Zatímco nedávné Větrání na hranici vojenského prostoru Libavá provázely snad všechny rozmary aprílového počasí, trasa putování Bzeneckem vedla hned několika zcela odlišnými prostředími. A jejich spojení v kombinaci s hřejivým téměř letním sluncem jednadvaceti účastníkům jednoznačně učarovalo.
Kdo čekal jen samý písek, jak se nabízelo z pojmenování výletu a jeho lokality, tedy Moravská Sahara, byl překvapen. Ve výchozím místě, stanici Bzenec-Přívoz, větrače nepřivítala rozlehlá písčitá planina, ale keře vonících šeříků a po průchodu areálem pískovny pak borový les sice s měkkým písčitým podkladem, ovšem přikrytým vlhkou trávou. Úvodní kolečko v blízkosti nádraží mělo být informační, výprava ale narazila pouze na jedinou tabuli naučné stezky. A sice u památníku nadlesního Bechtela, který za současnou podobu Moravské Sahary, respektive lesa Doubravy, může, když tu na tehdejší planině poušti ne nepodobné nechal v první polovině 19. století vysázet tisíce borovic i dalších dřevin včetně původních dubů.
Odkryté písečné podloží tak zůstalo víceméně podél trati Přerov – Břeclav, kde je díky výskytu různých pískomilných rostlin chráněno jako národní přírodní památka, a také v blízkých pískovnách. Na hranu jednoho takového písečného lomu se větrači, mezi nimiž byli opět i zahraniční studenti ekologie z Barmy, Etiopie a Kolumbie či členové KČT Šternberk, také opatrně podívali… a nabrali trochu písku na boty.
Dalším chráněným územím po trase bylo někdejší vojenské cvičiště u Bzence s osamělými borovicemi, vybudovanými písečnými valy a děrami, ideální místo pro společnou fotku výpravy. I když ideální… jak se to vezme, když se někde zblízka ozývala střelba. Větrači se tedy raději po focení stáhli zpět do krytu borovic v lese připomínajícím ty ve Středomoří, cesta je ovšem místo k moři dovedla na kraj zkušební střelnice. Tady se ale nestřílelo, a tak skupina výletníků brzy dosáhla okraje lesa a přechodu do městské krajiny Bzence.
Vinařskou obec si každý prošel podle své chuti. Někdo zamířil na oběd do nejbližší restaurace, jiný do uliček plných vinných sklípků, zaslouženou velkou pozornost si vyžádala prastará Bzenecká lípa v parku za zdejším novogotickým zámkem. Město ale brzy větrači vyměnili za stoupání ke znovubudované kapli sv. Floriána na místě někdejšího bzeneckého hradu, odkud se nabízí přímo luxusní výhled nejen na město, ale i celou Doubravu nebo třeba na horské hřebeny na hranici se Slovenskem.
A výhledy provázely větrače po celé sluncem štědře zásobené putování mezi vinicemi z Bzence k nádraží v Moravském Písku. Na horizontu bylo možné spatřit i kus Pálavy s vysílačem na Děvíně na jedné straně, na straně druhé například Velkou Javořinu, o něco blíže pak mimo jiné chřibské vrcholy s hradem Buchlovem a kaplí Barborkou nebo zámek v Uherském Ostrohu či paneláky Uherského Hradiště. Škoda jen že mezi vinicemi nebyl i nějaký ten stánek s koštem, idyla by byla dokonána.
Místo vína ovšem došlo v Moravském Písku na zaslouženou odměnu v podobě pivního osvěžení s následným zběsilým úprkem na nástupiště, ze kterého větrači doslova vpadli do vlaku. A v něm padala vedle výrazů únavy jen slova chvály o povedeném dni na té prý moravské poušti.
Komentáře
Okomentovat