Přesně před pěti lety jsem uspořádal první vycházku ze série Podzimního větrání, která se o něco později proměnila bez ohledu na roční dobu ve Větrání. V současnosti čítá větrací konto sto deset celodenních či odpoledních výletů včetně dvou putování Litovelským Pomoravím s účastí zdravotně postižených, také dva cyklovýlety a několik desítek vycházek po Olomouci a jejím okolí – jejich přesné číslo ale neznám, protože u nich jsem drobet benevolentnější stran statistiky. Nicméně ohlédnout se za uzavřenou pětiletkou sluší.
První, dodnes nejkratší Větrání se uskutečnilo 1. října 2014. Bylo to na druhý pokus, původně jsme měli jít poslední zářijový den, ale hustý déšť si o tom myslel své, takže jsme s několika zájemci skončili v suchu a teple hospody. Druhému pokusu už počasí přálo, ale z původně přihlášených asi čtyřiceti zájemců se dostavilo jen třináct. Konkurence v podání jakési hudební akce s kapelou Chinaski byla holt dost silná. První větrací vycházkou jsem cílil hlavně na studenty prvních ročníků Univerzity Palackého, večerní trasa vedla historickým centrem Olomouce a vedle povídání o památkách jsem sem tam zmínil i nějaký užitečný obchod či hospodu. Účastníci na konci tleskali, takže asi dobré. Pár z nich se ještě později zúčastnilo některého z dalších podzimních výletů, mezi účastníky na dosud posledních uskutečněných výletech už z nich ale nebyl nikdo.
Nutno dodat, že komentované vycházky po Olomouci jsem dělal i v dalších letech. Postupně ale na olomouckých vycházkách ubývalo prváků i komentářů, naopak přibyli "běžní" větrači a vycházky se protáhly více do okolí města.
Jak jsem vzpomněl už výše, za pět let se uskutečnilo sto deset výletů Větrání. Několik jich odvedl tehdejší student Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého Jan Kodl, zejména z těch zimních, na něž někteří větrači dodnes nemohou zapomenout. Nezapomenutelná ale byla také třeba mlhavá výprava k Tančírně v Račím údolí, větrné Sopečné Bruntálsko, veselý Lulečský výstup na Vyškovsku nebo letošní putování okolím Znojma. Zážitků by bylo za těch pět let k vyprávění habaděj, dejme si ale spíše pár čísel a zajímavostí.
Sto deseti pěších výletů Větrání se zúčastnilo celkem téměř 1900 "statistických" turistů, reálných lidí se na výletech prostřídalo v uplynulém roce na 90. Prvenství, co se týče účasti, má loňská Cesta na Brníčko, na kterou na přelomu zimy a jara vyrazilo 51 účastníků. Nejvěrnější turista absolvoval více než polovinu z uskutečněných výletů, 57. U dalších dvou mi pak tabulky ukazují 50, respektive 51 účastí, další tři v pořadí pak byli na Větrání více než 40krát. Nejmladší větrač byl při své větrací premiéře na světě teprve sedm týdnů. Většina účastníků byli Češi, větracích výprav se ale zúčastnili i turisté ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Ruska či Velké Británie a po jednotkách také z USA, Kolumbie, Etiopie nebo Ghany.
Ještě bych rád vzpomněl jednu osobu, kolegyni z práce, která se sice Větrání nikdy nezúčastnila, ale dala mu ptáčka na rozcestníku, který na plackách zdobí batohy věrných větračů. Bohužel už se Větrání ani nikdy nezúčastní, její život vyhasl zbytečně brzy kvůli těžké nemoci. Díky za ptáčka i za hromadu dalších věcí, R.
Co se týče tras, délkový úhrn větracích výletů přesahuje 1600 km. Nejvíce větrači našlapali před dvěma lety mezi Bohumínem a Ostravou, i kvůli špatnému značení tady ušli 23 km, to je skoro o 10 km nad průměrnou délkou větracích tras. Za výlety vyrážejí větrači především po Moravě a Slezsku, občas i do východních Čech. Dosud nejzápadnější lokalitou bylo Znojmo, nejsevernější slezský Javorník, nejvýchodnější Bohumín a nejjižněji větrači byli ve Valticích. Nejčastěji ovšem trasy vedly okresy Olomouc, Prostějov, Svitavy a Šumperk. Nejvýše se větrači ocitli na vrcholu Pradědu, nejníže pak u Moravské Nové Vsi nedaleko Hodonína, pouhých 157 metrů nad mořem.
A to už by mohlo stačit, co říkáte? Tak na viděnou na některém budoucím výletu, možná už brzy... Když budete pravidelně kontrolovat stránku Větrání, nic vám neuteče.
Jak jsem vzpomněl už výše, za pět let se uskutečnilo sto deset výletů Větrání. Několik jich odvedl tehdejší student Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého Jan Kodl, zejména z těch zimních, na něž někteří větrači dodnes nemohou zapomenout. Nezapomenutelná ale byla také třeba mlhavá výprava k Tančírně v Račím údolí, větrné Sopečné Bruntálsko, veselý Lulečský výstup na Vyškovsku nebo letošní putování okolím Znojma. Zážitků by bylo za těch pět let k vyprávění habaděj, dejme si ale spíše pár čísel a zajímavostí.
Sto deseti pěších výletů Větrání se zúčastnilo celkem téměř 1900 "statistických" turistů, reálných lidí se na výletech prostřídalo v uplynulém roce na 90. Prvenství, co se týče účasti, má loňská Cesta na Brníčko, na kterou na přelomu zimy a jara vyrazilo 51 účastníků. Nejvěrnější turista absolvoval více než polovinu z uskutečněných výletů, 57. U dalších dvou mi pak tabulky ukazují 50, respektive 51 účastí, další tři v pořadí pak byli na Větrání více než 40krát. Nejmladší větrač byl při své větrací premiéře na světě teprve sedm týdnů. Většina účastníků byli Češi, větracích výprav se ale zúčastnili i turisté ze Slovenska, Polska, Ukrajiny, Ruska či Velké Británie a po jednotkách také z USA, Kolumbie, Etiopie nebo Ghany.
Co se týče tras, délkový úhrn větracích výletů přesahuje 1600 km. Nejvíce větrači našlapali před dvěma lety mezi Bohumínem a Ostravou, i kvůli špatnému značení tady ušli 23 km, to je skoro o 10 km nad průměrnou délkou větracích tras. Za výlety vyrážejí větrači především po Moravě a Slezsku, občas i do východních Čech. Dosud nejzápadnější lokalitou bylo Znojmo, nejsevernější slezský Javorník, nejvýchodnější Bohumín a nejjižněji větrači byli ve Valticích. Nejčastěji ovšem trasy vedly okresy Olomouc, Prostějov, Svitavy a Šumperk. Nejvýše se větrači ocitli na vrcholu Pradědu, nejníže pak u Moravské Nové Vsi nedaleko Hodonína, pouhých 157 metrů nad mořem.
A to už by mohlo stačit, co říkáte? Tak na viděnou na některém budoucím výletu, možná už brzy... Když budete pravidelně kontrolovat stránku Větrání, nic vám neuteče.
Komentáře
Okomentovat