Nepamatuji si, že bych kdy před olomouckým Vlastivědným muzeem viděl takové fronty, jako byly ty v posledních dnech. Ráno školní třídy, po zbytek dne pak všichni ostatní zájemci. Sám jsem před pokladnou chvíli přešlapoval v řadě a byl jedním z asi dvaceti tisíc lidí, kteří si celebritu z pravěku přišli nebo i zdaleka přijeli prohlédnout. Originál Věstonické venuše zkrátka není k vidění každý den, a už vůbec ne v Olomouci...
Čím je soška ženy, která je menší než většina současných "chytrých" mobilních telefonů, význačná, asi není třeba rozvádět, vždyť se o ní učí na základní škole. Kdyby ale přece jenom: Jde o nejstarší známou keramickou sošku na světě, vytvořena byla ve starší době kamenné, asi 29 tisíc let před naším letopočtem. Soška zpodobňuje nahou ženu kyprých tvarů s důrazem na partie symbolizující plodnost a je hodnotným úkazem umu lovců mamutů. Převést její hodnoty na peníze je podle odborníků nemožné, i když nějaké desetimilionové dolarové cifry médii proběhly.
Venuši objevili členové archeologického týmu Karla Absolona při vykopávkách u Dolních Věstonic v červenci 1925, konkrétně je tento vzácný nález připisován dělníku Josefu Seidlovi a technickému vedoucímu výzkumu Emanuelu Daniovi. V pravěkém ohništi ležela mezi dalšími artefakty rozlomená na dva kusy – i proto je originál nejstřeženější ženy světa vystavován v otevřeném pouzdře. A když už vystavován je, je to významná událost doprovázená přísnými bezpečnostními opatřeními. Ostatně většinu času tráví originál Věstonické venuše, národní kulturní památka, v trezoru Moravského zemského muzea a v běžné expozici je nahrazen kopií. Před Olomoucí byl originál sošky naposledy vystaven v roce 2015 a po Olomouci prý zase nějakou dobu bude uschován.
Originální Věstonickou venuši ve vitríně nebylo během olomoucké výstavy povolené fotit, takže jsem se musel smířit s fotkou (a ještě mobilní) repliky, která byla též vystavena a kterou bylo možné díky instalování na stojánku prohlédnout si ze všech stran. Podobu sošky více přiblížily také plakáty v doprovodné expozici, která zahrnula i některé nálezy z přerovského Předmostí nebo například informaci o tzv. druhé Věstonické venuši, kterou měl ze špičky mamutího klu vytvořit Emanuel Dania...
Čím je soška ženy, která je menší než většina současných "chytrých" mobilních telefonů, význačná, asi není třeba rozvádět, vždyť se o ní učí na základní škole. Kdyby ale přece jenom: Jde o nejstarší známou keramickou sošku na světě, vytvořena byla ve starší době kamenné, asi 29 tisíc let před naším letopočtem. Soška zpodobňuje nahou ženu kyprých tvarů s důrazem na partie symbolizující plodnost a je hodnotným úkazem umu lovců mamutů. Převést její hodnoty na peníze je podle odborníků nemožné, i když nějaké desetimilionové dolarové cifry médii proběhly.
Venuši objevili členové archeologického týmu Karla Absolona při vykopávkách u Dolních Věstonic v červenci 1925, konkrétně je tento vzácný nález připisován dělníku Josefu Seidlovi a technickému vedoucímu výzkumu Emanuelu Daniovi. V pravěkém ohništi ležela mezi dalšími artefakty rozlomená na dva kusy – i proto je originál nejstřeženější ženy světa vystavován v otevřeném pouzdře. A když už vystavován je, je to významná událost doprovázená přísnými bezpečnostními opatřeními. Ostatně většinu času tráví originál Věstonické venuše, národní kulturní památka, v trezoru Moravského zemského muzea a v běžné expozici je nahrazen kopií. Před Olomoucí byl originál sošky naposledy vystaven v roce 2015 a po Olomouci prý zase nějakou dobu bude uschován.
Originální Věstonickou venuši ve vitríně nebylo během olomoucké výstavy povolené fotit, takže jsem se musel smířit s fotkou (a ještě mobilní) repliky, která byla též vystavena a kterou bylo možné díky instalování na stojánku prohlédnout si ze všech stran. Podobu sošky více přiblížily také plakáty v doprovodné expozici, která zahrnula i některé nálezy z přerovského Předmostí nebo například informaci o tzv. druhé Věstonické venuši, kterou měl ze špičky mamutího klu vytvořit Emanuel Dania...
Komentáře
Okomentovat