Snad pokaždé když jsem projížděl nebo procházel Mohelnicí, jsem si říkal, jestlipak ten kostelík s omšelou fasádou stojící na křižovatce u autobusového nádraží žije a jaká je jeho historie. Dovnitř se mi podívat zatím nepovedlo, nicméně tentokrát jsem si po návštěvě města na to, že chci kostelík prohnat Googlem, doma vzpomněl. Příliš jsem sice nezjistil, ale to málo je vlastně docela zajímavé. Svým způsobem půvabná stavba je v porovnání s nedalekým – kostelem sv. Tomáše z Canterbury a k němu přiléhající městskou věží – opravdu prcek, nicméně díky poloze na rohu dnešní Okružní a Olomoucké ulice, navíc u autobusového nádraží a na dohled sjezdu z dálnice, je na očích vlastně dost podobně jako zmíněná dominanta města. Oproti tomášskému kostelu je také podstatně mladší, stojí tu teprve od roku 1906, kdy kostelík nechala postavit německá evangelická církev pro bohoslužebné potřeby svých příznivců. To je jediný letopočet, který lze v souvislosti v kostelíkem poměrně snadno dohledat. Stejně tak snadno si lze ale domyslet, že německým evangelíkům přestal svatostánek sloužit po skončení druhé světové války, kdy bylo původní německé obyvatelstvo Mohelnicka odsunuto. Zajímavé je pak současné využití, pro své potřeby totiž stavbu využívá pravoslavná komunita jako kostel sv. Vladimíra a také Církev československá husitská. Tedy kostelík stále žije a to je mnohem lepší, než kdyby z něj byl například sklad nebo byl nechán napospas osudu. No a pokud jste dočetli až sem, tak vás nejspíš také trošku zaujal, tak až někdy zavítáte do Mohelnice na obhlídku zdejších zajímavostí (vězte, že jich není úplně málo, byť se těžko mohou rovnat co do významu třeba s nedalekým Bouzovem či Úsovem, na druhou stranu neříkají vám něco jména jako
děkan Lautner, biskup Brus či
Otto Wolf – jejich stopy tu mimo jiné najdete), věnujte mu také trošku pozornosti. Třeba i zrovna budete mít štěstí, bude otevřeno a podíváte se i dovnitř...
Komentáře
Okomentovat