S předvánočním Větráním jsme se za zvonění rolniček vydali symbolicky do Betléma. Tedy do Moravského Betléma, jak se přezdívá Štramberku, aby bylo jasno. Městečko se spoustou dochovaných původních roubených domů pod známou věží Trúbou ale bylo jen výchozím místem naší trasy. A cíl? Pro změnu město klobouků, tedy nedaleký Nový Jičín.
Hned zrána bylo o trochu napětí postaráno, protože jeden z našich vlaků měl zpoždění a hrozilo, že bychom mohli neplánovaně kus dne strávit ve Studénce. K tomu naštěstí nedošlo, rychlík zpoždění o chvíli stáhl a motorák do Veřovic pro změnu ve Studénce pár minut počkal. A bylo po napětí. Netrvalo ale dlouho a ukázalo se, že nápad doplnit trasu na poslední chvíli o krátkou zacházku do bývalého lomu Dolní Kamenárka nebyl z nejlepších. Šli jsme tam zbytečně, lom s botanickou zahradou byl uzavřený. Tak nějak jsme to tušil, ale prý člověk nemá věřit všemu, co vidí na internetu...
Z procházky lomem sešlo, takže jsme se vrátili na hlavní štramberskou ulici a mířili do středu malebného městečka, jenž je nejen pro dochovanou lidovou architekturu prohlášený městskou památkovou rezervací (viz
článek o moravských MPR). Někteří z dvaadvaceti účastníků pod Trúbou vzali útokem informační centrum, jiní nakoupili vyhlášené štramberské uši, po krátkém rozchodu jsme se ale vydali vstříc kilometrům trasy, které nás čekaly. Ty první vedly po silnici do místa zaniklé osady Tamovice, ze které se dodnes dochoval středověký kostelík sv. Kateřiny, který jen stěží mohl uniknout naší pozornosti. Dokonce byla i možnost nahlédnout dovnitř, zrovna tu totiž měli návštěvu z Českého rozhlasu. Pozornosti neunikla ani blízká kaplička křížové cesty, vedoucí z Nového Jičína na vrch Kotouč ve Štramberku, než jsme došli do nedalekého Rybí, narazili jsme ještě na jednu. A v Rybí jsme zamířili k dalšímu středověkému kostelu, tentokrát Nalezení sv. Kříže.
Tady už ale nastal čas opustit civilizaci, zastavěné prostředí a auty pojížděné silnice, a mezi zasněženými poli jsme vystoupali na Pavelkův kopec, ze kterého bylo okolí jako na dlani – až jsme si začali dělat srandu, že nás Trúba pořád sleduje anebo že tady nad Rybím je zrovna počasí, jaké nás potkalo v červnu při výstupu na Velký Javorník (připomenout si můžete
tady), který jsme také při výhledu nemohli přehlédnout. Brzy jsme se ponořili do zimního lesa, bílého a klidného, ani páska přes cestu nás nezastavila – snad jsme se tím nedopustili nějakého zločinu...
Od rozcestí Libotín naše trasa vedla kolem řady studánek a pramenů, původně jsme měli zavítat jen k několika z nich, když jsme ale zdolali sešup ke Pstružímu potoku a studánce U Kříže, vyšlapaná cestička nás navedla na Studánkovou trasu, kterou kolem potoka a přes vrch Puntík nedávno vyznačil a vybavil pěknými info tabulkami a u některých i posezením Klub rodáků a přátel Nového Jičína (a kterou na Mapy.cz nenajdete). A tak jsme se nechali vést a postupně viděli studánku Mechovou, Kamennou nebo Holaschke, ochutnat vody se ale, co vím, nikdo neodvážil, přece jen by asi v panujícím, byť lehkém, mrazu, byla dost studená.
Netrvalo dlouho a pěšinka nás dovedla až na kraj lesa, odkud se otevřel pohled na Nový Jičín, cíl naší cesty. Ještě jsme se zastavili v Žilině u původně gotického kostela sv. Mikuláše a přes někdejší horní nádraží, které bývalo koncovou stanicí místní dráhy z Hostašovic (dráha byla zrušena po povodních v roce 2009 a v její trase vede cyklostezka), jsme zamířili za pozornosti místních, kterou si vyžádalo zvonění našich rolniček na batozích, přímo do centra města, na čtvercové Masarykovo náměstí obepnuté ze všech stran domy s podloubím. Na probíhajících vánočních trzích někteří z větračů využili možnost prohřátí hrdla či žaludku, do odjezdu vlaku domů však nezbývalo příliš času a hlavně s blížící se tmou pořádně přituhlo...
Komentáře
Okomentovat