Výstavba olomoucké pevnosti se nedotkla pouze samotné Olomouce a obcí v její těsné blízkosti, některé památky na slavnou vojenskou historii města lze dodnes najít i poměrně daleko od jádra pevnosti. Do skladiště při silnici z Lutína do Olšan se sváželo seno z celé Moravy a tzv. magacína sloužila také jako zázemí při pořádaných vojenských cvičení v prostoru mezi Bystročicemi, Hněvotínem, Lutínem a Olšany.
Vojenský areál byl u řeky Blaty vybudován v rámci výstavby olomouckého bastionového opevnění v polovině 18. století. Ve skladech uložená píce sloužila ke krmení koňů cvičících jezdeckých oddílů, kromě toho byly součástí areálů jistě i stáje nebo kovárna.
Rovná krajina na březích Blaty a návrší Baba, kde dnes stojí benzínka při dálnici z Vyškova do Olomouce, už před vybudováním stálého skladiště sloužily jako místo konání vojenských manévrů. Například v roce 1742, kdy u Olšan bylo rozmístěno císařské vojsko Karla Lotrinského, čítající na 30 tisíc mužů. V pozdější době se vojenské manévry na tomto cvičišti konaly pravidelně, v roce 1748 se na ně přijela podívat Marie Terezie, v roce 1768 a 1769 zase její syn a spoluvladař Josef II. V roce 1805 se tu před bitvou u Slavkova soustředila spojenecká rakousko-ruská vojska pod velením generála Kutuzova o síle na 86 tisíc mužů. Po Napoleonově vítězství byl však tábor vyrabován jak francouzskými vojáky, tak obyvateli Olšan a dalších okolních vesnic.
V době zdokonalování olomoucké pevnosti v 19. století se mimo jiné uvažovalo o vybudování tří předsunutých fortů na návrších Baba a Pod Lipkou v těsné blízkosti olšanského cvičiště. Zůstaly ovšem jen na papíře.
Jako vojenské cvičiště sloužil prostor mezi Lutínem a Olšany i ve 20. století, za první republiky se ovšem vymezený prostor dělostřeleckého cvičiště táhl na druhou strany, k Třebčínu, přičemž poblíž magacíny byla umístěna děla. Za druhé světové války sem byla přivedena železniční vlečka a Němci tu zavedli montáž letadel značky Messerschmidt 109. Po válce zde pro změnu byli internováni Němci a z tzv. odsuvného střediska Lutín bylo do října 1946 odsunuto na 18 tisíc osob nejen z Olomoucka a Prostějovska, ale i třeba od Kroměříže či Uherského Hradiště. V současnosti již část budov někdejšího vojenského skladiště a kasáren neexistuje, zbylé objekty na obvodu areálu při silnici mají civilní využití – mimo jiné jako sklady podnikatelských subjektů – anebo bez využití chátrají, přičemž v poslední době se hovořilo i o ekologické zátěži pro okolí.
V žalostném stavu je nejcennější stavba bývalého vojenského areálu, kaple sv. Floriána. Ta byla postavena pro potřeby vojáků z iniciativy velitele skladiště Achbauera na začátku 19. století, původně byla zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. V roce 1860 však byla přestavěna ve stylu empíru a jejím patronem se stal sv. Florián. Kaple je čtvercového půdorysu s obloukovým závěrem a trojúhelníkovým štítem, do výšky se zvedá poměrně vysoká věž zdobená nikami a s dřevěnou lucernou, která byla zakončena makovicí a křížem, bohužel nedochovanými. Nedochovala se ani vstupní mříž, mobiliář kaple či zvon. Zchátralá, avšak architektonicky výjimečná kaple je chráněna jako kulturní památka a obec Lutín vyvíjí snahu o její záchranu.
Nutno ještě podotknout, že v literatuře a v historických rubrikách obecních zpravodajů se hovoří jak o olšanském táboře, tak o lutínské magacíně, přičemž někteří autoři pojmenování libovolně zaměňují. Důvodem je jistě i to, že Olšany byly v minulosti významnější obcí než Lutín, na jehož katastru se ale zbytky magacíny a kaple sv. Floriána v současnosti nacházejí.
Komentáře
Okomentovat