Sotva byla na počátku letošního léta zpřístupněna na vrchu Kopřivná (641 m n. m.) u Budišova nad Budišovkou nová vyhlídková věž, stala se vyhledávaným cílem výletů a procházek. A není vůbec divu – výstup k ní totiž není náročný a nabízí nádherný výhled od jesenického Pradědu až po Lysou horu v Beskydech. Dostala jméno Halaška po významném budišovském rodákovi Františku Ignáci Kassiánovi Halaškovi, knězi a vědci, který byl rektorem Univerzity Karlovy v Praze i Vídeňské univerzity.
8 km / mapa / okres Opava / sjízdné i s kočárkemTéměř třicetimetrová ocelová rozhledna v šedém nátěru vyrostla na vrcholu Kopřivné severozápadně od města ve druhé polovině loňského roku, letos na jaře bylo ještě dokončeno posezení u paty věže, dlažba a další nezbytné detaily. A nyní není jasného dne, kdy by sem nemířily pěšky nebo na kole desítky, ba stovky lidí a nekochaly se výhledem na město a široké okolí.
Volně přístupná rozhledna vypadá prostě a nevinně, ale sám jsem byl svědkem toho, že ne všichni zdolají všechny schody až k vrchní plošině pod průhlednou střechou. Malý šok mimo jiné snad každému přivodí kousek skleněné (nebo prostě průhledné) podlahy pod posledními schody; i já jsem na okamžik znejistěl. Po jeho překonání si ale můžete užít výhled na pořádný kus Nízkého Jeseníku, za nepřehlédnutelným Velkým Roudným se zvedá masiv Hrubého Jeseníku, pod lesnatými svahy blíže k Budišovu lze tušit přehradu Kružberk, a když pak zkoumáte z výšky samotné město s dominantním barokním mariánským chrámem, o něco dále vykukuje Vítkov a za ním v dáli uzavírají výhled beskydské vrcholy. K jihu se pak táhnou ploché libavské vrchy zabrané armádou, na západě si uzurpuje pozornost Červená hora (na ni jsme zavítali už s
tímto výletním tipem) a park větrných elektráren nad Guntramovicemi. Jednoduše úchvatné.
A jak se k rozhledně dostat? Není třeba se bát žádné složité cesty, a to ani pokud tlačíte před sebou dětský kočárek. Ze středu Budišova je to k Halašce zhruba 3,5 kilometru velmi mírného stoupání víceméně stále po červené značce, která nejprve vede po uličním asfaltu a následně po cestě mezi poli a pastvinami až na kraj lesa k rozcestí U Křížku, respektive u kříže sv. Huberta. Odtud je to již jen kousíček po okraji lesa na vrchol kopce. Pokud pak od rozhledny nechcete pokračovat po červené na Dvorce nebo jít stejnou cestou zpět do Budišova, stačí po vyšlapaných pěšinkách pokračovat kousek západně – dovedou vás k lesňačce klesající až k silnici mezi Budišovem a Dvorci. Ta se zákazem vjezdu slouží hlavně cyklistům, takže není třeba uskakovat před auty (ledaže by projížděli lesníci...). Po silnici se dá pohodlně dojít zpět až do samého centra Budišova.
To mimochodem stojí také za prohlédnutí, i když u řady domů je historická tvář překryta novějšími fasádami či otlučena časem a možná i nezájmem. I tak lze ale v centru prohlášeném památkovou zónou narazit na pěkná zákoutí – a nemusí zdaleka jít jen o náměstíčko před farou a zmíněným barokním kostelem, který byl jen tak pro zajímavost kvůli nedostatku financí vystavěn nejprve bez věží, ty byly dostavěny teprve před sto lety. Anebo o vyhledávaný záběr z křižovatky u Budišovky pod hlavním náměstím, kdy je středem pozornosti
Muzeum břidlice, kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého a na mostě umístěný hunt, tedy důlní vozík, a kostelní věže sekundují v pozadí. Své kouzlo mají také třeba zadní části starých domů v Horské uličce, kolem které budete procházet, pokud do Budišova vyrazíte vlakem. Mimochodem nádraží si také uchovává svoji historickou podobu, tolik typickou pro lokální tratě.
Pokud ale do města přijedete autem, parkovat budete na ploše u sportovní haly nebo chcete-li u hřbitova na sever od centra, kam by ale byla škoda se nepodívat – to už bych nicméně opakoval předchozí řádky.
P.S.: K dalšímu výletu v okolí Budišova se můžete inspirovat v reportu z naší větrací výpravy po břidlicových stezkách.
Komentáře
Okomentovat