Rok 2022 skončil, a tak se nabízí prostor pro malou rekapitulaci a ohlédnutí, jaký z pohledu toho mého toulání, větrání a objevování vlastně byl. Nebudete, anebo možná budete, tomu věřit, ale byl dost podobný roku předchozímu. Z více než 600 výletových a procházkových kilometrů jsem velkou část našlapal v blízkosti Olomouce a dost tras bylo spíše krátkých, protože naši páni kluci ještě kdovíjaké výkony nezvládnou...
Ale nebyl to rok jen o špacírech v prostoru mezi Olomoucí, Litovlí a Prostějovem. Vždyť na nejdelší výlet jsem se vydal mezi Ústí nad Orlicí a Českou Třebovou, abych vyfotil zajímavostí pár zdejších vesnic, které se řadily k Hřebečsku, a fotky následně mohl přidat na
svůj web o tomto kraji. Ten den jsem měl nachozeno na 24 kilometrů, během kterých jsme s několika větrači, kteří vyrazili se mnou, stihli i chvilku bloudit v lese a hledat mezi stromy a křovisky studánku.
Hřebečsku jsem ale jinak věnoval menší výletovou pozornost, než jsem původně plánoval. Dvakrát jsem byl v Lanškrouně, v obou případech kvůli fotkám k chystaným článkům. Ženu s pány kluky jsem ale také lesem u Svitav zavedl k
Památníku včelích matek, podívali jsme se i do historických síní
moravskotřebovské radnice, která byla otevřená v rámci Dnů evropského dědictví, a o Vánocích jsme si prohlédli betlém v mohelnickém kostele sv. Tomáše z Canterbury, v němž jsou kulisami pro narození Ježíše hrady a zámky Bouzov, Mírov a Úsov, olomoucký dóm sv. Václava nebo bazilika na Svatém Kopečku. Na Hřebečsko jsme s Větráním také vyrazili, a sice na
"hřebečské hory", jak jsem nazval trasu z Mladějova na Moravě přes Hřebečovský hřbet do Třebovic. Bylo to na podzim, mlha vládla krajině, ale bylo to fajn.
Než se ale vrhnu více na Větrání, ještě bych vyzdvihl několik rodinných výletů. V případě
poutního místa Annaberg u Bruntálu to "vyzdvihl" platí dvojnásob, protože tam jsem byl vloni nejvýše. Nutno dodat, že ke kostelu jsme vyjeli autem, pak jsme si ale s prcky udělali kolečko poutní alejí dolů a po té úzké silničce s luxusním výhledem do okolí zase nahoru, takže se to počítá. Nejníže jsme pro změnu byli ve Starém Městě, kde jsme navštívili Kovozoo, pro pány kluky to byl velký zážitek už jen proto, že jsme někam spolu jeli po dlouhé době vlakem.
Společně jsme vloni také zdolali
rozhlednu Zdenička u Zdounek, objevili v ruchu dálnice schovanou
kapli sv. Antonína nedaleko Velkého a také Dolního Újezdu nebo se podívali k
Balerovu mlýnu ve Spálově, nejmenšímu a nejmladšímu větrnému mlýnu u nás. Během podzimu jsme si pak vyšli ještě k zámku i k hasičárně ve
Fulneku a s vypětím sil toho nejmladšího z nás dobyli
zříceninu Brníčka. Několikrát jsem si vyrazil i sám, třeba v létě k
Zelené budce ve Šternberku, kde jsem pěkně zmokl. Díky Týdnu vojenské historie a Dni architektury jsem se konečně podíval i do olomouckého vojenského archivu a
bývalých Hanáckých kasáren, kolem kterých léta chodím – a tam naštěstí nepršelo, jen jsem se ve sklepě archivu bouchnul do hlavy. Stává se.
Na jaře jsme se společně s
Dobrovolnickým centrem naší univerzity pokusili vytáhnout na vzduch za jinými myšlenkami dobrovolníky, kteří pomáhali příchozím Ukrajincům. No pokus to nebyl zrovna úspěšný, plánované opékání na Kosíři neproběhlo a na Poděbrady jsme vyrazili jen ve velmi komorní sestavě. Pozdější procházka po "horizontu Ne–Ne" (Nemilany – Neředín) byla o něco veselejší. A veselý byl výlet na
Starý Jičín s kolegy z práce. Nocovali jsme v chatě na protějším kopci, museli se tak nejprve nějak bez ztráty kytičky rozblácenými cestami dostat dolů, vyjít na hrad a následně se z podhradí znovu vydrápat k chatě. Aspoň že nebylo vedro... A ještě musím zmínit, že jsem během roku dvakrát provázel po Olomouci. Jednak tělocvikáře, kteří dorazili na naši fakultu tělesné kultury, a jednak si mě "objednala" pro výlet studentů brněnské Střední školy umění a designu naše dřívější studentka a účastnice několika z prvních Větrání, což mě velmi potěšilo. Na prohlídku jsme neměli moc času, ale zvládli jsme gotiku, baroko i
moderní street art, takže dobrý.
A teď už pojďme na Větrání. Během roku 2022 jsme vyrazili celkem na 9 větracích výprav a každý se něčím zapsal do paměti účastníků. Nemá smysl psát něco ke všem, když
tady najdete jejich přehled a odkazy na kompletní reporty, zmíním ale některá "nej". Nejslunečnější byl určitě
výlet do Třebíče, to jsme byli zároveň i nejdál od Olomouce. Deště jsme si nejvíce užili ve
Chřibech a nejhustší mlha panovala v
okolí pramene Bystřice. Nejdelším výletem bylo hned únorové putování
Od Bradla k Moravě (19,9 km), nejkratší pak třebíčská trasa a výlet
z Čech pod Kosířem do Náměště na Hané (14,5 km). Celkově trasy všech 9 výletů měřily 153 km. Celková účast pro změnu byla 126 lidí, přičemž nejmenší zásah měly Třebíč a Chřiby, kam se mnou vyrazilo jen po 8 lidech, naopak mezi hanáckými zámky se mnou šlo 30 turistů, víceméně studentů a zaměstnanců naší univerzity, protože se výlet konal v rámci univerzitního sportovního dne.
Tak a teď už vstříc letošním kilometrům a zážitkům!
Komentáře
Okomentovat