Je jím dům s adresou Křížkovského 4, dříve zvaný též residentia Dirriana podle kanovníka Ondřeje Dirrého, který ho nechal obnovit a přestavět po skončení třicetileté války a okupace města Švédy. Tehdy dům získal raně barokní podobu se dvěma nárožními rizality a vstupem osazeným portálem, v němž je umístěn Dirrého erb (a nad ním ještě erb tehdejšího biskupa Leopolda I. Viléma. Později byly zejména interiéry rokokově a ještě později také novogoticky upraveny či zdobeny, podle požadavků a přání majitelů.
Před třicetiletou válkou šlo o renesanční stavbu s gotickým jádrem, podobně jako u ostatních kanovnických rezidencích stavěných při hradbách nad dnešními Bezručovými sady. Tady ovšem narážíme na zmiňovanou odlišnost. Zatímco ostatní paláce se postupem času rozrostly o další křídla směrem k uliční čáře, rezidence Dirriana nikoliv. Dodnes ji tvoří pouze jediné křídlo při hradbách a před zraky lidí procházejících Křížkovského ulicí ji ukrývá vysoká zeď se slepými okny, která vytváří dojem, že stavba až k ulici skutečně zasahuje. Ve skutečnosti je za zdí upravený dvůr, na nějž lze z ulice nahlédnout, pouze když se jsou otevřená vjezdová vrata. Pak se odhalí i vstupní průčelí schovaného paláce.
Ten, jak již bylo řečeno v úvodu, dnes využívají ke své činnosti jezuité, někdejší zakladatelé olomoucké univerzity, kteří však v Olomouci začali znovu působit po roce 1989. Podílejí se na výuce na teologické fakultě univerzity, pečují o akademickou farnost nebo provozují Centrum Aletti, které sídlí ve vedlejší rezidenci zvané U Černé brány a při němž funguje teologicky zaměřená knihovna a nakladatelství Refugium.
Komentáře
Okomentovat