Malý výlet krajem čarodějnických procesů

Když se vysloví jméno obce Velké Losiny, většina lidí si ihned vybaví zdejší slavnou ruční papírnu, zámek a též nechvalně proslulé čarodějnické procesy. A právě do tohoto moravského koutu poznamenaného řáděním Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu nás zavede tento tip na výlet.

10 km / mapa / okres Šumperk

Naše cesta přitom začne v Sobotíně, podhorské vsi, kde také začal hon na čarodějnice z losinského panství. Jedna chudá selka ze sousedních Vernířovic tehdy v sobotínském kostele sv. Vavřince po přijímání vyplivla hostii z úst, aby ji schovala pro svou nemocnou krávu, jak jí poradila jedna kořenářka. Její konání zahlédl ministrant, ten na ženu upozornil kněze, který jí uložil pokání. Modlitba ovšem ženě nepomohla – za několik dní byla s dalšími dvěma ženami obviněna z čarodějnictví a na panství byl povolán inkvizitor Boblig. Během jím řízených procesů padlo v letech 1678–1696 asi stovka lidí.

Ke kostelu, který stojí zhruba uprostřed protáhlé obce a kde to všechno začalo, je to z vlakového nádraží, kde nás vyplivne motorák zdejší soukromé Železnice Desná, zhruba tři kilometry, což je poněkud mimo trasu našeho putování. Kostel sv. Vavřince je tak „fakultativní“ položkou naší cesty, byť s ohledem na pojmenování výletu by byl naprosto logický. Ale kdo nemá rád delší cestu tam i zpět stejnými místy, případně cestu po rušné silnici, pochopí.

Železárenská obec i mineralogické naleziště

Sobotínská mýtnice

Nicméně určitě nevynecháme zastavení u dalších sobotínských zajímavostí – jen několik desítek kroků od nádraží na kraji obce je to maličký domek u mostu přes říčku Mertu na hlavní silnici. Nedávno ještě zpustlá ruina, které hrozil definitivní zánik, je dnes malým a vlastně nenápadným klenotem. jedná se totiž o zachovalou mýtnici z 19. století, nyní spravovanou vikýřovickým Muzeem silnic a dálnic. O kus dále po modré značce se pak rozléhá zámecký park přiléhající ke druhé sobotínské dominantě - zámku, který vznikl přestavbou někdejší zbrojovky na sídlo rodu Kleinů, majitelů zdejších proslulých železáren. V současnosti je ovšem zámek, po službě coby rekreační zařízení pro ostravské horníky, v soukromém majetku rekonstruován na hotel a bohužel ani park není přístupný, můžeme nahlédnout jen přes oplocení stavby. (Brzy by už ale mohlo být hotovo.)

Tím jsme nakoukli alespoň trochu do Sobotína a vrátíme se zpět na břeh Merty, kterou budeme po modré značce sledovat až k rozcestí Pod Kožušnou. Kožušná několik desítek metrů dále proti proudu je opuštěný lom, naleziště bohaté na zeolity, „minerály, které se vaří“, a také další fakultativní položka na našem výletu. Ten totiž pokračuje dále po modré do svahu Kamenitého kopce až k serpentinám maršíkovské silnice. Při stoupání se nám otevírá krásný výhled na sobotínskou část Štětínov a na okolní jesenické vrcholky, nahoře pro změnu po chvilce chůze po silnici narazíme na kapli Nejsvětější Trojice, za ní je možnost napít se čerstvé vody z vyvěrajícího pramene.

Unikátní roubený kostel

Kostel sv. Archanděla Michaela v Maršíkově

Silnice nás brzy dovede nad Maršíkov a už ze svahu se mezi zástavbou vesnice krásně vyjímá zdejší jedinečná památka – roubený kostel sv. Archanděla Michaela z počátku 17. století. Kostel s renesančními prvky se dodnes dochoval v téměř původní vnější podobě, barokní a rokokový interiér je o něco mladší. Nahlédnout do něj můžete celoročně ze vstupní předsíně, je možné si také domluvit průvodce, bydlí v sousedství a telefon na něj spolu se stavební historií nabízí informační tabule před kostelem. Kolem svatostánku, ve kterém se v současnosti konají církevní obřady jen zřídka, býval do roku 1900 také hřbitov, dnes v těsné blízkosti unikátní stavby najdeme jen kříž a před vchodem pomník obětem první světové války.

Modrá značka nás pak od kostelíka vede dále vesnicí, ještě než přejdeme tok Desné, stojí za krátkou zastávku Maršíkovský mlýn, který patří k nejstarším v širém okolí, první zmínky o něm pocházejí ze 16. století. Dnes se v něm už ale nemele, je využívaný jako pálenice, jejíž ovocné destiláty a bylinné likéry jsou certifikovány značkou Jeseníky, originální produkt.

Kde je voda teplá a papír dělají ručně

Velkolosinská ruční papírna

Po přejití řeky Desné jsme již na okraji Velkých Losin, centra dřívějšího panství. Hned za železničním přejezdem se můžeme podívat na hřbitov a poté k dominantě této části obce, kostelu sv. Jana Křtitele, který je podle některých zdrojů největším vesnickým kostelem na Moravě. Pozdně renesanční svatostánek s ceněným barokním a klasicistním interiérem původně vznikl jako chrám luteránský, po Bílé hoře katolický, zakladatelem byl Jan mladší ze Žerotína, za něhož dosáhlo losinské panství ve druhé polovině 16. a počátkem 17. století značného rozkvětu. Janovo jméno je totiž spojeno i s dalšími zdejšími zajímavostmi.

Ať už půjdeme po modré značce po břehu Losinky nebo Komenského ulicí po zelené, dojdeme před vstup do areálu lázní, které vznikly právě v 16. století a patří tak k nejstarším termálním lázním na Moravě – a co víc, s nejteplejším pramenem na Moravě, jehož voda má kolem 36 °C. V lázeňském parku ovšem narazíme také na připomínku oněch neblaze proslulých čarodějnických procesů – na místě, kde bylo popraveno 36 obětí, pomník připomíná jejich jména.

Od areálu lázni se vydáme po zelené značce opět kousek po proudu Losinky, abychom z ní brzy sešli a přes parkoviště zamířili k proslulé ruční papírně, nejstaršímu zařízení svého druhu ve střední Evropě. Na manufakturu nechal Jan přestavět původní panský obilní mlýn a „postaru“ se tu papír vyrábí, dnes jako řekněme luxusnější záležitost, dodnes, papíru a jeho výrobě je také věnována zdejší muzejní expozice.

Perla renesance

Zámecký areál Velké Losiny

Papírna je předposlední zastávkou naší cesty, tou poslední je pak nedaleko po toku Losinky zámecký areál, jemuž vévodí někdejší žerotínský zámek. Rodové sídlo vzniklo ve druhé polovině 16. století z gotické vodní tvrze, jádrem je třípatrová renesanční stavba s věží, zvenčí se sgrafitovou fasádou a do nádvoří otevřená arkádami. V tomto tzv. vysokém zámku se dochovaly unikátní renesanční interiéry i s cenným původním mobiliářem, gobelíny či obrazy. Postupem času renesanční stavbu doplnil a nádvoří uzavřel nižší barokní objekt, v němž je dnes galerie, a do parku vystoupilo empirové křídlo, v něm je zřízena obřadní místnost. Do všech částí nás ochotně zavedou průvodci v rámci prohlídkových okruhů, tedy pokud zrovna není zimní mimosezona, kdy se otevírá jen výjimečně.

To zámecký park je přístupný zima nezima, na procházku kolem zdejšího rybníčku nepotřebujeme vstupenku. A až si park pod vrchem Strážník v klidu projdeme, zbývá se rozhodnout, čím se přiblížit domovu – autobusová zastávka je na hlavní silnici před parkovištěm u hlavního vstupu do zámeckého areálu, k zastávce vlaku v Rapotíně pak vede z parku zelená značka. A až budete doma, můžete sáhnout po románu Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického, kterým výlet stylově zakončíte.