Výhledy, poldr a koniklece aneb Z jedné jarní vycházky

Proti proudu času – takový název dostala nová naučná stezka, kterou otevřeli před nedávnem u vesničky Studenec pod Velkým Kosířem. Nemám to tam daleko, vlastně jen přes pole, takže jsem zvědavě vyrazil si její trasu projít. No a přestože samotná stezka měří jen něco málo přes kilometr a půl, nakonec z toho byla osmnáctikilometrová podkosířská vycházka.

Popravdě pojmenování stezky mi vůbec nejde do hlavy, respektive mi nějak uniká, čím jde proti proudu času. Ale možná je to tím, že jsem trasu šel opačně. K vyhlídkovému místu Skřivan, kde stezka končí, jsem vystoupal od Třebčína a Olšan. Bylo krásně, jasno, takže přestože Skřivan není v kdovíjaké výšce (282 m n. m.), výhled po Hané ohraničené horami byl opravdu parádní, od Hrubého Jeseníku, ještě v nejvyšších polohách zasněženého, přes Nízký Jeseník s větrníky nad Šternberkem či se svatokopeckou bazilikou k Hostýnským vrchům, dále přes sousední vrch Stráž k vrcholkům Drahanské vrchoviny a nakonec hanácké Mont Blank, tedy Velký Kosíř – a pod nimi rozsypané dědiny Olomoucka a Prostějovska.

Kříž na začátku polňačky u Třebčína

Závěrečná tabule naučné stezky jen připomíná, na co koukáme, pokračovat za dalšími informacemi se musí za šipkou, která vede do nižších poloh blíže ke Studenci. Mezi podkosířskou železniční tratí a poli obec Čelechovice na Hané, pod kterou Studenec spadá, vysázela stovky stromů, vybudovala suchý poldr, k nové polní cestě umístila lavičky a pak také další tabule naučné stezky. Jediná z nich jde "proti proudu času", když přibližuje keltskou osadu, která se tu před dávnými časy rozkládala. Další připomíná, jak se chovat v přírodě nebo nabízí informace o obci. Nic převratného, na druhou stranu vznikla příjemná vycházková lokalita. S dětmi se ale vyplatí procházku protáhnout na zmíněný sousední vrch Stráž, kam vede ze Smržic také naučná stezka a kde jsou i skluzavky, průlezky nebo ohniště a k tomu navíc výhled na Prostějov a Smržice.

Samotný Studenec je poměrně pěkná hanácká dědinka, s kapličkou a několika docela dochovanými typickými grunty, a v podstatě hned přes silnici stojí už na okraji Čelechovic pravoslavný kostelík sv. Trojice, který byl postaven těsně před zákazem pravoslavné církve za druhé světové války. Tedy i jako domečkář jsem měl na co koukat, ovšem že se mi nechtělo jít dále zástavbou, vydal jsem se znovu do polí a nabral směr Kosíř, respektive moje oblíbená Vápenice, jejíž vlny po bývalých lomech nyní kvetou konikleci. Bylo kolem oběda, takže jsem tu byl téměř sám, což bylo skoro neskutečné, když si vybavím, kolik lidí sdílelo v posledních dnech odtud fotky na sociálních sítích...

No a protože bylo kolem oběda a já vyšel ráno nalehko, říkal jsem si, že už stačí, jestli náhodou nejede kolem nějaký autobus domů, ať nemusím ty čtyři kilometry po asfaltu. Ujel před nosem, takže jsem musel.