Rok se s rokem sešel a studenti aplikovaných pohybových aktivit (APA) z olomoucké fakulty tělesné kultury se opět chystají se svými handicapovanými hosty na expedici plnou sportovních a cestovatelských zážitků. A protože je na expedici čekají i pěší výlety, měl jsem opět tu čest kousek jejich přípravy vést pod hlavičkou Větrání. Oproti loňsku byla výprava APAčů i větračů výrazně menší, ovšem společně jsme v rozkvetlém Litovelském Pomoraví absolvovali větší kus cesty než vloni.
Tentokrát jsme totiž vyráželi z Litovle, kde APAči přespali v kempu, zatímco cíl byl
stejně jako před rokem v Hynkově, kde na účastníky expedice čekala vodácká část přípravného víkendu. Ne tedy na všechny, protože s větrači jsme pokračovali dále lužním lesem do Horky nad Moravou. Ale pěkně popořádku. Ráno se nás na litovelském autobusovém nádraží sešlo pětadvacet, z toho mimo jiné čtyři vozíčkáři nebo jedna nevidomá účastnice. Než jsme se vydali na cestu,připomněl jsem několik zajímavostí o Litovli aka Hanáckých Benátkách, nevynechal jsem zápasníka Frištenského ani zdejší výrobu gramofonů. Zapomenout jsem nemohl na zmínku o
nejstarším mostu a
nejvyšší věži na Moravě s tím, že o pár minut později na náměstí jsem tato nej ještě upřesnil, aby třeba někdo nevznesl námitku, že nejvyšší věž na Moravě je přece ta jižní u olomouckého dómu sv. Václava...
Pak už jsme prošli kolem zdejších rybníků a vydali se vstříc lužním lesům obklopujícím meandry Moravy a jejích ramen. Nutno přitom dodat, že od samého rána svítilo sluníčko a na nebi nebyl žádný hrozivý mrak, jak ještě před několika dny tvrdila předpověď. Na druhou stranu oproti předchozím dnům se ochladilo, já měl ale spíše než z počasí strach, že nás v Pomoraví sežerou komáři. Na
okoloolomoucké vycházce před týdnem tomu totiž málem tak bylo. Ani komára jsme ale za celý den nepotkali. Na rozdíl třeba od koní, u kterých jsme se u bývalého mlýna Šargoun, kde nyní sídlí jezdecký klub, museli zastavit. Nakrmit, pohladit, zhlédnout bitku...
Ke Lhotě nad Moravou cesta ubíhala poměrně svižně, trasa záměrně vedla po zdejší silničce, aby vozíčkáři a jejich asistenti neměli problém. Ten nastal až před Lhotou, kde se jednomu z vozíčkářů vybila baterie u přídavného motoru, takže jsme se rozdělili, a zatímco někteří s ním čekali na přivezení nové baterie, s polovinou výpravy jsme se po selských hrázích přesunuli do Hynkova a zahájili polední pauzu. Brzy přišla i druhá polovina, APAčům jsem na památku na zvládnutých zhruba deset větracích kilometrů dal placky s logem Větrání a se zbylými větrači jsme se vydali na pokračování trasy do Horky nad Moravou.
Nakonec jsme jen ve čtyřech šli mezi moravními meandry, které jsou chráněné jako národní přírodní památka, ale ve kterých kvůli suchu chybí spousta vody, jak prozrazují obnažené břehy. V takovém počtu jsme si ale mohli dovolit přejít i jeden zdejší zchátralý most a co víc, vyrazit po pěšině, kterou na mapě člověk nenajde... Přece jen Horka byla někde před námi a otázka byla, u které její části z vylezeme z lesa. V Horce jsme si po sedmnácti kilometrech v nohou dali zaslouženou tekutou odměnu a pak už se nechali zavézt autobusem zpět do Olomouce.
Komentáře
Okomentovat