Dominikánský svatostánek v Sokolské ulici sice nepatří mezi nejznámější olomoucké zajímavosti, že by šlo o místo nezajímavé, se však říct vůbec nedá. Proč, to napoví už samotný pohled na stavbu kostela…
Rovných 560 let letos 13. května uplynulo od chvíle, kdy byl v roce 1453 v někdejší předměstské osadě Bělidla, dnešní Sokolské ulici, položen základní kámen kostela. Jeho vznik souvisí s působením františkánského mnicha Jana Kapistrána, který byl krátce předtím pověřen papežem Mikulášem V. misijní činností v pohusitských Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
 |
| Kostel ze Sokolské ulice |
Charismatický kazatel, apoštol Evropy a patron právníků, jenž vystupoval proti přívržencům Husova učení a také proti Židům, Olomouc navštívil dvakrát. Na místě jeho kázání pak pro velký ohlas vystavěli františkáni kostel s klášterem, který už po dvou letech výstavby obývali. Gotický chrám byl vysvěcen až 28. srpna 1468, slavnostní akt přitom poctil svou návštěvou tehdejší uherský král Matyáš Korvín.
Františkáni se v následujících desetiletích stávají jedním z nejvlivnějších řeholních řádů u nás, zřejmě i to mohlo hrát roli, když bylo pro turecké nebezpečí v roce 1526 opravováno a modernizováno olomoucké opevnění a za obrannými zdmi se nově ocitla i osada Bělidla s františkánským areálem.
Ten si až do poloviny 17. století udržel svoji původní podobu, ke gotické mase kostela byly po třicetileté válce přistavěny dvě kaple – kaple Božího hrobu a kupolí zastřešená kaple sv. Antonína Paduánského (patrona řádu), jež dodnes svým barokním vzhledem působí poměrně nesourodě se zbytkem kostela, navíc ještě vyčnívá do ulice. Další kaple, Svatých schodů, vyrostla hned naproti hlavnímu vchodu do kostela, dnes bychom však v domě č. 587 na rohu Sokolské a Slovenské ulice kostel hledali těžko – později byl přestavěn, podezřelé může být pouze jeho pětiboké zakončení viditelné z uličky. Největší stavební zásah pak přišel v polovině 18. století, kdy byla vybudována nová barokní budova kláštera a byl taktéž barokizován interiér kostela.
 |
| Kaple sv. Antonína Paduánského |
Netrvalo však dlouho a život v klášteře na čas utichl, neboť jej v roce 1784 císař Josef II. zrušil. Po nějaké době jej dostali do užívání dominikáni, kteří byli nuceni opustit prostory konventu u chrámu sv. Michala. Krátce po svém příchodu se vrhli do přestavby kaple Svatých schodů, v polovině 19. století pak četnými úpravami prošla většina klášterního areálu, mimo jiné bylo strženo dvorní křídlo hlavní budovy, ubouráním části hlavní budovy konventy se také otevřela dnešní Slovenská ulice, nová budova naopak vyrostla na místě hospodářských objektů a stájí, která prorazila renesanční opevnění Bělidel, nově vybudovaná matiční škola pak v roce 1875 ukrojila z dominikánské klášterní zahrady. Kostel samotný byl upravován v duchu obnoveného zájmu o gotiku.
Dominikáni v klášteře působili až do roku 1950, poté byli internováni komunistickou zlovůlí do pracovních táborů a vrátit se do Olomouce mohli až po roce 1989. Areál naštěstí nezpustl, jako tomu bylo v jiných případech, klášterní prostory získala do užívání základní umělecká škola, respektive lidová škola umění. A umění se v dnešním KD Žerotín pěstuje dodnes, klášter a kostel opět od roku 1996 obhospodařuje řád dominikánů.
 |
| Hlavní, moderní oltář kostela |
Sotva se však do svého dřívějšího působiště vrátili, museli řešit povodňové škody, neboť velká voda v roce 1997 část kláštera zatopila a především se kvůli sesuvu podloží propadla část podlahy v kostele. Z toho důvodu v následujících měsících prošel kostel generální rekonstrukcí, kdy mimo jiné dostal i nový, moderní hlavní oltář, nové chórové lavice nebo nové osvětlení. Znovu vysvěcen byl 4. října 1998.
A teď už si konečně povězme, v čem je tento jinak nepříliš nápadný kostel zajímavý, ba dokonce jedinečný. Je to jeho střecha, nedávno opravená. Její netypický jehlanovitý či stanovitý tvar je na území České republiky unikum; přestože podobných staveb by se dříve dalo napočítat desítky, dodnes se jich dochovalo pouze několik, prý by stačily prsty jedné ruky. Navíc krov střechy dominikánského svatostánku je až na některé úpravy stále původní z doby výstavby kostela, a je tedy zřejmě nejstarší střešní konstrukcí v Olomouci a dost možná nejen tu.
Za zmínku samozřejmě stojí i prostor gotického trojlodí čtvercového půdorysu, který stanová střecha korunuje, s podlouhlým presbytářem. Na zdech byly při opravách v 80. letech minulého století objeveny pozdně gotické fresky a pak je tu to kouzlo prostě zařízeného kostela, který vedle ostatních, bohatě zdobených městských chrámů vypadá trochu jako chudý příbuzný…
Ještě dodejme, že v ulici je při presbytáři kostela umístěna tzv. Delfínova kašna. Tu původně zdobila socha dítěte s delfínem, která se však nedochovala a nahradil ji reliéf lví hlavy. Barokní kašna stávala původně ve Slovenské ulici, kvůli zprůjezdňování byla přesunuta ke kostelu.
 |
| Freska Panny Marie Ochranitelky |
 |
| Varhany pod gotickou klenbou |
 |
| Z chodby kláštera |
 |
| Klášterní zahrada |
 |
| Delfínova kašna |
Komentáře
Okomentovat