Ve stínu Formosy, Spanilé věže tovačovského zámku, která už zdáli láká k jeho návštěvě, lze v ulicích tohoto hanáckého městečka obklopeného vodou (mimo jiné je blízko soutok Bečvy a Moravy, viz tento tip na výlet) narazit i na další zajímavosti. Kromě kostela sv. Václava, který je druhou dominantou městského panoramatu, je to zejména podstatně méně nápadný židovský hřbitov, schovaný v úzké uličce za pekárnou v ulici Podvalí, kterou vede hlavní průjezd městem ve směru Prostějov – Přerov. Počátek židovského osídlení v Tovačově se pojí s jejich vypovězením z královské Olomouce v polovině 15. století, v době největšího rozmachu v polovině 19. století čítala zdejší židovská obec na dvě stě členů; celý Tovačov tehdy měl zhruba dva tisíce obyvatel. Umístění hřbitova na Podvalí by mohlo vést k myšlence, že tovačovskou židovskou čtvrť tvořily právě přilehlé úzké uličky, ovšem není tomu tak. Jádro židovské čtvrti tvořila dnešní ulice Denisova přilehající ze severu k zástavbě Náměstí, ovšem dnes tu židovskou minulost nic moc nepřipomíná. A to tu stávala i synagoga, vystavěná v barokním slohu krátce po třicetileté válce a upravovaná později novorománsky. Bohužel po druhé světové válce, která zasadila zdejšímu židovskému osídlení krutou ránu, byla bez využití, chátrala a v roce 1956 byla zdemolována, přičemž cenné artefakty a liturgické předměty byly již dříve odvezeny například do Kojetína. Místo po stržené synagoze je dodnes prázdné, jde o travnatou plochu naproti obchodnímu středisku na rohu Denisovy a Podvalí. Zajímavostí tovačovské židovské čtvrti je, že se postupně rozrostla až ke zdejšímu zámku do Cimburkovy ulice, jen dům s hostincem U Tří králů tu byl vždy v křesťanských rukou. V Cimburkově ulici jsou domy o poznání větší a výstavnější, v zájmu památkářů, v jednom by měl být dochován i fragment rituální lázně. Ale zpět ke hřbitovu na Podvalí, který zůstal jako de facto poslední jasný důkaz zdejšího židovského osídlení. Původně se hřbitov rozkládal při staré synagoze, do dnešní polohy byl přemístěn po třicetileté válce. Na jeho ploše stojí na 250 náhrobků, nejstarší pocházejí z konce 17. století a v ohradní zdi jsou zazděné dva ještě starší z původního pohřebiště. Dominantou hřbitova, kde se konal poslední rituální pohřeb v roce 1942, je od roku 1889 novorenesanční obřadní síň, ve které je umístěna malá expozice věnovaná historii tovačovské židovské komunity.
Komentáře
Okomentovat