Dvěma novými zápisy na prestižním seznamu světového kulturního dědictví UNESCO se může pochlubit Česká republika, a to po dlouhých šestnácti letech od zapsání třebíčské
židovské čtvrti a baziliky sv. Prokopa. Počet památek UNESCO v ČR se tak rozrostl na čtrnáct. A další želízka jsou ještě v záloze, jak v Čechách, tak na Moravě a dostalo by se konečně i na Slezsko. Pojďme se na moravskoslezské kandidáty, ať už jsou jejich šance na zápis na seznam světového dědictví jakékoliv, podívat.
Mimochodem o stávajících moravských památkách na seznamu UNESCO pojednával jeden z nejstarších článků na tomto webu, najdete ho
zde. A v rámci série Pod křídly baculatých andělíčků jsem se trochu blíže zaměřil na naše barokní světové dědictví – připomenout si to můžete v
tomto článku.
A teď už k avizovaným uchazečům. Zatímco mezi dosavadními památkami UNESCO na Moravě jsou zejména historické části měst, zámky, kostely či zahrady a parky, do budoucna by mohly přibýt stavby spojené s dřinou, uhelným prachem a žárem vysokých pecí. Pokud tipujete ostravské průmyslové areály, hádáte správně. Součástí tzv. industriálních souborů na indikativním seznamu UNESCO ČR je mimo jiné areál bývalého dolu Anselm na vrchu Landek (alias Landek park), v místech, kde člověk před 18–20 tisíci let vůbec poprvé použil uhlí. Samozřejmě nechybí ani Dolní oblast Vítkovice, jejíž vysoké pece nezaměnitelně dominují panoramatu města; výjimečný je ale vítkovický areál zejména svou komplexností, kdy se zde uhlí vytěžilo, přeměnilo v koks a ten posloužil jako palivo ve vysokých pecích při výrobě železa. A když utichl průmyslový ruch, změnil se areál v turistický magnet a stálé místo na kulturní mapě nejen moravskoslezské metropole, jak jsem zmiňoval už v článku o
technických památkách.
Mezi světovou elitu by se v budoucnu mohla zařadit i archeologická lokalita Valy u Mikulčic, kde bylo objeveno rozlehlé opevněné slovanské hradiště, a to společně s kostelíkem sv. Margity Antiochijské na slovenském břehu řeky Moravy, který je jedinou dosud stojící stavbou pamatující Velkou Moravu. Lokalita, která dost možná ještě nevydala všechna historická tajemství, je postupně přetvářena v populárně-naučný archeopark přibližující hypotetickou podobu hradiště s řadou objevených kostelů či opevňovacích prvků. Při nedávné stavbě nového návštěvnického centra vznikla také vyhlídková věž, z níž je možné celý areál tohoto nejen pro naši historii vzácného místa zhlédnout z ptačí perspektivy. (Mimochodem po stopách Velké Moravy se můžete vydat v
tomto článku.)
Dalším kandidátem na seznam UNESCO jsou lázně Luhačovice, kterým vtiskl charakteristickou podobu inspirovanou v lidové architektuře slavný Dušan Jurkovič a následně přispěli i další architekti jako Emil Králík, František Roith nebo Otakar Poříska, jenž je podepsán pod podobou pavilonu Vincentky a lázeňské kolonády v těsném sousedství ikonického Jurkovičova domu. Fotoprocházku po lázeňském městě můžete absolvovat
zde.
Poněkud ve stínu Telče, jejíž historické centrum s malebným náměstím Zachariáše z Hradce a zámkem je na seznamu UNESCO již od roku 1992, jsou nedaleké Slavonice, které se také mohou pochlubit půvabným centrem s řadou unikátně dochovaných renesančních měšťanských domů. Snaha o zápis městečka na seznam světového kulturního dědictví je jistě oprávněná, ale jak jsem psal již v úvodu
této fotoprocházky, není třeba s někým soutěžit, aby si člověk slavonická náměstí a přilehlé uličky zamiloval.
Svého zástupce mezi elitními světovými památkami by mohly jednou pochlubit také Jeseníky, o zápis na seznam UNESCO se totiž uchází ruční papírna ve Velkých Losinách. V ní se vyráběl papír dlouho před nechvalně proslulými čarodějnickými procesy, původně žerotínská manufaktura funguje nejpozději od roku 1596, patří tak k nejstarším stále pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Její produkty vyráběné staletími prověřenými tradičními postupy jsou dnes vyhledávaným exkluzivním zbožím, své uplatnění mají například ve výtvarném umění či v restaurátorské praxi. V úsilí o získání "značky" UNESCO jsou velkolosinské papírně partnerem Muzeum papírnictví v polském městě Duszniky-Zdroj a papírenský mlýn v německém Homburgu.
Komentáře
Okomentovat