Malé ohlédnutí za osmým větracím rokem

Ač se to nezdá a vlastně jsem na to ani příliš neupozorňoval, výletem do Třebíče o uplynulém víkendu jsme završili už osmý ročník Větrání. Do výročí první větrací vycházky v roce 2014 sice ještě nějaký pátek zbývá, ale protože jsem Větrání zpočátku vymýšlel na akademické/školní půdě a hlavně pro studenty, tak jsou narozeniny "směroplatné" už nyní se začátkem nového školního roku. Jaký tedy osmý ročník byl? 

V prvé řadě je nutno zmínit, že ho už nepoznamenal covid-19 jako dva ročníky předchozí. Z časových důvodů jsme sice zvládli od loňského do letošního září jen devět výletů (a počet výletů se tedy zatím zastavil na čísle 129), ale všechny stály za to a minimálně na deštivé Chřiby nebo zimní cestu Úsovskem, kde nás zastihlo sluníčko i sněhovo-dešťová přeháňka, jen tak nezapomeneme. 

Třebíč se stala dosavadním nejzápadnějším výletem, své stopy jsme ale nechali i na jižní hranici Moravy mezi Valticemi a Břeclaví i na severu nedaleko hranice s Polskem. Zavítali jsme na majestátní hrad Pernštejn i do poutního chrámu ve Křtinách, odkud jsme vystoupali na čerstvě otevřenou rozhlednu nad Bílovicemi na Svitavou. Z nové vyhlídky jsme se podívali i na Zábřeh a trasa Od zámku k zámku blízko Olomouce byla po delší době výletem chystaným pod hlavičkou Univerzity Palackého. 

Však také putování od zámku v Čechách pod Kosířem k zámku v Náměšti na Hané bylo od ostatních dost odlišné. Konalo se jako součást sportovního dne univerzity v pracovní den a z "tvrdého větracího jádra" nikdo moc nemohl. Na druhou stranu ale tento výlet zaznamenal nejvyšší účast, rovných 30 turistů, kteří žízniví došli do Náměště... 

Na výlety osmého ročníku vyrazilo 52 turistů. Nejaktivnější větračkou se stala Jana J., která kromě trasy mezi hanáckými zámky byla na všech ostatních výletech. Naopak největším flákačem je Petr Č., který se neustále omlouvá z důvodu spousty práce a vůbec na Větrání byl naposledy na podzim 2019 v Rajhradu – a přitom my bychom ho tak rádi viděli! Celkově má nicméně největší počet účastí Jana V., a to 68, za ní jsou Petra P. se 60 a Martin P. s 57 účastmi. 

Trasy výletů celkově měřily plus minus 155 kilometrů, v průměru jsme tedy našlapali nějakých 17 kilometrů za výlet. Nejdelší byly bezmála 20km trasy ze Křtin do Brna a z Troubelic do Moravičan, i dva nejkratší výlety měly stejnou délku – 14,5 kilometrů, a to několikrát již zmíněné hanácké zámky a poslední Třebíč. V Třebíči jsme se ale ocitli za uplynulý rok nejvýše, 572 metrů nad mořem na Pekelném kopci (+ rozhledna), naopak nejníže jsme byli u Břeclavi, pouhých 155 metrů nad hladinou moře. 

Nejvíce času ve vlaku jsme strávili na výletě do Třebíče, nejveseleji bylo asi ve vlaku z Osoblažska, ale nejvíce orosených odměn bylo vypito určitě v Náměšti. S největším zpožděním vlaku, čtyřhodinovým, jsme se setkali na cestě ze Chřibů, ale tím jsme naštěstí nejeli, náš vlak měl jen pár minut... O zraněních během výletů nevím, ale k nějakému uklouznutí na blátě, popálení kopřivami nebo poškrábání nějakým trním určitě došlo... A to by už jako malé ohlédnutí stačilo, ne? 

P.S.: Příště vyrazíme na Hřebečsko. Kdy to bude, zatím nevím...