Po výjimečných mostech ze dřeva, betonu i ocele

Mosty jsou nedílnou součástí dopravní sítě, už od pradávna nám usnadňují překonávat vodní toky a terénní překážky. Jako spojnice dvou stran přešly také do řady pořekadel a citátů. Jen na moravských a slezských silnicích denně využíváme přes šest tisíc mostů, další tisíce pak na železnici.

Některé přitom už zdálky poutají naši pozornost, jiné jsou zase nenápadné, u mnohých si ani neuvědomujeme, že jde o důležitou ukázku stavebního umu našich předků a technickou památku. Následující řádky krátce představí několik našich zajímavých mostů, od nejstarších až po ty nejnovější. Neberte je ovšem jako definitivní přehled – je více než pravděpodobné, že se při tom zmíněném počtu mostních staveb na některý zapomnělo.

Naše putování po zajímavých mostech začneme v Mikulčicích u Hodonína. V místech někdejšího velkomoravského hradiště sice žádný funkční most nenajdeme, ovšem informační tabule v prostoru tohoto významného archeologického naleziště zpravují o tom, jak tehdejší mosty vypadaly. Texty a ilustrace jsou přitom podloženy nálezem části dřevěných kůlů tzv. prvního mostu, který mezi předhradím a podhradím překračoval dnes již zaniklé rameno Moravy. Podobné mosty mělo hradiště na Valech tři. (Více o památkách z doby Velké Moravy zde.)

Nejstarší mosty v Litovli

Svatojánský most v Litovli

S řekou Moravou je spojen i nejstarší dochovaný a stále funkční most na Moravě. Je chloubou hanáckých Benátek, totiž Litovle. První zmínka o kamenném šedesát metrů dlouhém mostu se šesti pilíři přes hlavní tok řeky pochází z roku 1592. V 18. století na něj byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, podle kterého pak most dostal jméno – Svatojánský. Dodnes prodělal několik stavebních proměn, na konci druhé světové války mu dokonce hrozilo zničení, avšak přečkal i tragické povodně v roce 1997. Po nich byl rekonstruován, přičemž výstavbou nového zábradlí mu byla vrácena víceméně původní podoba.

Při nedávné rekonstrukci litovelského náměstí Svatojánskému mostu ovšem primát nejstaršího mostu vzala nalezená konstrukce klenoucí se nad říčním ramenem Nečíz, jež v minulosti dělilo náměstí na dvě části. Tento de facto dosud funkční most pochází zřejmě z přelomu 14. a 15. století, avšak po rekonstrukci zase zmizel pod dlažbou, takže…

Barokní klenby a dřevěný pamětník

Svatojánský most v Dlouhé Loučce 
(foto: dlouhaloucka.cz)

Ze 16. století jako litovelský most údajně pochází také tříobloukový most přes říčku Brodečku v Dobromilicích na Prostějovsku se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra. V jeho těsném sousedství už nějakou dobu slouží nový silniční most, takže této památce nehrozí poškození dopravním provozem. To baroknímu mostu z roku 1712 v Dlouhé Loučce u Uničova hrozila ještě před nedávnem demolice a náhrada. Místní se ovšem postavili proti a od roku 2013 je Svatojánský most opět chloubou obce.

Dřevěný most v Černvíře 
(foto: vysocina-news.cz)

Z první poloviny 18. století dodnes slouží také mosty v Kostelním Vydří, Náměšti nad Oslavou nebo dvojice sochami zdobených mostů v Brtnici. Vedle kamenných kleneb ovšem z té doby, přesněji z roku 1718, pochází i dřevěný most v Černvíře, který je vůbec nejstarším krytým dřevěným mostem na Moravě. Veřejné dopravě sloužil 32 metrů dlouhý pamětník až do 50. let minulého století, než byl vedle postaven nový železný a posléze betonový most. Dřevěný most je chráněn jako kulturní památka, před nedávnem byl zrekonstruován. Další dřevěný mostek pak můžeme najít v nedaleké osadě u Prudká anebo pod hradem Pernštejn, ty jsou však o dost mladší.

Do krajiny vstoupila železnice

Hranický viadukt

Před polovinou 19. století si cestu naší krajinou začala klestit železnice. První vlak přijel do Břeclavi a následně do Brna v roce 1839, dva roky nato do Přerova a Olomouce, v roce 1847 Severní dráha císaře Ferdinanda dosáhla Bohumína. V úseku mezi Lipníkem nad Bečvou a Hranicemi je téměř kilometr trati veden po viaduktech, jejichž až jedenáct metrů vysoké oblouky budí zaslouženou pozornost. Původní cihlový Jezernický viadukt jich má 42, později bylo přistavěno kamenné dvojče pro druhou kolej, celková délka činí 426 metrů. Podobně to bylo se stavbou viaduktu před hranickým nádražím. Nejprve vznikl cihlový 448 metrů dlouhý most, k němu později přibyl kamenný a na počátku 20. století dostala jednokolejná dvojčata ještě dvojkolejného betonového sourozence. Při nedávném budování železničního koridoru prošly oba viadukty rekonstrukcí a modernizací.

Nový Ivančický viadukt a torzo starého 
(foto: moravskebranice.cz)

Další pozoruhodné železniční mosty najdeme na jihu Moravy. Ivančický viadukt s délkou 375 metrů byl vůbec prvním celokovovým mostem na území Rakouska-Uherska, řeku Jihlavu u Moravských Bránic překlenul v letech 1868-1870 a podle lidových povídaček se na jeho projektu měl podílet i slavný Gustav Eiffel (což není pravda). Kolej vedla až 42 metrů nad hladinou řeky! Sloužil až do 70. let, kdy byl vedle něj postaven viadukt nový, po němž se začalo jezdit v roce 1978. Starý viadukt se stal technickou památkou, avšak v 90. letech byla z velké části mostu ochrana sejmuta a ta byla demontována. Dodnes lze z původního přemostění Jihlavy obdivovat pouze torzo na bránické straně údolí.

Znojemský viadukt

Pokud budeme vlakem pokračovat dále, dostaneme se až do Znojma. Vedle památek historického jádra města nebo třeba Louckého kláštera upoutá také viadukt, který překračuje hluboké údolí Dyje. Po něm vede od roku 1871 ve výšce 48 metrů nad hladinou řeky trať přes Šatov do Rakouska. Původní nýtovaná konstrukce 220 metrů dlouhého mostu sloužila až do roku 1992, kdy byla nahrazena montovaným provizoriem, po němž se jezdilo ještě docela nedávno. V letech 2008 a 2009 mohli Znojemští sledovat, jak dělníci provizorium stahují z původních kamenných pilířů a postupně na ně umísťují novou ocelovou konstrukci. Tehdy bylo také modernizováno znojemské nádraží a trať byla elektrifikována.

Zajímavou dominantu mají také Dolní Loučky u Tišnova – 30 metrů vysoký a 300 metrů dlouhý Most míru na trati z Brna do Havlíčkova Brodu z 50. let minulého století. Jeho hlavní oblouk přes řeku Libochovku je s rozpětím 120 metrů největší železobetonový oblouk na českých drahách.

Brněnské mosty

Brněnský viadukt v Křenové ulici

Na jihu Moravy ještě zůstaneme. První vlak do Brna přijel po viaduktu, o kterém dnes řada lidí jistě nemá ani tušení. Osmdesát oblouků a 637 metrů, jedna kolej, to jsou jeho míry, avšak většina oblouků je dnes skrytá v železničním náspu, který vznikl rozšiřováním kolejiště. Části jsou ale patrné v ulici Nové Sady nebo nad hladinou řeky Svratky. Jen o něco málo mladší, ovšem mnohem nápadnější je viadukt na severním zhlaví hlavního nádraží, tvořený dvěma mosty, jeden pochází z roku 1848 a stejně jako jižní viadukt jej budovala firma bratří Kleinů, druhý s litinovými pilíři je z roku 1870.

Tramvajový most v Pisárkách

Vlaky mířící z brněnského hlavního nádraží na sever projíždějí seřaďovacím nádražím v Maloměřicích. Nádraží z 50. let minulého století dělí Maloměřice na dvě části, ty spojuje dvousetmetrová lávka vedoucí nad rozlehlým kolejištěm. Tu fanoušci železnice označují jako jedno z nejlepších míst na pozorování a focení vlaků.

Za zmínku mezi zajímavými mostními stavbami na Moravě stojí určitě také tramvajový most v Pisárkách před hlavním vchodem výstaviště. Železobetonový most je ojedinělý tím, že je celý veden v oblouku a ještě v poměrně výrazném stoupání. Vybudován byl v roce 1965.

Mosty napříč 20. stoletím

Most U Jánů v Jihlavě 
(foto: dedictvivysociny.cz)

Také v Jihlavě mají mostního elegána, který sloužil tramvajím – most U Jánů. Secesní most pro tramvajové koleje mezi centrem města a hlavním nádražím překlenul dvěma oblouky řeku Jihlavu v roce 1908, byl jedním z prvních železobetonových mostů u nás. Tramvaje po něm jezdily do roku 1948. Po rekonstrukci v roce 2012, která památku zachránila před zánikem, slouží most pouze chodcům a cyklistům.

Teprve před několika lety byl mezi kulturní památky zařazen most Miloše Sýkory v Ostravě, most, který spojuje moravský a slezský břeh řeky Ostravice. Příhradový obloukový most pochází z roku 1914 a pomineme-li jeho komunikační význam, je na něm zajímavé, jak přišel ke svému jménu. Při osvobozování Ostravy Němci most podminovali, aby zabránili postupu osvoboditelů. Posádku prvního tanku, který k mostu přijel, měl soustružník Miloš Sýkora s jeho kamarádem na podminování upozornit a měli se nabídnout, že nálož zneškodní. To se jim podařilo, tank přejel, avšak Němci Sýkoru při ústupu zastřelili. Na základě toho byl most dosud zvaný Říšský přejmenován na počest tohoto hrdiny, kterému mu byl zároveň na slezském břehu odhalen pomník. Existuje však několik verzí, podle kterých Sýkora u záchrany mostu ani nebyl.

Kostelanský most přes Moravu 
(foto: wikipedia)

Mezi kulturní památky patří též portálový most přes Moravu v Kostelanech nad Moravou nedaleko Uherského Hradiště. Tady ovšem při stavbě vsadili na příhradovou ocelovou konstrukci s dřevěnou mostovkou a most, který obci daroval arcibiskup Stojan, stavěli na zelené louce. Teprve až byl most smontovaný, začalo se pod ním s hloubením nového koryta řeky, která do té doby protékala přímo obcí. Most je v provozu od roku 1921, za druhé světové války jej Němci odstřelili, ale místní ho vyzvedli z vody a opravili, od té doby pevně stojí, odolal i povodni v roce 1997. Stal se přitom také kulturním místem obce, o Vánocích se na mostě rozsvěcují v nejrůznějších obrazcích svíčky.

Dálniční pruhy

Dálniční most u Velkých Opatovic

Ve 30. letech minulého století vyvstala potřeba po modernizaci dopravní sítě rozvíjejícího se Československa. Ambiciózní plán na tomto poli měl zlínský podnikatel Jan Antonín Baťa, který chtěl mimo jiné vybudovat dálnici z Aše přes Prahu, Brno a Zlín a Slovensko až na Podkarpatskou Rus. Baťova dálnice zapadala i do německých plánů, proto zahájené práce pokračovaly i po vyhlášení protektorátu. Na Moravě se budoval úsek přes Chřiby, což dodnes dokazují například dokončené betonové mosty přes místní cesty u obce Zástřizly, na které ovšem žádná dálnice nenavazuje, neboť stavba byla ukončena v průběhu války a po jejím skončení už nebyla obnovena.

Podobný osud měla i stavba tzv. Hitlerova dálnice, která měla Moravu protnout ze severu na jih a spojit Vratislav s Vídní, obě zmiňované dálnice se měly křížit u Brna. S pracemi na Hitlerově dálnici se započalo zejména na Malé Hané mezi Jevíčkem a Boskovicemi, kde dodnes stojí osm mostů rozkročených přes místní komunikace či lokální trať, na mosty však navazuje jen zelený pás stromů a křoví v polích. Možná ale ještě najdou využití, v trase Hitlerovy dálnice by měla vést rychlostní silnice R43.

Velké Meziříčí s mostem Vysočina 
(foto: mestovm.cz)

To část Baťovy dálnice nakonec využití našla, víceméně v její trase vede dálnice D1 mezi Prahou a Brnem. Při výstavbě samozřejmě došlo i na stavbu řady mostů, přičemž tím nejznámějším je most Vysočina překonávající údolí řeky Oslavy ve Velkém Meziříčí. Nejde o žádného drobečka – most je dlouhý 425 metrů a ocelová konstrukce mostovky je ve výšce 77 metrů nad hladinou řeky, je tak na dálnici nejvyšší a druhý nejdelší. Co je však méně známé, že jde o dva mosty v těsné blízkosti, pro každý směr jeden. Do provozu byly uvedeny v roce 1978.

Z poslední doby

Lávka ve Švýcarské zátoce (foto: obecstitary.cz)

V našem putování jsme se dostali téměř až do současnosti. Jednou z výjimečných mostních staveb, které u nás vznikly po roce 1990, je visutá lávka přes Švýcarskou zátoku vranovské přehrady. Lávka pro chodce dlouhá 252 metrů spojila břehy zátoky v roce 1993, do té doby se během krátkého času dalo dostat od hráze na pláž pouze využitím přívozu. Lávka, přezdívaná též po mostu obdobné konstrukce v San Francisku jako vranovská Golden Gate, je řazena mezi nejkrásnější mosty u nás, její autoři získali za projekt titul Mostní dílo roku 1994.

Zubr na přerovském mostě

Okrasou se po dlouhých letech provizoria stal také Tyršův most v Přerově, otevřený v roce 2012. Původní spojnici břehů Bečvy, která byla prvním železobetonovým mostem v Rakousku-Uhersku, zničili na konci druhé světové války ustupující Němci, nahradila ho provizorní nevzhledná lávka umístěná na původní pilíře – toto provizorium však vydrželo až do začátku výstavby nového elegantního železobetonového mostu. Ten je navíc ozdoben bronzovou sochou zubra, který je symbolem města, nebo betonovými stromy, zpočátku zamilovaní na zábradlí uzamykali visací zámky, ty však musely zmizet, neboť zábradlí poškozovaly. I tak je však most chloubou města.

Není-li uvedeno jinak, jsou fotky dílem autora textu.