Olomouc: Hauenschildův palác

Žádný jiný dům si při procházce po Dolním náměstí neříká více o pozornost než Hauenschildův palác. Na první pohled zaujme především nádherným nárožním arkýřem a vstupním portálem, za povšimnutí však stojí i jeho historie. Mozarta připomíná umístěná pamětní deska, že dům vlastnila čarodějnice, se ale jen tak nedozvíte.

Ona to totiž vůbec nemusí být pravda. Na seznamu obviněných z čarodějnictví a obcování s duchy se v době inkvizičního řádění Jindřicha Bobliga z Edelstadtu koncem 17. století na šumperském a velkolosinském panství mohl objevit kdekdo. Zvlášť pokud dotyčný vlastnil větší majetek. A tak bylo na základě různých svědectví obviněno 42 olomouckých občanů, vesměs z lepších kruhů. Mezi nimi i Ester Sturnusová, dříve Johnová, která vlastnila od roku 1671 právě palác na Dolním náměstí. Podle uvězněné Alžběty Sattlerové se měla účastnit shromáždění čarodějnic na Petrových kamenech v Jeseníkách. V době obvinění však byla Sturnusová již po smrti, stejně tak několik dalších údajných čarodějů. Nutno přitom dodat, že z Olomouckých nebyl nakonec nikdo souzen.

Vstupní portál paláce

Pojďme se již ale věnovat samotnému paláci na rohu Dolního náměstí a Lafayettovy ulice. Nejstarším známým majitelem byl Jan Weiss, který jej v roce 1569 prodal i se zařízením na čepování vína manželům Matušovým. Tehdy ovšem dům ještě neměl renesanční podobu, tu mu vtiskli až po roce 1586 Hauenschildové, olomoučtí obchodníci, kteří původně gotickou stavbu, z níž se dochovaly sklepy, přestavěli na své reprezentativní sídlo. Dominantou se přitom stal zmíněný dvoupatrový nárožní arkýř, působivá kamenická práce s motivy z Metamorfóz antického velikána Ovidia. Upoutají ale také ornamenty zdobená ostění oken a dveří v přízemí a též vstupní portál se znaky stavebníků, po nichž získal palác své přízvisko.

Pod tímto označením jej ale známe v dnes, v minulosti byl dům dlouho nazýván též U Zlatého jelena, to podle majitelky rozené Hirschové, poté U Černého orla. Císařský orel coby domovní znamení zmizel z průčelí nejspíše v 60. letech 19. století při úpravách paláce na Hotel Pietsch, kdy bylo mimo jiné přistavěno třetí patro. Pod tímto názvem byl hotel znám do roku 1921, kdy se změnil na Hotel Tatra, který fungoval ještě krátce po druhé světové válce.

Renesanční nárožní arkýř

Tím jsme nakousli pohostinskou tradici paláce. Zdejší vinný výčep a zájezdní hostinec hostily v běhu času několik zajímavých osobností. Nocoval zde například generál de Souches nebo hrabě Nostic, zdaleka nejvýznamnějšími hosty byli v roce 1767 Leopold Mozart s chotí Marií Annou a jejich děti Nannerl a Wolfgang Amadeus, kteří prchali před epidemií černých neštovic. Nutno však dodat, že Mozartovi nebyli s ubytováním u Černého orla spokojeni, a záhy se přestěhovali do kapitulního děkanství při olomoucké katedrále. Na zájezdní hostinec později navázaly výše zmíněné hotely a jejich restaurace, ještě nedávno v přízemí paláce fungovala Hanácká hospoda.

Nebyla a není to ovšem jen pohostinská a ubytovací činnost, kterou se Hauenschildův palác zapsal a do olomouckého povědomí, mozaika jeho využití je poměrně pestrá. Po skončení třicetileté války tu dočasně pobývala komunita kapucínů, než si vybudovali opodál nový klášterní areál. V polovině 18. století zase dům krátce sloužil jako kasárna a hlavní strážnice, byl zde také sál, v němž se konala divadelní představení a plesy. Roku 1776 pak bylo jedno z poschodí pronajato pro normální školu a nad ní byla na nějaký čas umístěna vojenská nemocnice pro neinfekční pacienty. Po druhé světové válce zde měl své úřadovny Ústřední národní výbor, také Lidové spotřební družstvo Jednota, nyní je Hauenschildův palác především sídlem několika neziskových organizací, jako například Hnutí Duha nebo Spolu Olomouc.