Než Sázava spojí vody s Moravou

Zábřeh na Moravě mnozí znají především jako železniční stanici na hlavní trati mezi Prahou a Ostravou, někteří jako přestupní stanici na cestě do Jeseníků. Už z vlaku vás však může upoutat zámek a věž kostela tyčící se nad rybníkem Oborník a na nádraží určitě socha pána s kufrem. Kdo to je? Jen vystupte.

14 km / mapa / okres Šumperk

Zábřeh totiž za vystoupení stojí, byť neoplývá historickými památkami jako třeba Telč či Olomouc a za bránu Jeseníků je označován nedaleký Šumperk. (Mimo jiné jsme už něco málo nastínili v článku o Hřebečsku.) Zalíbení by ve městě mohli najít například milovníci cestovatelských příběhů. Možná jste už někdy jméno Jan Eskymo Welzl zaslechli. Tak to je ten zmíněný pán na nádraží, zdejší rodák a dobrodruh. Po odbytí služby v rakouské armádě odešel z rodné hroudy hledat štěstí ve světě a jeho kroky ho dovedly až na Novosibiřské ostrovy a na Aljašku, stal se náčelníkem eskymáků. Na Moravu se několikrát vrátil, mimo jiné vyprávět zážitky, ty prý inspirovaly pány Svěráka a Smoljaka k vytvoření postavy Járy Cimrmana. Vždy ho to však táhlo zpět za oceán, dožil tak v kanadském Dawson City, kde je také pohřben.

Podrobně se můžete s Welzlovým příběhem seznámit v zábřežském muzeu. Nádraží, kde stojí Welzlova socha, ovšem může také posloužit jako výchozí místo procházky pro ty, kteří rádi poznávají, objevují drobné památky či zajímavá přírodní zákoutí. Jednu takovou procházku, po březích Moravské Sázavy, která Zábřehem protéká, jsme pro vás připravili.

Skalička

Zámek Skalička

Hned na začátek si cesta vyžádá zvýšeného výdeje energie. Z nádraží se totiž vydáme přes most nad kolejištěm do svahu Humence a vystoupáme do místní části Skalička. Ke zdolání převýšení se nabízejí dvě cesty, pokud půjdeme po silnici, sice si putování prodloužíme, ale zato se nám naskytne pěkný výhled na nádraží, kus města a blízké jesenické vrcholky. Silnice nás dovede až do centra vísky, kde stojí rekonstruovaný barokní zámeček ze 17. století. Mimo sezonu si jej můžete prohlédnout jen zvenčí z ulice, od května do podzimu však můžete zavítat i do opravených interiérů či přilehlého parčíku.

V centru Skaličky stojí i několik stavení se zachovanými rysy lidového stavitelství nebo opravená kaplička. Ulicí Rudolfa Pavlů se vydáme zase z kopce – pozor, klesání je poměrně prudké – a dojdeme až k bývalému lomu, kde v současnosti vzniká areál pro fanoušky BMX a MTB kol. Tady se napojíme na modrou turistickou značku a vydáme se proti proudu řeky. Cesta tu bývá dost často blátivá, musíme koukat pod nohy, ať náhodou neskončíme ve vodě. Vyplatí se nejen zpomalit chůzi, ale občas i zastavit – u tabulí naučné stezky Údolím Moravské Sázavy, která informuje o zajímavostech na březích řeky.

Vzpomínka na starou trať

Železniční miniskanzen Lupěné

Naučná stezka nás dovede až k Šubrtově kapličce při silnici mezi Zábřehem a Nemilí. Podle pověsti na tomto místě několik chromých zahodilo berle a slepí zase začali vidět. Pokud vás tedy trápí nějaký neduh, určitě doporučujeme zastávku. Pak se vydáme dále po silnici k Nemili, ovšem než vyrazíme do středu této obce, podejdeme železniční násep k její části zvané Lupěné. Jednak v této vísce stojí řada pěkných vesnických stavení, udržovaných i notně zchátralých, která čekají na své zachránce, jednak dále podél kolejí stojí u cyklostezky parní lokomotiva. Jak se z informačních tabulí u ní dozvíme, stojí tu jako připomínka původního vedení trati kolem kopce, blízkým tunelem si totiž vlaky uhánějí teprve několik let. K tomuto malému železničnímu skanzenu se ještě určitě v některém tipu vrátíme.

Nemilská tvrz

Tvrz Nemile

Nyní se však vrátíme zpět za koleje a vydáme se opět do kopce, na němž se rozléhá obec Nemile. Tady je třeba všímat si směrovek s nápisem Tvrz, v zástavbě původních i přestavěných a nových domů totiž v posledních letech vzkvétá v podstatě z ruin renesanční tvrz, respektive to, co z ní zbylo. A není toho málo: dva panské pokoje, černá kuchyně či rytířský sál se štukovými stropy a řadou renesančních i starších prvků. Tvrz je otevřena při předem ohlášených kulturních akcích nebo po předchozí domluvě.

Tunklovo město

Hrad a zámek Zábřeh

Od tvrze je to jen pár desítek metrů k turistickému rozcestníku Nemile, od něj se vydáme po modré značce na Zábřeh. Projdeme mezi posledními nemilskými domy a brzy se nám již otevře mezi řadovými domky pohled na zábřežský zámek, cestu do centra města pokračujeme dále kolem paneláku a průmyslového areálu. Z Havlíčkovy ulice však těsně pod zámkem zajdeme do boční Kopečné ulice, která nás dovede do parku s kostelem sv. Barbory. Nedávno nákladně opravená stavba má gotický původ a v minulosti se kolem ní rozkládal městský hřbitov.

Nejviditelnějšími zábřežskými památkami jsou ale kostel sv. Bartoloměje a především zámek na blízkém Masarykově náměstí, které svými věžemi dodávají vertikály panoramatu města nad zmíněným rybníkem Oborníkem. Zámek, respektive dřívější hrad pamatuje největší slávu Zábřežska, a sice když město získal v 15. století rod Tunklů z Brníčka a z hradu udělali své reprezentativní sídlo. Renesančně byl pak hrad upraven za Boskoviců, ovšem v 17. století zámek ztratil sídelní funkci a spíše chátral. Od roku 1848 jej využívají ke své činnosti úřady, v současnosti zde sídlí městský úřad.

Socha Jana Eskymo Welzla na nádraží

Stará radnice přitom stojí zámku na dohled, nebýt věže, jde o pouhý obyčejný šedivý dům na pohled. Ze zástavby Masarykova náměstí pak určitě vyniká dům Pod Podloubím, v němž sídlí zábřežské muzeum se stálou expozicí o životě v úvodu zmíněného Jana Eskymo Welzla. Z náměstí pak pro cestu zpět na vlakové nádraží volíme cestu přes zámek, po schodech dolů ke sladovně a následně po břehu rybníka až k dřívějšímu evangelickému kostelu. Tady jsme zpět u řeky, a když se vydáme parkem po jejím proudu, brzy dojdeme k nám již známému mostu přes kolejiště, k nádraží a k Welzlově soše, která nám mává - třeba zase na brzkou shledanou. Však to nebyla nezajímavá cesta, ne?