Po trati, kudy vlaky již nejezdí

Krajinou mezi Nezamyslicemi a Morkovicemi se vlní cyklostezka, která už na první, nejpozději na druhý pohled musí být každému podezřelá. Co chvíli lze totiž při ní zahlédnout kilometrovníky, přesněji patníky železničního staničení, v některých obcích po trase zase míjí objekty, které jen těžko zapřou, že sloužily jako nádraží. Ano, dříve sem na okraj Litenčické pahorkatiny jezdily vlaky, dnes obyvatelé a turisté ve stejné stopě musejí využít vlastní síly. A tak jí využijme a vyrazme za zdejšími zajímavostmi.

Nejprve ale trocha historie. Provoz na dvanáctikilometrové trati, která spojila dnešní Morkovice-Slížany s brněnsko-přerovskou dráhou, byl zahájen koncem roku 1909. Sloužila především k dopravě zemědělských produktů a také proutěného zboží, ale i osobní doprava tu měla svůj význam, který v průběhu let narůstal; v osmdesátých letech tu jezdilo až deset párů osobních vlaků denně. Pak ale přišel útlum a začátkem roku 1998 byla veškerá doprava zastavena a trať sloužila pro odstavení nepoužívaných vagonů, až byla v roce 2005 oficiálně zrušena. Koleje na opuštěném tělese pak nahradila cyklostezka, kterou obce po trati otevřely v roce 2012. 

Teď už ale pojďme současností. Z nádraží v Nezamyslicích, kde mají konečnou olomoucké osobáky projíždějící téměř celý kraj a staví tu také rychlíky z Brna do Jeseníků, můžeme vyrazit dvěma směry: buď projdeme protáhlý městys až do jeho historického středu s kostelem sv. Václava, barokní farou a zámkem, anebo půjdeme podél trati na začátek sousedních Dřevnovic, kde se za podjezdem cyklostezka odpojuje od silnice. Ať si vybereme jakoukoliv variantu, vyplatí se zastavit se u poutní kaple Panny Marie s pramenem prý léčivé vody. V místě nedalekého přístřešku při stezce pak bývala první ze zastávek na trati – Těšice. Nástupní hrana je dodnes patrná. 

Přes hlavní silnici a pod dálničním mostem pak pokračujeme k městečku Tištín, kde se dokonce zachovala i budova nádraží. Nepřehlédnutelnou dominantou je však barokní kostel sv. Petra a Pavla, v jehož blízkosti stojí také fara a tzv. obecní besídka, někdejší kaple sv. Josefa využívaná místní knihovnou. V bývalé sladovně pak lze navštívit expozici historických zemědělských strojů a nářadí a také se občerstvit do sytosti před pokračováním do Koválovic-Osíčan. 

Také tady stále stojí někdejší nádraží, adaptované na bydlení, ale nápis s pojmenováním stanice stále nese. Koválovice se mohu pochlubit pěknou návsí s kapličkou sv. Dominika nebo pivovárkem Husar, v Osíčanech je zase možné navštívit muzeum pohraniční stráže. Od kostela sv. Anny v sousedních Prasklicích pak vychází křížová cesta na poutní místo Křéby s obnovenými božími mukami a novou kaplí, odkud je pěkný výhled zejména na Tištín a dále. O Křébech, které jsou i národní přírodní památkou, jsem více psal zde.

Od Prasklic se bývalá trať stáčí k jihu, míjí při tom Uhřice s rekonstruovaným barokním zámkem, jehož historie sahá až do 14. století, než se ho však chopil současný majitel, byl na spadnutí. Podobné je to s novogotickým zámkem v nedalekém Dřínově, ale to bychom se poněkud vzdálili sledované trati/cyklostezce. Kolem někdejší uhřické zastávky a farmy v osadě Pančocha totiž nyní zamíříme do cíle, na konečnou bývalé dráhy v Morkovicích. 

Konečná je to ovšem smutná – zdejší nádraží již nestojí, na jeho existenci upozorňuje jen informační tabule turistického přístřešku. Na druhou stranu město nabízí hned několik jiných zajímavostí: vedle kostela sv. Jana Křtitele to je košíkářské muzeum, které upomíná na řemeslo, kterým Morkovice kdysi prosluly, a blízko stojí i kamenný pranýř snad ze 16. století vybavený stále kovovou ostruhou s hroty, které nemilosrdně mířily na krk odsouzeného. Za kostelem se pak v zeleni ukrývá nedávno zrekonstruovaný zámek, který vznikl přestavbou původní tvrze. Ze Slížan pak lze vyrazit na procházku ke kapli sv. Anny mezi poli, od níž je jako na dlani nejen okolí Morkovic, ale i Zborovic a Zdounek – ale o tom už jsem také psal tady. 

A tak jako jsme na začátku měli dvě varianty, i v cíli se nabízejí. Pokud jsme přijeli vlakem a je nám jedno, kudy pojedeme domů, je možné sestoupit do Zborovic a zde sednout na motorák do Kroměříže. Pro návrat do Nezamyslic je naopak možné využít autobus z Morkovic/anebo kolmo projet celou trasu zase zpátky...