Jako perla Valašska bývají nazývány pískovcové skalní útvary ve svazích vrcholu Hradisko nedaleko Horní Lidče. Označení to vůbec není nadnesené, jak se o uplynulé sobotě přesvědčili účastníci dalšího z výletů Větrání. Na rozdíl od jiných návštěvníků, kteří dojedou autem až do Pulčína, odkud je to ke skalám pár desítek kroků, větrači absolvovali v místních lesích, kopcích a pastvinách čtrnáctikilometrovou trasu se všemi jejími příjemnostmi i nástrahami.
Svoji cestu výletníci zahájili v Lidečku, ano, v té vsi známé z valašských lidových písní. Vzhledem k sobotnímu ránu ale zřejmě všechny cérečky, o kterých by se teoreticky mohlo zpívat, vyspávaly po páteční zábavě, protože kromě výpravy o devětadvaceti členech se snad po obci nikdo nepohyboval. Přitom sluníčko příjemně hřálo a vyloženě táhlo ven.
To na Čertových skalách na kraji vsi už lidé vidět byli, lezci i odpočívající turisté. Větrací výprava ovšem neměla zdolání těchto skal v plánu, takže jsme se pouze pokochali zezdola a pokračovali dále. Za podjezdem pod tratí na Žilinu se otevřel trochu jiný svět, podél lesní silnice si klestí cestu mezi kameny Pulčínský potok, v některých místech vytvářející opravdu pěkné scenérie. Zvláště nejmenší turistku potěšily velké lopuchy rostoucí na jeho břehu, z jednoho si dokonce vyrobila čepici, se kterou absolvovala téměř celou cestu.
Jistým zklamáním bylo zjištění, že ze zdejších studánek neteče slivovice, ale jen voda. Bylo to ale zklamání opravdu malé, aspoň tělo stačilo, když se cesta začala zvedat. A co teprve když se před výletníky objevily Pulčínské skály a schody, částečně z uměle dotvořené, částečně přírodní z kamenů a kořenů, linoucí se sem tam i poměrně úzkými prostory nahoru na Zámčisko. V tomto výstupu tkvěla ta největší nástraha výletu, kterou ale větrači úspěšně překonali a brzy si užívali výhledů z jednotlivých skalních plošin a vyhlídek.
Jaké překvapení ale nastalo, když se po "vrcholové" fotce zjistilo, že modrá značka ještě pokračuje a vrchol Hradiska je o nějakých sto metrů výše! To už ovšem byla podstatně méně náročná etapa výšlapu, kterou po zdolání opravdového vrcholu vystřídalo postupné klesání lesem na cestu do Pulčína. A zatímco skály nabízely výhled na protější svah s vískou, tady se otevřel parádní pohled na skály tyčící se mezi stromy, ale také na vrcholy v okolí (mimo jiné na Vartovnu s rozhlednou, kterou Větrání navštívilo vloni - viz
zde).
Občerstvovací pauza v Pulčíně (části obce Francova Lhota) byla vzhledem ke zmatenosti a možná i neschopnosti zdejšího personálu pro některé členy výpravy spíše čekáním na Godota než doplněním sil něčím dobrým do žaludku. Ovšem Pulčínská cesta, po které se větrači vydali do Horní Lidče na vlak, dala této nepříjemnosti alespoň trochu zapomenout. Celých šest kilometrů lemovaly úžasné výhledy na hory v širém okolí, dohady o tom, která je která, málem nebraly konce. Jako už skoro klasicky došlo po cestě i na zastávku u jedné z pastvin, krávy se ale nedaly přemluvit, aby přišly blíže. Zajímavým místem po trase byl Památník zemřelých, kde Hornolidečtí mají vzpomínku na zemřelé předky a přátele od roku 1868.
A pak už se přiblížily koleje, po nichž měl brzy přijet vlak, který větrače odvezl domů. Ještě než se tak ale stalo, svlažili výletníci hrdla v hospůdce u nádraží - a to i přes soukromou akci, oslavu osmdesátin, za což patří zdejšímu osvícenému hospodskému velké díky.
Na příští Větrání se vyráží v neděli 11. června, tentokrát půjde o putování krajem břidlicových lomů v Oderských vrších mezi Odrami a Budišovem. Tedy opět to bude tak trochu o kamení... Více na
stránce Větrání.
Komentáře
Okomentovat