Po stopách německé průchozí dálnice

Jako had se moravskou krajinou v severojižním směru vine rozestavěné těleso takzvané Hitlerovy dálnice, oficiálněji německé exteritoriální dálnice A88, která měla propojit dnešní polskou Vratislav s Vídní. V terénu ji připomínají četné mosty, náspy či zářezy, kudy měla přesně vést, je nápadné při pohledu na leteckou mapu – od Městečka Trnávky až na jih od Brna je možné sledovat jen málo přerušený pás zeleně, která někdejší staveniště po sedm desítek let pohlcuje. A je jen málo míst, kde uvažovaná dálnice v současnosti opravdu slouží dopravě. 

To by se ale mělo v budoucnosti změnit, neboť plus minus v trase A88 má být vybudována dálnice D43 jako nová spojnice Brna a severozápadní Moravy a východních Čech, která uleví už léta přetížené silnici I/43 mezi Brnem a Svitavami; velká dálniční křižovatka s roky rozestavěnou D35 má vzniknout blízko Moravské Třebové. Kdy bude hotovo, je s rychlostí podobných staveb v České republice tak trochu otázkou pro křišťálovou kouli, nicméně projít se po stopách rozestavěné dálnice pojďme raději teď, co kdyby náhodou už zítra staveniště po letech znovu ožilo. Mimochodem po dálnici se prochází už několik let pravidelně při turistickém Pochodu po dálničním tělese R43 pořádaným KČT Boskovice a dalšími organizacemi.

Nejdříve ale ještě trochu historie. Požadavek na výstavbu dálnice přes území přednesl Adolf Hitler poprvé na začátku října 1938, v době, kdy už wehrmacht "osvobozoval" československé pohraničí. Později ještě přikázal, aby byl pozemkům potřebným pro stavbu dálnice udělen status exteritoriality, tedy její vyjmutí z československého území a zmezinárodnění. Na konci listopadu už byla podepsána smlouva, do konce roku byl hotový projekt dálnice a v dubnu následujícího roku, již na území protektorátu, začala samotná stavba, přičemž ještě v roce 1939 měly být otevřeny první úseky. Zprvu se stavba rozeběhla skutečně rychle, ale žádný úsek toho roku uveden do provozu nebyl. A ani v roce následujícím, protože válečné tažení si žádalo stále další a další síly a materiál. Na jaře 1942 pak stavební ruch utichl zcela kvůli zastavení všech civilních staveb v německé říši. Staveniště bylo až do konce války střeženo, po osvobození ale v budování autostrády nikdo nepokračoval. Naopak byl odvezen zbylý použitelný materiál a stavební zařízení a staveniště bylo ponecháno svému osudu. 

Památník v místě porodního tábora u Dětřichova

Putování po stopách exteritoriální dálnice začneme na Hřebečsku, které bylo do roku 1945 největším německým jazykovým ostrovem v československém vnitrozemí a které za války bylo společně s pohraničím připojeno k říši. Nejsevernější prokazatelné práce na dálnici byly provedeny východně od Lanškrouna; lesní průsek u českých Albrechtic a moravského Lubníku lze ale v současnosti určit již jen se starou leteckou mapou. U krasíkovského nádraží pak měla dálnice překračovat hlavní železniční trať z Olomouce do Prahy, ovšem ani tady ještě žádnou hmatatelnější stopu nenajdeme, v okolí Třebařova a Starého Města byly převážně prováděny přípravné práce a sondáže terénu. Pro uvažované množství dělníků byly ale budovány ubytovací tábory, jeden u Dětřichova u Moravské Třebové. Když byla stavba dálnice zastavena, přeměnil se areál na porodní tábor pro těhotné ženy z Ukrajiny, Běloruska a dalších východních zemí. Ve špatných podmínkách tu přišly na svět stovky dětí a mnohé z nich tu i zemřely – zimou, na různá onemocnění, hladem nebo na operačním stole, když na nich místní "doktor" prováděl hrůzné experimenty. Stejně tak zde zemřelo mnoho matek, které musely pracovat na statcích v okolí. Existenci tábora dnes připomíná pomník ukrytý v lesíku v místě hromadného hrobu zdejších obětí a pamětní deska. 

Dálniční most přes silnici Jevíčko – Svitavy

Další ubytovací tábor fungoval na západním okraji Městečka Trnávky, později byl využit jako rekreační zařízení. Blízko něj stojí dva domy vybudované jako uvažované sídlo stavební firmy, která v Trnávce započala se stavbou dálničního mostu přes údolí potoka Pacovky. Dodnes se zachoval u místního zemědělského družstva vybetonovaný základ jednoho z pilířů a podél cesty k Pacovu si lze všimnout různých betonových staveb – tudy byl po stavební drážce dopravován na stavbu kámen z pacovského lomu. 

Prozatím to byly stopy po dálnici spíše nepřímé, nicméně od Městečka Trnávky, respektive potoka Oslenky na jihu obce lze již sledovat v terénu i na současné mapě zelený pruh někdejšího dálničního tělesa. Co na mapě vidět není, jsou hotové propustky či základy několika mostů, u Vísky u Jevíčka se pak rozkládal další z pracovních táborů, kde byli ubytováni nejprve němečtí Židé, poté se na stavbě dálnice podíleli sovětští zajatci. Špatné podmínky dodnes připomíná hřbitov s památníkem v blízkém lese, kde byli pochování zemřelí při epidemii skvrnitého tyfu v táboře.

Dálniční most přes silnici z Jevíčka do Smolné

Západně od Jevíčka lze narazit na první z dokončených dálničních mostů, který u bývalého židovského hřbitova překračuje silnici z Jevíčka na Svitavy. K dalším mostům to není po cestě podél nevysokého nehotového náspu daleko: jeden menší překlenul již zrušený mlýnský náhon, větší parabolický se pak rozpíná přes silnici na Smolnou a hned na něj navazuje další nízká klenba přes Malonínský potok. Poté se trasa dálnice ponořuje do zářezu, kterým podchází most se silnicí do Velkých Opatovic. Následují další stovky metrů náspu a dokončené mosty a mostky přes polní cesty, lokální trať či říčku Jevíčku, zajímavý je zejména most na jih od velkoopatovického nádraží, který stojí na základech tvarovaných do oblouku – měl přecházet uvažovanou přeložku lokálky z Opatovic do Skalice nad Svitavou. 

Most přes dálnici u V. Opatovic

Zelený pás zarostlého dálničního tělesa s dalšími dokončenými mostními stavbami pak pokračuje na nevysokých náspech či v mělkých zářezech mezi poli u Borotína a Vanovic až k Sudicím, částečně je možné se po dálnici projít, část trasy je využívána jako příjezdová cesta ke skládce. Pokud potud nebyly náspy dálnice příliš vysoké, pak za Sudicemi již nelze objemné zemní práce přehlédnout. Mohutným náspem dálnice překonává údolí potoka Semíč, přičemž tu byl vybudován zajímavý parabolický most přes silnici ze Sudic do Vísek. U bačovského mostu se přitom násep rozšiřuje, měla tu vzniknout velká odpočívka s benzinkou, autoservisem a restaurací. Navazuje zářez v sedle mezi dvěma kopci a poté již trasa dálnice pozvolna klesá k řece Svitavě, přičemž ze zde uvažovaných mostů a dalších staveb bylo vybudováno málo: hotový, ale zcela nevyužitý je například most přes silnice ze Svitávky do Mladkova, z mostu přes Svitavu byly dokončeny pouze základy. 

Most ve vysokém náspu u Bačova

U Svitávky ale v 70. letech došlo k částečnému využití dálniční trasy, a sice pro novou propojku Boskovic s hlavním tahem I/43. Za tímto zhruba dvoukilometrovým úsekem byla u Skalice nad Svitavou plánována mimoúrovňová křižovatka s dálkovou silnicí z Plzně do Ostravy, prostor je však v současnosti částečně zalit vodou skalického rybníka. U Mladkova jsou pak patrné pozůstatky někdejšího ubytovacího tábor pro dělníky, který byl ještě poměrně nedávno využíván k rekreačním účelům. Dnes už z něj ale zůstaly jen základy. 

Za dalšími hotovými dálničními mosty je možné vyrazit k Drnovicím, ke kterým se trasa dálnice dostává mimo jiné zářezem mezi poli u Voděrad, kde je možno zahlédnout i betonové patky provizorního dřevěného mostu, který přes staveniště převáděl dopravu. U vjezdu do Lysic od Boskovic je možné vidět torzo nedokončeného mostu, na příjezdu od Bořitova je zase dálniční zářez přerušen náspem místní silnice. Než pak dálnice dosáhne Černé Hory, je podél ní kousek vedena bořitovská naučná stezka a část tělesa autostrády je chráněna jako přírodní památka Čtvrtky za Bořím kvůli výskytu vzácných druhů orchidejí. 

V kopcovitém terénu u Černé Hory byla dálnice plánována jako přímka i za cenu objemných zemních prací, jako je například hluboký zářez u Žernovníku, kde lze ale narazit také na klenbu nedokončeného parabolického mostu či několik hotových propustků. Další výzvou bylo překonání údolí říčky Lubě a Dvorského potoka. Původně zvažované přemostění by vedlo přímo přes dominantní skalní útvar Krkatá bába, projekt byl nakonec přehodnocen a údolí měly překlenout v každém dálničním směru dva vysoké betonové viadukty s úzkými oblouky, přičemž by dálnice rozdělená do dvou těles Krkatou bábu obešla. Po výstavbě Čtyřmostí se ale příliš nedochovalo, víceméně jen betonové patky po jeřábu a technickém zařízení, případně pozůstatky po táborech u Hlubokých Dvorů. I samotné těleso dálnice je v okolí často narušeno, respektive znovu užíváno jako pole či jinak, například u Malhostovic je kousek náspu využíván jako kynologické cvičiště. 

U Moravských Knínic je opět dálnice v terénu patrnější. Místní dálniční zářez je chráněn jako přírodní památka Obůrky-Třeštenec, přes říčku Kuřimku byl zase vybudován dodnes dochovaný most, který je přístupný z cyklostezky vedené v trase zrušené železniční tratě do Veverské Bítýšky. Podél tělesa dálnice se pak táhne polní cesta až k Jinačovicím, kde je torzo rozestavěného mostu. Blízko této obce se nacházejí i další mostní stavby, jedna jen v základech, hotový parabolický most na jih od obce je zarostlý zelení. Další rozestavěný most měl překračovat silnici u Rozdrojovic, pak se již dálnice obloukem stáčí k Brněnské přehradě, nejprve úhledným náspem, následně jí však stojí v cestě zahrádkářská osada v Kníničkách. 

Údolí Svratky pod Brněnskou přehradou

Na dohled přehradní hráze měla dálnice překročit vysokým viaduktem údolí Svratky. Z plánovaných tří pilířů byl dokončen jediný, který se dodnes nad Svratkou osamoceně tyčí a mimo jiné slouží jako lezecká stěna. Na druhém břehu měla vzniknout velká křižovatka a také restaurace s výhledem na přehradu, padnout ale měla část staré bystrcké zástavby. Dále v Brně našla trasa exteritoriální dálnice uplatnění, jak napovídá pojmenování Stará dálnice pro frekventovaný tah z Bystrce na jih k dálnici D1. Za zmínku stojí dvoupatrový most přístupný od zastávky MHD Černého, který překonává údolí potoka Vrbovce a polní cestu. 

Dálniční pilíř u Brněnské přehrady

Městská komunikace Stará dálnice se nicméně drží trasy německé dálnice jen k hradisku Bosonohy. Původně plánovaná trasa totiž měla od hradiska vést podél Bosonoh a zde pak v prostoru k Troubsku a Ostopovicím měla vzniknout mimoúrovňová křižovatka s budovanou protektorátní dálnicí, dnešní D1. Zůstalo jen u plánů a zemních prací, které ale již nejsou patrné. Zato dále u Ostopovic jsou k vidění torza dvou mostů a také rozšířené těleso pro uvažovanou odpočívku pod Urbanovým kopcem s navazujícím vysokým náspem. Hůře patrná je pak trasa dále k Nebovidům, kde stojí další nedokončené mosty, jeden u silnice z Moravan, druhý o kus dále v zeleni, který je však zajímavými rozdílnými výškovými polohami jednotlivých vozovek. 

Jeden z mostů u Ostopovic

Hluboké údolí Bobravy u Želešic měl překročit viadukt, který se ale nepodařilo postavit, na rozdíl třeba od mostu přes cestu k zahrádkářské osadě, který udivuje svou šířkou a mohutností. Zarostlý zelení se pak při silnici do Hajan schovává další most, který měl překonávat nedostavěnou přeložku hajanské silnice, a také mostek přes Hajanský potok. A tady už může naše putování po stopách německé exteritoriální dálnice končit. Kus zářezu dále k Syrovicím je totiž využíván pro obalovnu asfaltových směsí a dále už sviští auta po dálnici D52 vybudované v 90. letech, přičemž došlo k využití a dokončení několika mostů a dalších prvků z doby druhé světové války. A stejně v místě dnešního dálničního výjezdu Bratčice staveniště exteritoriální dálnice končilo, dále už byla jen v plánech...

Mimochodem většinu z mostů, o kterých byla řeč, najdete vyznačenou na Mapy.cz. A pokud vás téma německé průchozí dálnice zajímá více, doporučuji dvoudílnou publikaci, která je ke stažení na webu Ředitelství silnic a dálnic tady a tady.