Jižní části Olomouce se sice na první pohled tváří jako změť sídlišť, nákupních hal a parkovišť, pod Zlatým vrchem, na němž trůní jeden z pevnostních fortů obklopený rozlehlou zahrádkářskou kolonií, si ale slavonínské a nemilanské ulice dodnes udržely kus své původní venkovské podoby. A také nejednu pamětihodnost. Nade všemi vyniká areál kostela sv. Ondřeje a fary ve středu Slavonína.
Kostel to není nijak zvlášť velký, ale díky umístění ve vyvýšené poloze nad okolní zástavbou jej nelze přehlédnout. Oproti jiným olomouckým svatostánkům také působí poměrně prostě, přesto zaujme svou podobou. Štíhlá sanktusová věž na hřebeni střechy výrazně převyšuje zvonici zakončenou obloučkovou atikou. První písemná zmínka o farním kostele ve Slavoníně pochází z roku 1364, nepochybně je však ještě o něco starší. Ve 14. století byla k původní gotické lodi přistavěna pětiboká kaple sv. Trojice, renesanční zvonice pak pochází ze 16. století. Později byl kostel dále rozšiřován a upravován, nejdříve barokně a poté v duchu historismu, až získal dnešní podobu.
Dovnitř nelze běžně volně nahlédnout, vybavení interiéru, jemuž dominuje novogotický oltář s patronem kostela sv. Ondřejem, nicméně zahrnuje památnou dřevěnou barokní kazatelnu ze zaniklého kostela sv. Blažeje, který patřil mezi nejstarší olomoucké církevní stavby; stál do roku 1839 na dnešním Blažejském náměstí. Varhany zase byly odkoupeny ze zrušeného kostela sv. Kláry, který v současnosti slouží jako výstavní sál Vlastivědného muzea.
Areál kostela vymezuje ohradní zeď, do níž bylo na počátku 19. století vestavěno šestnáct výklenkových kapliček se zastaveními křížové cesty. Obrazy pro jednotlivá zastavení na plech namaloval autor výmalby poutní baziliky na Svatém Hostýně Jan Zapletal, ty však byly po druhé světové válce zničeny. Křížová cesta byla obnovena teprve před desetiletím, kdy nové obrazy zhotovili nizozemští výtvarníci Wim Barends a Rob van Dolron. Okolo kostela se v minulosti rozkládal hřbitov, ten byl ale v 19. století přesunut výše do svahu Zlatého vrchu.
V sousedství kostela stojí patrová barokní fara z první poloviny 18. století s mansardovou střechou, její interiéry jsou zdobeny nejen církevními motivy, malby také připomínají ukončení neúspěšného obléhání města Prusy nebo se inspirují v antické mytologii. Areál fary dále tvoří hospodářské budovy, dvůr a zahrada, hlavním vstupem na farní pozemek je brána zvýrazněná tordovanými sloupy. Honosnost vstupu nicméně kazí vedlejší komerčně využívány a reklamou pokrytý objekt a pak také rušná silnice, která Slavonínem prochází. Aspoň že tu řidiči musejí do zatáčky před školou zpomalit...
Komentáře
Okomentovat