Snad prý úrodná půda Boskovické brázdy, podobná té, kterou obdělávali hanáčtí sedláci okolo Moravy a jejích přítoků, dala kdysi oblasti na pomezí Moravskotřebovska a Boskovicka pojmenování Malá Haná. I v současnosti tu pole pravidelně zlátnou a zelenají se, ovšem obhospodařované lány nejsou zdaleka to jediné, za čím do tohoto kraje vyrazit.
18 km / mapa / okresy Blansko, Svitavy
Jako výchozí bod výletního kolečka po Malé Hané jsme vybrali vlakové nádraží ve Velkých Opatovicích, jednoduše proto, že se sem dá poměrně snadno dostat vlakem. Stačí dojet rychlíkem do Skalice nad Svitavou, tady přestoupit na motorák a dojet na konečnou. Přímo kolem nádražní budovy, která se krčí ve stínu hal sousedního továrního areálu, vede žlutá turistická značka – jí se budeme po vystoupení z vlaku držet. Do středu Opatovic, které jsou ve skutečnosti spíše malé, je to zhruba kilometr a půl.
 |
Papírový Hrubý Jeseník
v Moravském kartografickém centru |
Jádrem městečka je náměstí Osvobození, křižovatka několika ulic, které z návrší dominuje barokní kostel sv. Jiří. Proti jeho vchodu pak lze vejít do areálu zdejšího zámku. A vejít rozhodně doporučuji, zámek totiž ve svých prostorách ukrývá Moravské kartografické centrum, muzejní expozici věnovanou vývoji kartografického zobrazení Čech, Moravy a Slezska, která zahrnuje známé i méně známé historické mapy a nejrůznější kartografické a zeměměřičské „nádobíčko“. Největším lákadlem je ale bezesporu plastická mapa Moravy a Slezska z přelomu 19. a 20. století, u které lze trávit desítky minut, klidně hodiny zkoumáním kartonového terénu, který pokrývá více než 100 čtverečních metrů. A vězte, že takové Jeseníky nebo Beskydy vypadají i v tomto papírovém podání majestátně.
 |
| Novostavba kartografického centra |
Za prohlédnutí přitom stojí i část zámku, v níž se expozice nachází, v (novo)barokním komplexu jde totiž o novostavbu, dokončenou v roce 2007. Její autor se nechal inspirovat trupem lodi…
Až se nabažíme map, vrátíme se ke kostelu, odkud budeme sledovat červenou značku vedoucí do Jevíčka, stylově přes Červený kopec. A také přes hráz Smolenské přehrady. V její vodě se lze smočit a osvěžit, dříve prý ale bývala voda čistější a také plavci využívanější. Při stoupání od přehrady si nelze nevšimnout památníku letecké nehody z roku 1949, na druhé straně Červeného kopce pak stojí památník upomínající na události o něco starší. Jde totiž o pomník obětem napoleonských válek, kteří zemřeli v jevíčském špitálu. Z kopce se otevírá výhled na jevíčský konec Boskovické brázdy, na samotné Jevíčko nebo třeba jaroměřickou Kalvárii, kam se také podíváme.
 |
Dochované náhrobky
jevíčského židovského hřbitova |
Nejdříve nás však červená značka zavede k náspu nedokončené Hitlerovy exteritoriální dálnice, která měla přes Malou Hanou propojit Vídeň s tehdy německou Vratislaví. V okolí Jevíčka a Velkých Opatovi tak bylo vystavěno několik, do dnešní doby dochovaných mostů a propustí v místech, kde se dálniční násep křížil s místními komunikacemi. U jednoho z mostů právě stojíme. A hned za ním se rozkládá židovský hřbitov, tedy to, co z něj zbylo. Od mostu si můžeme ještě kousek zajít/zajet – žlutá značka nás po ani ne kilometru dovede k původně gotickému kostelíku sv. Bartoloměje.
Opačným směrem jsme za chvíli v historickém jádru Jevíčka, které si uchovalo středověkou dispozici s rozlehlým centrálním náměstím a uliční sítí, která z něj vychází a obepíná jej. Na největší zajímavosti přitom narazíme, ještě než na náměstí dorazíme. Předně je to padesátimetrová městská věž, která doplňovala obranný systém města a v současnosti na ni lze vystoupat a rozhlédnout se po kraji. U věže je možné si prohlédnout i kus dochovaných hradeb a na dohled od nich stojí zámeček, v němž sídlí základní umělecká škola.
 |
| Jevíčská městská věž |
V panoramatu města městské věži sekunduje věž barokního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, který byl původně kostelem klášterním – na loď chrámu navazují budovy někdejšího augustiniánského kláštera, v němž jsou umístěny expozice jevíčského muzea. Jedna z nich se věnuje i zdejší židovské čtvrti, kterou tvořila dnešní Soudní ulice,v níž stojí nedávno zrekonstruovaná synagoga, využívaná v současnosti církví husitskou nebo třeba pro koncerty a výstavy.
Na rozlehlém Palackého náměstí stojí za prohlédnutí socha sv. Jana Nepomuckého a prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Po návštěvě informačního centra se vydáme opět po červené značce kolem poněkud nepatřičné budovy Jednoty z náměstí, zakrátko narazíme ještě na barokní bývalou koželužnu. A už jsme za městem a míříme do Jaroměřic. V polovině cesty se můžeme zastavit u vlakového nádraží, které městu i sousední vsi ještě před několika lety sloužilo, od roku 2011 tu už však vlaky nejezdí.
Červená nás po hlavní silnici dovede do Jaroměřic, v jejichž středu stojí pěkný kostel Všech Svatých a opodál renesanční zámeček zdobený sgrafity, v něm sídlí obecní úřad. Nejvýznamnější zdejší pamětihodnost ovšem není z návsi vidět, musíme důvěřovat modré značce, že nás k ní dovede. Než se ocitneme před branou areálu barokního poutního kostela Povýšení sv. Kříže, potkáme ještě na návsi sv. Cyrila a Metoděje stojící ve stínu stromů a následně zdoláme zhruba sedmdesátimetrové převýšení. Pohled na nedávno opravenou památku ovšem za trochu potu stojí.
 |
| Kalvárie v Jaroměřicích |
Poutní areál z počátku 18. století se rozkládá na místě, kam Jaroměřičtí chodili prosit za ukončení řádění zlého ducha Kadrmana, později po odeznění morové epidemie tu vyrostla kaple zasvěcená Povýšení sv. Kříže. Když potom syn stavitele kaple a tehdejšího majitele panství František Michal Šubíř z Chobyně s manželkou čekali dítě, provázely porod velké komplikace, se kterými si lékaři nevěděli rady. Manželé se upnuli k modlitbám a slíbili, že pokud se dítě narodí zdravé, postaví na místě kaple větší svatostánek. Ženě se brzy ulevilo a dcera se narodila zdravá. Zbožní manželé jako poděkování přistoupili k naplnění slibu a na doporučení františkánského poutníka Jeronýma Weitha, který se právě vrátil ze Svaté země, vystavěli na vrchu s pomocí obyvatel Jaroměřic i okolních vsí chrám, který připomíná Boží hrob v Jeruzalémě, a křížovou cestu. Mimo ohrazený areál kostela vyrostla ještě na půdorysu ondřejského tříramenného kříže budova fary s loretánskou kaplí (a později další stavby se zázemím pro poutníky a duchovní). Není prý vyloučeno, že se na projektu poutního areálu podílel jeden z velikánů barokní architektury Jan Blažej Santini.
 |
| Opuštěná trať a nedostavěná dálnice... |
Po prohlédnutí a odpočinutí na Kalvárii budeme pokračovat v cestě, po modré značce sejdeme k rozcestí Branisko, odkud začneme sledovat značku žlutou. Ta nás dovede na začátek tohoto malohanáckého kolečka, na nádraží ve Velkých Opatovicích. Od rozcestníku je to zhruba pět kilometrů, z toho část po silnici, větší kus ale po polňačce, přičemž vede kolem Nového mlýna, na dohled budete mít opuštěnou železniční trať a opět narazíme na jeden z mostů Hitlerovy dálnice. A pak už jsme v cíli, s osmnácti kilometry v nohách.
Komentáře
Okomentovat