Přestože je pojmenování Drahanské vrchoviny odvozené od městyse Drahany v jejím středu, okolí samotné obce není turisty příliš objevené. Od hanáckých rovin je odděluje tajemný a z velké části zapovězený prostor vojenského újezdu Březina, na druhé straně pak pozornost přitahují jeskyně, propasti a další útvary blízkého Moravského krasu. Zvlněná krajina Drahanska ale má své nepopiratelné půvaby a lákadla a ve své historii nedávnou kapitolu, kdy zdejší vesnice málem zanikly.
16,5 km / mapa / okres Prostějov
Vojenský tábor se sídlem ve Vyškově byl v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny zřízen ve 30. letech minulého století v reakci na změnu bezpečnostní situace státu v souvislosti s nástupem Adolfa Hitlera k moci v Německu. Po okupaci Československa ale německý wehrmacht vojenský prostor přebral a krátce nato bylo rozhodnuto o jeho rozšíření. Oficiálně kvůli armádnímu výcviku, zvětšení vojenského újezdu mělo ale v rámci germanizace napomoci k propojení území s převahou německého obyvatelstva napříč Moravou. Byl vypracován plán na vysídlení 33 obcí mezi Vyškovem a Protivanovem, který byl v průběhu války postupně zpřesňován a realizován, vylidněné obce byly rabovány a sloužily jako cvičné cíle při intenzivním vojenském výcviku. Když pak bylo krátce po válce rozhodnuto, že armáda bude dále využívat cvičiště v rozsahu, v jakém bylo před rokem 1939, řada navracejících se rodin našla své domovy zcela zničené a raději odešla zpět do míst svého válečného pobytu či do oblastí, odkud bylo odsunuto německé obyvatelstvo, například do Libiny na Šumpersku.
Drahanské vesnice ale nezanikly, a jak se můžeme přesvědčit na trase tohoto tipu na výlet, v současnosti by tu vojenské střelnice někdo jen těžko hádal. Zvlášť když po vystoupení z autobusu v Drahanech (z Prostějova je to cca půlhodina jízdy) zamíříte k rybníku na návsi, v jehož klidné hladině se zrcadlí barokní kostel sv. Jana Křtitele… V cestě tímto přehlíženým, ale půvabným krajem pak můžeme pokračovat po červené značce po hlavní silnici do sousední Otinovsi, která je proslulá mlékárnou vyrábějící plísňový sýr Niva, zaujme tu ale třeba také budova obecního úřadu s vížkou.
Pojmenování Niva nese i další z obcí na trase, kam z rozcestí Bílý kříž přijdeme po žluté značce. Ves se ovšem nejmenuje podle sýra, ale podle zdejších vlhkých luk s bohatou květenou, které jsou chráněny jako přírodní památky. Mimochodem původní název zněl Hartmanice. Z dalších zajímavostí stojí za zmínku barokní zvonice ze 17. století nebo škrambalometeostanice v zahradě jednoho z domů.
Příjemnou procházkou kolem rybníka a přes les se pak dostaneme k osadě Repechy, která je oblíbeným rekreačním místem a od konce předloňského roku láká také na výhled z rozhledny Kopaninka. Vidět prý mají být Jeseníky, Beskydy i třeba chladicí věže Dukovan, což ale nemohu potvrdit, protože při mé návštěvě byl do oparu zahalen i nepříliš vzdálený Velký Kosíř. Nicméně vyhlídka je přístupná přes turniket, který uplatíte vhozením dvacetikoruny. U rozhledny se tyčí Honzíkův kříž připomínající hrdinství Jana Usnula – Žánka, který se v roce 2011 vrhl pod jezem u olomouckého Řepčína do Mlýnského potoka pro topícího se žáka a jeho učitelku a po několika týdnech v kritickém stavu v nemocnici zemřel.
Přímo v Repechách pozornému oku neujdou zdejší dvě kapličky či některé dochované historické usedlosti, na jednom z domů si lze všimnout i stařičké úřední cedule oznamující, že se nacházíme v místní obci Repechy v politickém okrese Boskovice v Zemi moravskoslezské. Závěrečný úsek naší trasy pak vede kolem větrných elektráren na vrchu Babylon do Protivanova, kde lze chytit autobus domů, respektive do Prostějova či Boskovic. Ještě předtím ale není od věci podívat se ke zdejšímu kostelu Narození Panny Marie, u něhož lze narazit i na klokany. Ale víc neprozradím, tím překvapením ať si každý projde sám – podobně jako my na nedávném
Větrání.
Komentáře
Okomentovat