Kdo v poslední době zavítal na zříceninu hradu Brníčko nedaleko Zábřeha, nemohl si nevšimnout stavebního lešení obklopujícího některé z hradních zdí. Není se však třeba obávat, že by nějaký developer chtěl hrad znovu vystavět do jeho dávné podoby, naopak obec Brníčko jako majitel někdejšího panského sídla chce to, co z hradu zůstalo do dnešních času, uchovat i pro příští generace. A protože se v jedné ze zdí objevila velká trhlina, byli povoláni zachránci, kteří zdivo staticky zajistili, aby případně nedošlo k nějakému neštěstí.
Vždyť Brníčko, které je celoročně volně přístupné, patří k velmi oblíbeným výletním cílům a i v těchto podzimních dnech sem míří spousta lidí – jednak se pokochat siluetou hradní zříceniny na prudkém kopci nad vesnicí a jednak za výhledem po okolí z někdejších hradních prostor. Mimochodem na Brníčko jsme již dvakrát vyrazili s Větráním. Poprvé jsme po trase z Bludova do Zábřeha zmokli a na hradě se pokusili o kinematografii (viz tento report), na trasu druhého výletu přes tento hrad se pak na začátku jara 2017 vydala dosud největší větrací výprava – 51 turistů z pěti států (tehdejší report zde)! No a po současné návštěvě s rodinou, odkud pocházejí přiložené fotky, můžu potvrdit, že kratší, ale prudší výstup na hradní vrch "kolem krav" zvládne i tříletý prcek, byť se to neobejde bez svačinového úplatku.
O historii hradu si můžete přečíst na webu obce, zde si dovolím jen velmi stručně. Hrad byl vystavěn někdy v první polovině 14. století, poté co si potomci Benedy z Dubicka, lovčího krále Přemysla Otakara II., rozdělili rodové statky. Jako stavitel se uvádí Ctibor Morava, ovšem mnohem známější jméno spojené s hradem je Jan Tunkl z Drahanovic, který v 15. století patřil k nejbohatším pánům na severní Moravě. Jenže to se už sláva hradu, který se osvědčil jako vojenská pevnost, blížila svému konci. Po smrti Jana Tunkla převzali zábřežské a brníčské panství jeho synové Jan ml. a Jiří, věrní stoupenci Jiřího z Poděbrad, načež se jejich majetky staly terčem nájezdů spojenců Matyáše Korvína. Brníčko bylo také dobyto a poškozeno, ale ještě krátkou dobu sloužilo jako sídlo panství. Na počátku 16. století je již hrad uváděn jako zbořený. Další pozornosti se mu dostalo až v moderní době. V době národního obrození a ještě i před druhou světovou válkou byl místem národních shromáždění, vůbec prvního tzv. táboru lidu se zúčastnilo na 4000 osob.
No a dnes na romanticky vyhlížející zříceninu míří celoročně turisté, ať už po modré od Postřelmova, po zelené od Bludova, po červené od Troubelic a Bradla anebo prostě od parkoviště u brníčského Narození Panny Marie. A podle pověsti by se sem mělo dát dojít nebo i dojet na konci podzemními chodbami od zábřežského zámku či hradu v Hoštejně, který stával tam, co se dnes tyčí památník dostavby železniční trati z Olomouce do Prahy. Ale to je prý opravdu jen pověst upozorňující na to, že všechna tři jmenovaná sídla kdysi vlastnili Tunklové – byť zasypané klenby na Brníčku by mohly svádět k podobným úvahám a ne, že ne...
Komentáře
Okomentovat