Zpět v čase: Z hanáckého Jeruzaléma

V této lokalitě stával dům, ve kterém se narodil filozof Edmund Husserl, zakladatel fenomenologie – připomíná slavného rodáka vloni odhalená pamětní deska na moderní budově finančního úřadu v centru Prostějova jen kousek od hlavního náměstí a farního kostela. Ona pamětní deska filozofovi židovského původu je jedním z kroků, kterými se město v posledních letech hlásí ke své židovské minulosti. Spojení "stával dům" je přitom více než všeříkající, stačí se totiž u pamětní desky rozhlédnout – tady v místech nevzhledných parkovišť a tržnice se rozkládalo prostějovské židovské ghetto. 

Židovská komunita v Prostějově patřila do druhé světové války k největším na Moravě, i proto si město vysloužilo přezdívku hanácký Jeruzalém. První Židé jsou ve zdejších městských knihách zmíněni ke konci 14. století, usazovali se při jižních i severních hradbách, měli k dispozici školu a od roku 1540 i synagogu. V 18. století tvořili Židé asi třetinu prostějovského obyvatelstva, později patřili židovští podnikatelé k významným hybatelům rozmachu zdejší oděvní výroby, kterou se stal Prostějov proslulou. Jenže pak přišla válka a zmizeli lidé a ve druhé polovině 20. století zmizely i jejich domy z dnešních ulic Uprkova, Lutinovova, Hradební nebo Školní při severních hradbách. 

Zůstal vlastně jen Špalíček, blok sedmi (téměř) původních domů, a budovy bývalých synagog a školy. Tam, kde dříve stávaly domy, je ještě v současnosti často jen plocha k parkování, byť na dohled mohutného Společenského domu, tržnice a zmíněného finančního úřadu vyrostlo v nedávné době i několik novostaveb. Reprezentativně ale tato část centra města nejspíš ještě dlouho vypadat nebude...

A já se již nebudu více rozepisovat, protože mnohem více podrobnějších informací k zaniklému a znovuobjevovanému prostějovskému ghettu můžete najít na stránce Hanácký Jeruzalém, kterou jsem si vzal na pomoc, když jsem si řekl, že zkusím vyfotit pár srovnávacích fotografií, jak židovská čtvrť vypadala kdysi a jak to v těch samých místech vypadá nyní. Stejně tak jsem si některé historické snímky na cestu vypůjčil ze stránek Špalíčku a jako obvykle na fotohistorii.cz (jen zrovna nevím, které jsem nakonec použil, tak uvádím všechny zdroje).