v běžném provozu, svou největší slávu si odbyly ještě před válkou, kdy byly nejrychlejším československým kolejovým vozidlem a pendlovaly mezi Prahou a Bratislavou…

Slovenská střela před Tatra muzeem

Výrobou železničních vozů ovšem výrazněji proslula nedaleká Studénka, zdejší vagonka byla založena jako konkurence kopřivnickým závodům v roce 1900. Do výrobního portfolia patřily zpočátku hlavně nákladní vagony, mnohem méně pak osobní a také motorové vozy či tramvaje. Právě odtud pocházejí například motorové lokálky 810 zvané Orchestrion nebo Šukafon, vozy pražské lanovky na Petřín či stovky nákladních a osobních vagonů v současném provozu, vzešly odtud také elektrické jednotky u Českých drah známé jako City Elephant. Jimi se ovšem výroba ve Studénce uzavřela a podnik byl přesunut do Ostravy. Zůstalo však Vagonářské muzeum, které historii vagonky mapuje a navíc nabízí třeba funkční modelovou dráhu. Sídlí ve zdejším barokním, novogoticky upraveném Novém zámku.