Rodným krajem lišky Bystroušky

Mazanou lišku Bystroušku si spousta lidí díky Rudolfu Těsnohlídkovi spojuje s hlubokými lesy v okolí Bílovic nad Svitavou, díky světoznámé opeře Leoše Janáčka zase s prostředím obory pod hukvaldským hradem. Skutečný domov Bystroušky je ale třeba hledat jinde, a sice v mohelnických městských lesích na dohled pohádkového Bouzova a tvarůžkové metropole Loštic. 

25,4 km / mapa / okres Šumperk, Olomouc

Nalezeného liščího mláděte se měl ke konci 19. století ujmout revírník Ferdinand Mayer z myslivny na Stříteži. Jak liška mezi ostatními domácími zvířaty rostla, hajného rodina s ní měla nejednu starost. Mayer o trápení s chytrou, až vychytralou liškou vyprávěl svému kolegovi z Veselí (dnes součást obce Pavlov) Gustavu Kořínkovi a ten zase příhody s nezbednou liškou vykládal Stanislavu Lolkovi, pozdějšímu uznávanému malíři, který se u Kořínka učil základům myslivosti. Lolka, rodáka z Palonína u Loštic, příběhy inspirovaly k namalování série téměř dvou stovek kreseb, které se později staly podkladem Rudolfu Těsnohlídkovi pro literární zpracování. Příběhy lišky, původně pojmenované Bystronožka, sazečem však překřtěné na Bystroušku, začaly vycházet v Lidových novinách na pokračování a nakonec i knižně – mimochodem letos je to rovných sto let. Těsnohlídek ale děj po dohodě s Lolkem zasadil do okolí Bílovic u Brna, které znal mnohem lépe než Mohelnicko (k bílovické hájovně i studánce S. Lolka jsme zavítali s jedním z dřívějších Větrání, viz tady). Vydané dílo pak inspirovalo Leoše Janáčka, přičemž i on přenesl dění do sobě známého prostředí, a tak se Bystrouška dostala na Hukvaldy. Premiéru Janáčkova opera měla v listopadu 1924 v brněnském Národním divadle a lišku Bystroušku proslavila po celém světě.

Ale zpět do rozlehlých lesů Zábřežské vrchoviny na pomezí Hané a někdejšího Hřebečska. Myslivna na Stříteži, kde byla Bystrouška doma, stojí v místech někdejší vsi, v níž byl podle historiků i farní kostel – u myslivny se našla pozdně románská kamenná křtitelnice, která je k vidění v mohelnickém muzeu, i lidské kosti, důkaz, že se tu pohřbívalo. Na blízkém kopci zvaném Zámeček prý stávala i tvrz. Když ale ves během válek v 15. století zanikla, zůstal pouze jediný statek, který koupilo město Mohelnice a udělalo z něj svoji myslivnu. Ta je dnes jako pěkně dochovaná ukázka čtyřbokého uzavřeného statku hřebečského typu památkově chráněná. Památkou je i křížová cesta, jejíž zastavení v podobě pískovcových pilířů s obrázky poutníka dovedou od myslivny ke kapličce Narození Panny Marie z poloviny 19. století. Tu místní vystavěli na paměť zázraku, kdy po vichřici, která zpustošila většinu lesa, zůstala stát jen mohutná jedle s připevněným mariánským obrázkem.

Myslivnu i křížovou cestu sice najdeme uprostřed lesa, ale není důvod bát se bloudění. Spolehlivě sem totiž přivede červená turistická značka z Loštic, která následně pokračuje pod Bouzov, a také Naučná stezka lišky Bystroušky tvořící 25kilometrový okruh z Loštic přes Střítež a Bouzov zpět do Loštic. A právě po naučné stezce se na následujících řádcích vydáme. Jen je ale třeba upozornit, že trasa vede kopcovitým terénem, a pokud na ni vyrazíte na kole, bude místy třeba vyměnit turistickou značku za pohodlnější silnici. A pokud nevyrazíte na výlet vlastním vozem, je ideální zvolit vlak, dojet do Moravičan či Mohelnice a odtud je to do Loštic ještě pár minut autobusem. 

První zastavení Naučné stezky lišky Bystroušky sice najdeme u loštické synagogy, ve městě ale Bystroušku potkáte už například na malované autobusové zastávce v Moravičanské ulici, naproti bydlišti známého řezbáře Jaroslava Beneše, mimo jiné autora loštického betlému. K dalšímu setkání s liškou Bystrouškou pak může dojít na náměstí Míru, kde se lze na cestu "připravit" v Kavárně a galerii U Lišky Bystroušky. Synagoga stojí jen kousek od náměstí, stačí projít ulicí podél radnice. Klasicistní svatostánek s Davidovou hvězdou ve štítě je spolu se hřbitovem nad druhým koncem města nejvýznamnější památkou na loštickou židovskou obec, která byla zdecimována během druhé světové války. Synagoga po válce sloužila mimo jiné jako skladiště, nedávno prošla nákladnou rekonstrukcí a je v ní umístěna stálá muzejní expozice a knihovna Otty Wolfa, rodáka z blízké Mohelnice a autora deníku, o němž jsem se zmiňoval v tipu na výlet Tršickem. 

Stezka a červená značka od synagogy vedou podél retenční nádrže do Žádlovic, které se mohou pochlubit barokním zámkem, zatím však veřejnosti nepřístupným. Dlouhou dobu tu sídlilo zemědělské učiliště a před časem byl představen záměr adaptace na archeologické centrum, těžko říci, jestli se tu něco děj. Zámek je nicméně obklopen zahradou a rozlehlým parkem, který byl koncipován jako botanická zahrada s několika rybníky na potoku Podhrádek, zvaném též Líšnička, protože přitéká od Líšnice. Dominantou parku, který je v současnosti využíván i jako závodiště pro parkour, jsou chráněný buk a dub Mitrovský, jeden se tyčí do výšky 33, druhý 27 metrů. Proti proudu potoka pokračujeme až na kraj Líšnice, s níž téměř srostla vesnička Svinov – ten už ale spadá stejně jako zmiňované Veselí pod Pavlov. Z hlavní silnice vedoucí osadou brzy odbočíme směrem k lesu a přibývajícími výškovými metry se otevřou pěkné výhledy na Lošticko a Mohelnicko s hradbou Jeseníků v pozadí. 

Postupně vystoupáme až do výšky 528 metrů nad mořem, a to už jsme uprostřed lesů, kde se Bystrouška proháněla, a téměř na dohled jejímu původnímu domovu. Nejprve ale dojdeme k mariánské kapli na konci zmiňované křížové cesty, kterou k myslivně projdeme v opačném směru – ale co naplat! U myslivny je zatím možné běžně jen posedět a vyfotit se jako liška u dalšího panelu naučné stezky, v blízké budoucnosti by tu ale mělo být centrum ekologické výchovy a veřejně přístupná expozice věnovaná Bystroušce. Na domov slavné lišky upozorňuje kromě tabule naučné stezky ještě pamětní deska přímo u jednoho ze vchodů myslivny. Možná že po cestě zahlédnete i nějaké Bystroušky pravnuky, kterak se zajdou podívat k lidskému bydlišti své prababičky, nebo jiné zvířecí obyvatele, ve zdejších lesích je prý dost živo. Já osobně při návštěvě bohužel zaznamenal zejména úřadujícího kůrovce...

Od myslivny je to necelé tři kilometry víceméně z kopce do Veselí, vesničky půvabně rozložené ve svahu s řadou víceméně dochovaných původních usedlostí. Na zdejším hřbitůvku v rodinném hrobě navždy odpočívá jeden z otců Bystroušky, revírník Gustav Kořínek. V další cestě nám pak stojí kopec Placvara, energii vynaloženou do stoupání ale bohatě odmění výhled na Veselí a okolí a následně za vrcholem pak pohled na zvlněnou krajinu, v níž jako pověstná třešnička na dortu trůní bouzovský hrad. Jeho romantická a filmaři oblíbená podoba, která je výsledkem zásadní přestavby na přelomu 19. a 20. století, nás jen tak neopustí, ani poté, co projdeme Bezděkovem a sestoupíme na dno údolí Třebůvky. Však také z Dolů k hradu po zelené značce vystoupáme – a nejen k hradu, v městečku pod ním stojí za pozornost upravené náměstí, kterému dominuje budova obecního úřadu, kostel sv. Gotharda jen pár kroků bokem nebo historický areál, v němž se tyčí Trojský kůň (tady se vyřádí zejména děti). 

Z Bouzova zbývá do cíle trasy v Lošticích zhruba osm kilometrů po modré turistické značce. Od Jeřmaně, kde stojí (a spíše chátrá) barokní panský mlýn, je naším průvodcem řeka Třebůvka. Místy se ale její hladině poměrně vzdálíme, například když pěšina vystoupá na vysokou Babí skálu, aby následně zase prudce klesala k vodě. Cestou mineme Vlčice na druhém břehu a také kamenolom, brzy se pak již ocitáme v loštických ulicích a zpátky na zdejším náměstí. Kdo toho má po pětadvaceti kilometrech dost, může se vydat do Tvarůžkové cukrárny či do už jednou zmiňované Kavárny a galerie U Lišky Bystroušky odpočinout a doplnit síly, třeba prostřednictvím originálního zákusku. Kdo naopak síly ještě má, může využít z další nabídky Loštic: denně je otevřené Muzeum olomouckých tvarůžků, v Olomoucké ulici je možné nahlédnout do historie gramofonů a v Památníku Adolfa Kašpara v Palackého ulici zase do historie města. Nabízí se také třeba procházka k židovskému hřbitovu a koneckonců ani vlaková zastávka v Moravičanech není zas tak daleko...