Proti proudu Branné

Cesta vlakem do Jeseníku je požitek. Od Hanušovic si to vlak řadou oblouků šine nejdříve nahoru, aby záhy o něco prudčeji klesal k cíli, za okny ubíhají z jedné strany horští velikáni Hrubého Jeseníku, ze strany druhé pak drobet nižší rychlebské vrcholy, také zástavba obcí roztažených podél řeky Branné. Stejně se jmenuje i půvabné městečko, odkud se dá vyrazit na krásnou nenáročnou procházku do sousední Ostružné.

8 km / mapa / okres Šumperk, Jeseník

Mariánský pramen

Skalnatý ostroh při ústí Brusného potoka do řeky Branné, na němž si trůní torzo hradu Goldenstein/Kolštejn (tak se Branná do roku 1947 jmenovala), který ve středověku střežil starou obchodní stezku z Moravy do Slezska a později byl k němu přistavěn renesanční zámek, lze z vlaku a z nádraží jen těžko přehlédnout. Nahoru k zámku a do městečka vedou z rozcestí pod nádražím dvě značené cesty, mnohem pohodlnější je sledovat zelenou značku proti proudu řeky. Zhruba v polovině stoupání vyvěrá Mariánský pramen, který díky své zázračné vodě býval v minulosti oblíbeným poutním místem. Zázračná je zdejší voda bezpochyby dosud - bezkonkurenčně osvěží.

Zelená pak míří výše do kopce, mezi stromy, brzy se ale otevře pohled na tři významné stavební památky městečka, které dohromady tvoří unikátní komplex renesančních staveb - kostel sv. Michaela, někdejší fojtství a zmíněný zámek (viz také zde). Zatímco kostel již nějakou dobu září novotou, fojtství v době psaní tohoto textu halilo lešení a taktéž zámek je rekonstruován na konferenčně-společenské centrum. Průčelí zámku ovšem již znovu zdobí sgrafita a dopředu si lze domluvit prohlídku s průvodcem.

Na dohled je malé náměstí, kterému dominuje budova obecního úřadu a litinová kašna, zástavbu náměstí pak obklopuje řada stavení, která prozrazují, jak v minulosti vypadala obydlí obyčejného lidu v horských krajích. Kolem několika takových ukázek jesenické lidové architektury pokračuje i trasa tohoto tipu na výlet. Stále sledujeme zelenou značku, ta před hřbitovem opouští silnici a míří zpět do skalnatého údolí řeky Branné, ke které postupně klesá. Tento úsek je na celé cestě nejnáročnější, vyplatí se koukat pod nohy a případně mít hůl jako oporu.

Odměnou za sestup je, zvlášť v parných letních dnech, osvěžení v ledové vodě řeky. Tu přejdeme - buď vodou, anebo po blízké lávce, jak je libo - a rázem stojíme před betonovým obloukem viaduktu železniční trati, který překračuje jak řeku, tak lesní silnici, po níž budeme dále pokračovat. Cesta je v létě lemována červeným královstvím lesních jahod, takže si milovníci těchto plodů přijdou na své, jiní si zase budou zálibně prohlížet osamocené objekty při cestě. Jedním z nich je starý mlýn, u nějž se před válkou vyráběly šindeli, mlýnské kolo tu však již dávno nenajdeme.

Za další, pěkně opravenou, chalupou a božími mukami v lokalitě zvané Splav se pak ocitáme na obranné linii někdejšího Československa a podél cesty si lze prohlédnout několik objektů pohraničního opevnění, některé jsou volně na vlastní nebezpečí přístupné i zevnitř. Po zelené pokračujeme dále, začínají se objevovat první chalupy Ostružné, jak ty stařičké, tak ty postavené před nedávnou dobou.

V horské obci, která bývala součástí kolštejnského panství a nesla název Spornhau, stojí za návštěvu především nedávno pěkně upravený starý hřbitov s náhrobky původních německých obyvatel, kostel Zjevení Páně a areál Skiland, v němž je umístěna expozice šesti stovek hudebních nástrojů z celého světa. V sousedství jsou pak turistům k mání služby informačního centra.

V Ostružné by mohla procházka končit, ovšem do oblíbeného střediska zimních sportů Ramzové je to kousek, takže pokud uznáte za vhodné a hlavně stylové sjet do nižších poloh ze zdejší nejvýše položené stanice na jesenické trati, můžete si cestu prodloužit. Na výběr je několik variant. Nejdelší sleduje dále zelenou značku a vede přes vrch Ostružník a přes Petříkov (viz tady, jen obráceně), druhou variantou je jít dále proti proudu Branné do Petříkova a z jeho okraje se vydat po červené do Ramzové.

Anebo je tu nejkratší, ale trochu neturistická varianta - něco přes kilometr do Ramzové zdolat přímo po hlavní silnici, avšak za stálého výhledu na Šerák. Kterou možnost si zvolíte, je už na vás.

P.S.: V době napsání tohoto tipu na výlet je jesenická trať v rekonstrukci a místo vlaků jezdí náhradní autobusová doprava.