Rybníky posetá krajina mezi Českou Třebovou a Svitavami nepatří zrovna mezi turisty často vyhledávané lokality. Že ovšem má co nabídnout, se přesvědčili účastníci sobotního prvního letního výletu Větrání. Jeho trasa vedla nejen po březích několika zdejších rybníků, ale také půvabnými lesy, které ukrývají sice drobné, ale překvapivé "věci".
Nutno na úvod říci, že si turisté docela vyšlápli. Urazili téměř devatenáct a půl kilometru, tedy vzdálenost, která celkem výrazně převyšuje průměrnou délku uspořádaných i plánovaných výletů Větrání. Ale byla to procházka pohodová, rovinatým terénem s minimálním převýšením a za příjemného letního počasí (byť s drobnou dešťovou přeháňkou). Putování částí Hřebečska započalo na nádraží v Třebovicích (v Čechách) a hned na kraji této vesnice, jíž prochází koridorová trať Olomouc – Praha a vychází z ní místní dráha do Prostějova, se ocitli na hrázi rybníka Hvězdy, který je ze zdejších vodních ploch se svými 82 hektary největší. Z hráze se turistům nabídl i pěkný výhled na větrníky u Anenské Studánky.
Větrače však mnohem více uchvátil Černý rybník se stejnojmennou chatařskou osadou malebně ukryté v koutu lesa. Než k nim ale turisté došli, museli opatrně našlapovat. Na neznačené podmáčené lesní cestě nebyli sami, jehličím a trávou si totiž hopsaly snad stovky drobných žabiček. Po šternberských velbloudech další milé zvířecí překvapení na cestách. Pěkným překvapením byly i houbové úlovky - a nebyly to žádné drobky! Nemilé naopak ale bylo množství komárů, které na výpravu záhy začalo dorážet, s tím ale člověk tak nějak musí u vody v létě počítat.
V okrajových částech Opatovce prošli turisté kolem dalších rybníků, Sychrovce a Pařezu, a měli možnost se seznámit s typickou architekturou Hřebečska, byť mnohdy nevhodně moderně upravenou. Na druhou stranu tu stojí i pěkně opravené chalupy. Po podejití hlučné silnice 35 vešli větrači opět do stínu lesa, kde měli dva záchytné body - památník včelích matek a pramen Svitavy. Nedávno postavený památník v podobě velkého úlu na místě někdejší oplozovací stanice včelích matek zaujal asi více. A to nejen svou podobou velkého úlu, ale také s tabulemi se zajímavými informacemi ze života včel a také chladivou vodou z místní studny. To stojatá voda v jezírku, které je označováno za pramen řeky Svitavy, už takovou parádu neudělala. Cestou k pramenu si ovšem větrači zahráli Ovčáky čtveráky na dendrofon, velký dřevěný xylofon, a protože Svitavy leží na Moravě, měli také možnost vidět několik z kamenů, které vyznačují historickou hranici mezi Čechami a Moravou.
Pak už se vydali za občerstvením k oblíbenému svitavskému přírodnímu koupališti Rosnička, kde se ale do vody odvážili pouze dva členové výpravy (přece jen bylo docela větrno a ne úplně koupelově teplo), ostatní volili raději osvěžení nápoji. Pomalu se ale blížil čas odjezdu domů, a tak se větrači vypravili do města, kde si prohlédli dlouhé náměstí s podloubím a půlměsícem na staré radnici nebo památnou červenou knihovnou, dozvěděli se něco o místních rodácích, mimo jiné Oskaru Schindlerovi, a pak už nasedli na vlak směr Česká Třebová a následně Olomouc...
Příznivce větrací turistiky nyní čeká rovnou dvojitá výletní dávka - na víkend 15. a 16. července jsou připraveny výlety do lesů, konkrétně do hlubokých jesenických lesů u Branné, které mimo jiné ukrývají někdejší sklářskou osadu Josefová, a do moravního lužního lesa u Hodonína, kterým se dá dojít k jedné z našich nejvýznamnějších archeologických lokalit, Valů u Mikulčic. Více informací najdete na
stránce Větrání.
Komentáře
Okomentovat