Okolo Zelené hory

Zkoušeli jste si někdy jen tak cvičně vyjmenovat významné vrcholy Českomoravské vrchoviny? Javořice, Devět skal nebo Lucký vrch… A co takhle Zelená hora? Hora je to, pravda, vlastně jen v názvu, ale proslulostí a bezpochyby i návštěvností všechny ostatní kopce Vysočiny předčí díky poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého, který je jedním z moravských klenotů na seznamu UNESCO. Unikátní kostel ovšem není jediný důvod, proč se vypravit do Žďáru nad Sázavou.

13,5 km / mapa / okres Žďár nad Sázavou

Samozřejmě dílo slavného Jana Blažeje Santiniho-Aichla ve stylu barokní gotiky je tahákem číslo jedna, za návštěvu ale stojí také žďárský zámek pod ním, do jehož podoby se Santini také zapsal, nedaleký rekreační areál Pilák anebo pozůstatky historického jádra města, které prošlo ve druhé polovině 20. století razantní proměnou. A mimochodem pokud byste chtěli navštívit nejvýše položené okresní město v České republice, tak jím je právě Žďár (i když byste nejspíše tipovali třeba Jeseník – pokud byste tedy nenamítali, že okresy jsou i nejsou...). V neposlední řadě je také třeba v úvodu připomenout, že Žďár leží na zemské hranici Čech a Moravy, ale na to řeč ještě přijde.

Trasa městem a jeho okolím, kterou si na následujících řádcích popíšeme jako tip na výlet, nemůže začít jinde než na vlakovém nádraží, kam se dá pohodlně dostat rychlíkem z Brna na Prahu (anebo obráceně pochopitelně). Nádražní budovu ze 60. let zdobí mozaiky, což je ale pro začátek cesty jediné umění, se kterým se lze potkat. Do centra města se totiž chtě nechtě musíme vydat mezi paneláky, vedeni modrou turistickou značkou. Naštěstí to není daleko, zhruba v polovině cesty vládu panelů ukončují sady s pomníky obětem světových válek a dále už je zástavba menší a starší.

Na náměstí ovšem nejeden člověk ztratí dech. Z historické zástavby zbylo jen několik domů, navíc náměstí protíná silniční průtah městem, nová Kašna pěti pramenů dojem příliš nevylepšuje. Nicméně kousek původních úzkých uliček historického města se přece jen zachovalo, stačí projít kolem Staré radnice ke kostelu sv. Prokopa, kde se dá vystoupat za rozhledem na věž, a ke kapli sv. Barbory. Za nimi se pak krčí několik původních menších domů a také někdejší tvrz, v níž sídlí muzeum. Toť plus minus vše, co by stálo za obhlídku.

Od muzea sejdeme k řece Sázavě a vydáme se po červené značce proti jejímu proudu na sever města. Jdeme pořád po břehu, mimo jiné okolo různých sportovišť, až dokud nedorazíme k Bránskému rybníku. To už jsme na dohled žďárského zámku, někdejšího cisterciáckého kláštera, v němž dnes láká k návštěvě Muzeum nové generace, ale také je tu turistické informační centrum nebo třeba škola a podívat se dá i do baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která je po té velehradské nejdelším kostelem na Moravě (psal jsem o ní i trochu o zámku zde). Nejprve je ale třeba přejít onen silniční průtah, který tu působí jako pěst na oko a který mimo jiné vede i po sochami zdobeném barokním mostě. Přezdívá se mu Malý Karlův. Je to ale bizarní pohled na proudící kamiony mezi světci…

Z rozlehlého zámeckého areálu, jehož prohlídka i s expozicemi muzea chvíli zabere, se pak vydáme po žluté značce na zdejší klenot největší, k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Originální stavba (více o kostelu tady) na půdorysu pěticípé hvězdy je jednoduše úžasná a dechberoucí a musí se vidět (jen se nelekejte lešení, prochází postupnou obnovou). Navíc se od kostela otevírá výhled na město anebo na zámek s Konventským rybníkem. A právě k němu sejdeme, až se krásy poutního kostela nabažíme. Kolem rybníka nás pak provede naučná stezka Okolo Zelené hory, která zavede až k mokřadům a loukám u meandrujícího Stržského potoka a upozorňuje na zdejší přírodní zajímavosti. Příjemná procházka okolo rybníka končí opět u zámeckého areálu a u rušného hlavního tahu městem, podél něj musíme dále urazit pár desítek metrů k další vodní ploše – vodní nádrži Pilská. Cestou naší pozornosti těžko unikne Dolní hřbitov, zřízený na počátku 18. století pro oběti moru a vybudovaný podle návrhu Santiniho.

U Pilské nádrže vyrostl v poslední letech sportovně-rekreační areál Pilák, v němž je na výběr mnoho aktivit pro všechny, od nejmladších až po nejstarší. Nechybí hřiště pro děti, in-line dráha, discgolfové hřiště nebo venkovní posilovna, v létě se dají půjčit třeba loďky. A co je ještě zajímavé, areál na severu končí sousoším českého lva a moravské orlice od místního sochaře Michala Olšiaka, neboť právě tudy probíhá hranice mezi historickými zeměmi.

Nastal čas vrátit se k městu. Po cyklostezce kolem továrního areálu zamíříme zpět k Bránskému rybníku, kde zaujme rozlehlý dvůr zvaný Lyra podle neobvyklého půdorysu, prý je snad pod ním také podepsán Santini. Po modré značce se pak vydáme do polí, až k další soše Michala Olšiaka, Mamlasovi, výhledu na Zelenou horu si můžeme užít do sytosti. Polní cestou pak sejdeme do města, dovede nás až k Sázavě a téměř na dohled tvrzi v centru. Cestu k nádraží odtud už známe, ale v centru se dá chvíli pobýt v některé z kaváren či barů…