Barokní zámky, kostely mnoha podob a bunkry pohraničního opevnění spojila trasa další větrací výpravy. Po výstupu na Kelčský Javorník jsme se tentokrát vydali poznávat rovinatou krajinu podél řeky Opavy, a i když se výlet neobešel bez dopravních komplikací, byl to jinak velmi příjemný den, na začátek října možná až nezvykle teplý – vždyť jsme velkou část trasy absolvovali v tričkách!
Po několika změnách termínů se přitom ráno zdálo, že se jakási smůla bude výletu na Opavsko držet i nadále. Expres z Olomouce totiž nijak zvlášť nespěchal, stavěl i tam, kde tam zastavovat nemá, a tím pádem nám ujel ze Svinova osobák do výchozího místa našeho putování, Mokrých Lazců. Ještě že vlaky mezi Ostravou a Opavou jezdí v hodinovém taktu, takže naše zdržení nakonec nebylo tak velké. Před polednem jsme konečně v počtu jednadvaceti kousků vystoupili z vlaku a vydali se na cestu pěkně po svých.
První zastávkou byl hned u vlakové zastávky v Mokrých Lazcích jeden z bunkrů pohraničního opevnění, kde jsem turistům připomněl, že před osmdesáti lety wehrmacht právě toto území obsazoval v rámci záboru Sudet na základě jen pár dní předtím čtyřmi mocnostmi přijaté mnichovské dohody. Po cyklotrase jsme se následně vydali směr Kravaře, ve větru nám nad hlavami létalo listí ze stromů, okolo šuměly lány suché kukuřice.
V Kravařích jsme nejprve zamířili na náměstí, k novogotickému komplexu z režných cihel, jehož dominantou je kostel sv. Bartoloměje, do kterého jsme i krátce nahlédli. Dalšími částmi jsou fara a nynější budova městského úřadu, kde bylo sice také otevřeno, ale raději jsme nevstupovali, abychom nevzbudili naděje na vyšší volební účast. Bez povšimnutí jsme ale nenechali zdejší barokní zámek (psal jsem o něm
tady), sice ne v rámci prohlídky, ale chvíli jsme tu pobyli. Pro nás bohužel se část zámku opravuje, takže fotit se dalo jen vstupní průčelí v protisvětle... a tak jsme pokračovali po okraji golfového hřiště k Velkým Hošticím. Také tato obec se může pochlubit pěkným pozdně barokním zámkem, v jeho sousedství ovšem dojem kazí nevzhledná budova školy. Zato Nautilus, který se pohupuje na hladině jezírka pod zámkem, k tomu baroku pasuje o něco lépe.
Naše cesta pokračovala po červené značce k sousedním Malým Hošticím, které již jsou součástí Opavy, na chvíli jsme tak opustili asfalt cyklotrasy, prošli se ve stínu stromů a následně pár odvážlivců z nás navštívilo další ze zdejších bunkrů pohraničního opevnění, pěchotní srub Na Lukách, jistě ne oficiálně, ale nahlédnutí nic nebránilo. Když jsme však zahlédli v prostorách rozmístěné matrace a hromady odpadků, usoudili jsme, že možná někomu lezeme do doupěte a raději jsme pokračovali v cestě. Stačilo se totiž dostat na břeh řeky Opavy a po něm dojít až přímo do historického centra někdejšího hlavního města našeho Slezska. Tady jsem dal větračům rozchod, aby si každý zbylého času do odjezdu domů užil dle svého uvážení, a sám se vydal na procházku až za centrum, k modernímu kostelu sv. Hedviky od architekta Leopolda Bauera. Času ale nebylo příliš, brzy jsme se již scházeli na východním nádraží a přes Krnov se vydali domů. A že cesta byla veselá, nejen kvůli neplánovanému přestupu na náhradní autobus mezi Krnovem a Bruntálem...
Na další Větrání vyrážíme za dva týdny, v sobotu 20. října. Na trase z Letovic do Březové nad Svitavou si připomeneme jeden střípek z obsazování československého pohraničí na podzim 1938, bitvu o Moravskou Chrastovou. Více na
stránce Větrání.
Komentáře
Okomentovat