Brno a Olomouc pod nově lomeným obloukem

V našem povídání o významných moravských a slezských gotických památkách jsme se zcela záměrně vyhnuli dvěma zásadním stavbám, které jsou nedílnými součástmi panoramat Brna a Olomouce. Někteří z vás, čtenářů, si toho všimli a ptali se, kde že katedrála sv. Petra a Pavla a dóm sv. Václava jsou. Inu, jsou tady.

Důvod, proč jsme tyto goticky vyhlížející chrámy do článku nezahrnuli, je prostý: přestože jde založením o středověké stavby, jejich současné podoby pocházejí z konce 19., respektive začátku 20. století. Tehdejší církevní představitelé v Brně a Olomouci totiž měli pocit, že jejich městům chybí nějaká vznešená, do nebes se tyčící gotická dominanta, jako tomu bylo v řadě německých měst. A tak se začalo přestavovat, v duchu obnoveného zájmu o lomený oblouk.

Dóm v Olomouci: svědek královské vraždy i volby

Možná podoba baziliky sv. Václava 
s biskupským palácem,
model v Arcidiecézním muzeu Olomouc

Jako první se budeme věnovat dómu sv. Václava v Olomouci, sídelnímu chrámu tamního arcibiskupství, který se tyčí na Václavském návrší a v rovinaté Hané je už z dálky viditelný. Nejsevernější ze tří návrší historického centra Olomouce je osídleno od poloviny 11. století, kdy sem přemístila z vedlejšího Petrského návrší (tzv. Předhradí – dnešní náměstí Republiky a Biskupské náměstí) své sídlo olomoucká údělná přemyslovská knížata. A ta také stojí za založením kostela sv. Václava – zkraje 12. století dal kníže Svatopluk vystavět trojlodní románskou baziliku s dvojvěžovým průčelím, vysvěcena byla za čtvrt století, 30. června 1131, za přítomnosti českého knížete Soběslava I. biskupem Jindřichem Zdíkem, který později k chrámu nechal přistavět skvostný románský biskupský palác – k bazilice bylo z Petrského návrší přeneseno sídlo biskupství a stala se z ní katedrála.

Románská podoba chrámu vévodila areálu zvelebovaného a z kamene přestavovaného hradu až do ničivého požáru v dubnu 1265 (ještě předtím tu hořelo v roce 1204). V té době již hrad není hradem v pravém slova smyslu, olomoucká větev údělných knížat vymřela v roce 1201, areál postupně srůstal se vznikajícím městem a poté, co markrabí Přemysl přesídlil do Brna, přebírala vliv na Václavském návrší církev, a to zejména přičiněním tehdejšího biskupa Bruna ze Schauenburka. Ten také dal ohněm zpustošenou bazilikou znovu vystavět goticky, z původní stavby zůstaly jen věže v průčelí; o zhruba sto let později vzal za své i románský biskupský palác, po smrti Jindřicha Zdíka opuštěný, který byl v gotickém slohu přestavěn na kapitulní ambit – avšak zachovaly se západní a severní obvodové zdi s románskými sdruženými okny (o nich si ale popovídáme v článku věnovaném románským památkám). Další plameny chrám postihly v roce 1365 a 1380, kdy shořela střecha v důsledku sporu markrabího Jošta Lucemburského se zdejší kapitulou. Jen pro zajímavost dvě odbočky od stavebního vývoje – původně byl v kryptě chrámu pohřben v Olomouci roku 1306 zavražděný král Václav III a v květnu 1469 tu byl další český král zvolen, a sice Matyáš Korvín.

Podoba olomouckého dómu na konci 16. století
(Paměti a znamenitosti města Olomouce)

V průběhu 16. století se katedrála postupně proměňovala v duchu nastupující renesance. Biskup Stanislav Thurzo přistavěl roku 1515 malé presbyterium, které se později zřítilo, v letech 1589-1595 proběhla za Stanislava Pavlovského větší renesanční přestavba, kdy mimo jiné přibyla ceněná kaple sv. Stanislava nebo proměnilo se průčelí, nově třívěžové. Zřícené Thurzovo presbyterium se rozhodl nahradit velkoryse pojatým, raně barokním novým presbyteriem kardinál František z Dietrichštejna v roce 1617; presbyterium je údajně největší v celé České republice. Další barokní úpravy přinesla následující desetiletí (mimo jiné úprava průčelí po zásahu bleskem v roce 1803, kdy vzalo trojvěží za své) a před neogotickou přestavbou, zahájenou v roce 1883, popisuje Alois Václav Šembera ve svých Pamětech a znamenitostech města Olomouce (1861) zdejší dóm takto: „Skládá se ze tří rozdílných částí, z průčelí románského, z lodě gotické a z novověkého presbyterium. Nad průčelím zdvihá se neúhledná věž mědí krytá s hodinami, pode níž jdou jediné dosti úzké dveře do kostela. (…) Méně zadost činí a od lodě nemile odráží presbyterium, do něhož se po 6 stupních vzhůru vchází a kteréž, jsou vystaveno ve spůsobu vlašském a jsouc širší i vyšší nežli loď, souměrnost chrámu ruší, ač široké a ploské klenutí mistrně jest vyvedeno.“

Průčelí olomouckého dómu

Dnešní novogotickou podobu olomoucká dominanta získává v letech 1883-1892 pod vedením stavebního mistra Gustava Meretty pod patronátem arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka: byla vystavěna monumentální 100metrová jižní věž (druhá nejvyšší kostelní věž v Česku, nejvyšší na Moravě), přebudováno bylo průčelí, kterému dominují dvě štíhlé věže, také barokní presbyterium dostalo zvenčí novogotický háv. Nákladná přestavba sice slohově sjednotila dosud rozpolcený vzhled předního moravského chrámu a byly během ní objeveny například zdi starého hradu či prastaré hroby, ty a mnohé další objevy ovšem zasypala zemina při srovnávání terénu, takže je znám jen jejich popis, jak jej poznamenal Meretta. Kritika mířila také k nepodloženosti nové architektury chrámu a obavy panovaly mimo jiné nad případnou regotizací či demolicí krátce předtím objevených pozůstatků románského Zdíkova paláce, ke které nakonec nedošlo.

Nicméně na konci 19. století Olomouc dostala novou dominantu, bez níž si hanácké město neumí již nikdo představit. Dominantu, která upomíná na dávný olomoucký hrad a která zve už z dálky také k návštěvě Arcidiecézního muzea, které sídlí v přilehlé budově kapitulního děkanství a jehož stálou expozicí je právě výlet do historie olomouckého Václavského návrší. V samotné katedrále je pak možné si kromě jejích interiérů prohlédnout i část krypty, která slouží jako výstavní místnost, a při některých kulturních akcích či výjimečných událostech se dá vystoupat ke zvonům v jižní věži – mimochodem, osmitunový zvon sv. Václav patří k největším v Česku.

Interiér olomouckého dómu

Václavské náměstí – areál Olomouckého hradu

Brněnský Petrov, vzpomínka na Švédy

Petrov ostřelovaný Švédy (katedrala-petrov.cz)

Starobyleji než olomoucký dóm vypadá brněnská katedrála sv. Petra a Pavla, zkráceně také Petrov, stavba, jež spolu se Špilberkem tvoří nezaměnitelné panorama Brna a která je vyražena na současných českých desetikorunách; přitom konečnou podobu dostala o několik let později, až na začátku 20. století, v roce 1910. Ovšem loď a kněžiště kostela jsou pozdně gotického původu ze 16. století.

Nejstarší kostel stál na Petrském návrší, pravděpodobném místě původního brněnského hradu, v polovině 12. století, při něm se rozkládal hřbitov. Měl podobu románského sálového jednolodí s apsidou a sloužil do první poloviny 13. století, kdy byl nahrazen větší raně gotickou, snad trojlodní stavbou s polygonálně zakončeným kněžištěm, zvětšen byl také přilehlý hřbitov. Se zřízením kapituly (1296) pak souvisejí úpravy svatostánku ve 14. století, kdy byl kostel rozšiřován a zvelebován; úpravy vyvrcholily jeho zasvěcením sv. Petrovi. Stavební práce na Petrově ale neutichly na dlouho – již kolem roku 1450 se rozeběhla nákladná přestavba v duchu pozdní gotiky, která pokračovala až do 16. století. Chrám se během ní opět zvětšil, průčelí se posunulo dále na západ, zvětšil se prostor lodí, k nim se „přilepily“ sakristie a kaple, také presbyterium vyrostlo, k severní straně byla přistavěna kolem roku 1600 věž.

Netrvalo dlouho a stavebníci se na Petrov vrátili, tentokrát však kvůli škodám, které na zdejší zástavbě včetně kostela zanechala vřava třicetileté války, zvlášť během obléhání města Švédy v roce 1645. Obyvatelé se tehdy čtyři měsíce statečně bránili, až švédský generál Torstenson podle pověsti jednoho dne prohlásil: „Buď se nám podaří město dobýt do pravého poledne, a nebo tohle nesmyslně dlouhé obléhání ukončíme.“ Brňané dále odolávali, ale když už se Švédové dostávali do města, vyslal velitel obránců Souches starého zvoníka, aby vystoupal ku zvonu v ostřelované věži chrámu a odzvonil poledne o hodinu dříve. Zvon se rozezněl, Švédové skutečně začali ustupovat a hlavní město Moravy bylo zachráněno. Tak tedy vysvětluje známá pověst, proč se v Brně zvoní poledne už v jedenáct hodin. Ale zpět k prokazatelným faktům.

Výstavba věží na Petrově (www.mojebrno.wz.cz)

Po švédském obléhání se kostel, stejně jako město, nacházel v troskách, avšak již v roce 1653 se v opraveném presbytáři konaly bohoslužby, zrekonstruovaná byla též věž a mariánská kaple, zatímco trosky lodi byly od opraveného kněžiště odděleny příčkou. Trojlodí tím samozřejmě nebylo odsouzené ke zkáze, naopak do poloviny 18. století bylo přestavěno barokně stavitelem Františkem Benediktem Klíčníkem podle projektu Mořice Grimma; prostor tak získal novou klenbu, průčelí, střechy a veškeré stavební činnosti v 18. století jakoby byly korunovány povýšením kostela na katedrálu v roce 1777, kdy papež Pius VI. v Brně zřídil biskupství (a to olomoucké povýšil na arcibiskupství). To už bylo zasvěcení kostela rozšířeno o sv. Pavla.

Petrov ze Špilberka

Vzhled Petrova se pro následující desetiletí ustálil na mohutně působící, goticky vyhlížející, zvlášť v interiérech silně barokizované podobě, které však chyběla nějaká vertikální dominanta; ona pověstí opředená věž z doby pozdně gotické přestavby dojmu z kostela moc nepřidávala – soudě tedy dle fotografií. Pozdější brněnští biskupové v 19. století si toto uvědomovali a chtěli svatostánek přebudovat po vzoru francouzských gotických katedrál s dominantním dvojvěžím (ostatně podobně tomu bylo i v Olomouci). Myšlenky na přestavbu nabývaly na síle zejména v 70. letech 19. století, kdy se blížilo sté výročí zřízení brněnského biskupství a kdy nakonec došlo k regotizaci presbytáře podle návrhu profesora brněnské techniky Augusta Prokopa a nahrazení hlavního, barokního oltáře za gotický dřevěný z dílny vídeňského řezbáře Josefa Leimera, tečka za stavebním vývojem katedrály ovšem udělána ještě nebyla. Kapitula trvala na reprezentativním dvojvěží, několik projektů s jednou věží smetla ze stolu.

Petrov

Věží se nakonec chrám dočkal, v duchu novogotiky mu je dodal architekt August Kirstein a do výšky 81 metrů vyrostly v letech 1904-1905, dokončeny byly přesně 28. října 1905, kdy na nich byly vztyčeny kříže požehnané tehdejším biskupem Pavlem Huynem. Těžko si lze dnes Petrov bez dvou štíhlých „špiček“ představit, ostatně podle odborníků patří k tomu nejkvalitnějšímu, co v době návratu ke gotice u nás vzniklo. Přesvědčit se může každý, neboť kromě prohlídky barokního interiéru chrámu je možné na věže během turistické sezony vystoupat a rozhlédnout se po městě nebo až k pálavským vrškům. Kdo se drží raději při zemi, může navštívit Diecézní muzeum, které najde v těsné blízkosti katedrály.

Vrchol průčelí petrské katedrály

Interiér petrské katedrály (wikipedia)

Zdroje: weby olomouckého a brněnského biskupství, Brněnský deník, mojebrno.wz.cz, wikipedia, stať Petrské návrší v Brně - poznámky k vývoji zástavby (Borský, Holub, Merta, Peška), kniha Paměti a znamenitosti města Olomouce (Šembera). Není-li u fotografií uvedeno jinak, je autorem autor tohoto blogu.