Co se vám vybaví, když se řekne Litovel? Dal bych ruku do ohně, že mezi nejčastější odpovědi bude patřit pivo, označení Hanácké Benátky, Litovelské Pomoraví anebo pamětihodnosti, jako jsou Svatojánský most či radnice s nepřehlédnutelnou věží. Jenže Litovel není jen samotné město rozkládající se na ramenech Moravy ve středu chráněné krajinné oblasti, ale i celá řada připojených dědin v okolí. Jednou z nich jsou Unčovice, ležící v těsné blízkosti exitu 253 dálnice D35 a křížení silnic od Litovle, Olomouce a Prostějova. Srdcem vesnice je náves s kaplí sv. Anny, největší zajímavost se však nachází o kousek dále v ulici směrem k Mezicím. Na mírném návrší se tyčí stařičká tvrz, kterou využívá jako své sídlo místní zemědělské družstvo. Nárožní arkýř, ostění oken, kartuš s orlicí nad vchodem nebo štíhlá věž prozrazují na první pohled, že nejde o obyčejný dům. A skutečně. Existence unčovické tvrze se připomíná už ve 14. století, původně snad byla převážně dřevěné konstrukce. Zásadní přestavbou a obnovou sídlo prošlo po uherských válkách koncem 15. století v pozdně gotickém duchu a další stavební proměny čekaly na tvrz také v době renesance. Nutno poznamenat, že i když centrální objekt do třicetileté války dostal víceméně dodnes dochovanou podobu, areál tvrze vypadal podle historických vyobrazení podstatně "hradovitěji" a zahrnoval nejen pevné ohradní zdi, ale i mohutnou strážnou hlásku a další věže se střílnami, také hospodářské budovy. Po třicetileté válce nicméně tvrz sloužila k zábavě, byl zde zřízen panský šenk a tančírna. A prý tu strašilo. Večer se měl z tvrze ozývat strašlivý hluk, a kdo se tu zdržel, neušel těžkostem, tělesným či duševním. Okusil to jednou místní kovář, který nedbal řečí chlapů ze vsi a tmou se do tvrze vydal. Po chvíli sálem zaduněla rána, šlehl blesk a místností se proháněla smečka čertů, krátce nato začaly ze stropu padat paličky česneku a pak se objevil kostlivec, který se se slovy "Česnek bych měl, teď ještě maso, třeba lidské..." začal sápat po kováři. Ten rychle vystřízlivěl a vyběhl ze šenku, doma však zalehl s horečkou a až po třech dnech z postele vstal. A tehdy uznal, že na řečech sousedů přece jen něco bylo pravdy. V tvrzi se také vyučovalo, než ves postavila školní budovu, a bydlelo se tu, nakonec objekt připadl zemědělcům, nejprve státnímu statku a později již zmíněnému družstvu.
Komentáře
Okomentovat