Starým bojištěm k Cestě česko-německého porozumění

Jen bučení krav a občas motor nějakého silnějšího dopravního prostředku přerušuje v současnosti klid v místech, kde kdysi tekly litry krve. Ve zvlněné krajině Nízkého Jeseníku mezi Budišovem nad Budišovkou, Moravským Berounem a vojenským prostorem Libavá totiž koncem června 1758 rakouští vojáci rozprášili pruský zásobovací konvoj, který mířil k obléhané olomoucké pevnosti. Zatímco druhý ze střetů, který měl pro Prusy fatální následky, připomíná "jen" tzv. Černý kříž u silnice mezi Domašovem nad Bystřicí a Novou Véskou, u pomníku obětí menší bitvy u Guntramovic byla v době nedávné vybudována kaple a Cesta česko-německého porozumění. A právě sem se podíváme s tímto tipem na výlet. 

19,4 km / mapa / okresy Olomouc a Opava

Co se v červnu 1758 u Guntramovic stalo? Pruský král Fridrich II. Veliký vtrhl se svými vojsky na jaře toho roku na Moravu a oblehl tehdy ještě novotou zářící olomouckou pevnost, kterou chtěl využít jako zázemí pro tažení na Vídeň. Olomoučtí obránci ovšem ze všech sil vzdorovali a obléhatelům postupně docházely zásoby. A protože několik menších konvojů by mohlo být pro rakouské oddíly snadnou kořistí, rozhodl se Fridrich shromáždit ve Slezsku všechny dostupné zásoby do jednoho obřího, silně střeženého konvoje. Jenže čtyři tisíce vozů a stovky kusů dobytka doprovázené desetitisícem vojáků nešlo utajit. Rakouští vojevůdci Laudon a Žiškovič tak dostali jasný, ale nesnadný úkol: znemožnit Prusům u Olomouce doplnění zásob a posil. 

K prvnímu střetu došlo právě u vesnice Guntramovice, která je v současnosti částí města Budišov nad Budišovkou a která byla při bitvě zničena. Laudon tu se svými prapory pruský konvoj napadl, a i když musel po několika hodinách ustoupit k Moravskému Berounu, získal Rakušanům čas, než dorazí Žiškovičovy posily. Prusové ale pravděpodobně v tomto čase promarnili svůj možný úspěch, protože se věnovali opravám a reorganizaci kolony, zatímco rakouské jednotky se mohly připravit k dalšímu boji. K němu došlo 30. června u Domašova nad Bystřicí a skončil pruskou porážkou a rozprášením konvoje, k Olomouci se z něj dostala pouze malá část. Fridrich následně ukončil obléhání Olomouce a ustoupil do Čech. 

V místě hromadného hrobu obětí guntramovické bitvy v mírném svahu Červené hory byla v době stého výročí střetu vztyčena mohylka s křížem, vsazená pamětní deska nese prostou informaci "Zde se nachází hromadný hrob vojáků padlých v bitvě u Guntramovic v červnu 1758". Koncem 90. let minulého století se pomník stal součástí projektu Cesta česko-německého porozumění, který měl napomoci k zintenzivnění spolupráce s evropskými zeměmi, zejména pak s Německem, a poukázat na jeden z principů soužití v Evropě, porozumění. U mohylky byly v roce 1999 položeny první žulové desky se jmény lidí, měst a obcí či organizací odhodlaných takovou cestou kráčet, několik desítek metrů dlouhý chodník dnes těchto dlaždic čítá přes dvě stovky, a to nejen z České republiky a Německa, ale také z Polska, Rakouska, USA nebo Francie. 

Dominantou místa se později stala nově vybudovaná kaple sv. Jana Nepomuckého, vysvěcená v roce 2011. Při vstupu do kaple je osazena deska "na paměť dvou statečných žen, poslů míru a porozumění, novinářky a spisovatelky Mileny Jesenské, která zemřela za druhé světové války v koncentračním táboře Ravensbrück, a učitelky a básnířky Marie Kotrba-Nickl, která byla po válce vystěhována do Německa. 

Jistá památka na starou bitvu se váže i k nedaleké lípě, zvané Zlatá nebo také Laudonova. Generál měl totiž podle místních vyprávění přečkat pod korunou lípy silnou bouři, která ho zde zastihla při obhlídce terénu pro pozdější bitvu. Všechny blesky se stromu pod vrcholem Červené hory vyhnuly! Pojmenování Zlatá pak odkazuje k tvrzení, že pod stromem je ukrytý poklad, nejspíš peníze a dražší majetek vojáků, kteří po bitvě prchali. Lípa je od roku 1998 chráněna jako památný strom a před deseti lety skončila druhá v anketě Strom roku. 

Na vrcholu Červené hory je v provozu jedna z nejodlehlejších meteorologických stanic u nás, dlouho využívaná armádou, měření provádí nepřetržitě od roku 1970. Vojsko toto místo ale využívalo ještě dříve, za druhé světové války tu vyrostla naváděcí věž německé Luftwaffe. Na jihozápadním svahu hory se pak ukrývá menší, již opouštěný čedičový lom a uprostřed něj krásná připomínka sopečného původu tohoto vrchu – lávový suk. Nutno ještě poznamenat, že při objevování zajímavých zákoutí Červené hory si lze plnými doušky užívat parádního výhledu do širokého okolí, jako na dlani je nejen park větrných elektráren, který vyrostl v nedávné době na protějším Červeném kopci, ale také nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku Slunečná, masiv Hrubého Jeseníku anebo Velký Roudný, sopka střežící přehradu Slezská Harta. 

A jak tedy na výlet do těchto míst? Nabízí se například trasa spojující Moravský Beroun a Budišov nad Budišovkou, pro pěší i kolo, do obou měst vás přiveze, případně vás z nich odveze vlak. A obě města i obce po trase nabízejí další zajímavosti. V Moravském Berouně jen kousek od nádraží lze najít pozůstatky někdejší trati do nedalekých Dvorců, za pozornost ve městě určitě stojí mariánský kostel a Křížový vrch, na náměstí se částečně dochovala původní zástavba. Zaujme jistě i starší zástavba ve Staré Libavé a Guntramovicích, kterým dominuje kostel sv. Jakuba Většího. Střed půvabného Budišova je vyhlášený městskou památkovou zónou s řadou zajímavostí, těmi nejvýraznějšími jsou monumentální mariánský kostel, Muzeum břidlice nebo kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého přes řeku Budišovku. Z města je pak možné se vydat po Břidlicových stezkách, které provedou hornickou historií kraje spojenou především s těžbou břidlice (část jsme prošli před časem s Větráním). 

Za výchozí místo výletu samozřejmě můžete zvolit i Domašov nad Bystřicí, po cestě se můžete zastavit u zmiňovaného Černého kříže a na naznačenou trasu do Budišova se napojíte ve Staré Libavé. Na kole ale z Domašova půjde určitě stihnout i ten Moravský Beroun...