Dřínov je nevelká dědina blízko Kroměříže, která by sice na první pohled mohla vypadat dost nenápadně a nezajímavě, ale z vlastní zkušenosti můžu říci, že tomu tak není. Při nedávném poznávání trasy zaniklé lokálky z Nezamyslic do Morkovic jsem z Uhřic, u kterých bývala jedna ze zastávek trati, zahlédl novogotickou věž dřínovského zámku tyčící se nad nedalekou vesnicí a už to bylo. Jako magnet. Čím jsem byl blíž, tím patrnější byl sice stav sídla, které dlouhá léta chátralo, ovšem z těsné blízkosti je jasné, že se zámek díky snaze současného majitele pomalu probouzí do nové etapy své existence. A ta není zrovna krátká.
Původní tvrz v Dřínově stála už ve druhé polovině 14. století, prvně připomínána je k roku 1414, kdy zdejší panství patřilo Zbyňku z Dřínova, mimochodem prý jde o informaci o tom, že Zbyněk loupil v okolí a ukořistěné si přivezl na tvrz. V renesanční zámek s arkádami na nádvoří byla již nevyhovující tvrz přestavěna ve druhé polovině 16. století, snad za Petra Skrbenského z Hříště. Skrbenským byl zámek později zkonfiskován za účast ve stavovském povstání a získal jej císařský důstojník Jan Wangler, který však v Dřínově nesídlil a nebyl ani příliš úspěšný, co se týče hospodaření. Nakonec statek s panstvím, navíc poničené za třicetileté války, získal výrokem zemského soudu Jan Walderode z Eckhausenu, říšský dvorní rada a císařský sekretář. Walderodové, respektive později hrabata Desfours-Walderode pak Dřínov vlastnili až do roku 1945, přičemž zámek několikrát přestavěli, nejprve barokně, kdy byla mimo jiné přistavěna kaple s oltářem sv. Kateřiny, a pak v 19. století romanticko-novogoticky, kdy zámek a především hlavní a vstupní věž dostaly současnou podobu. Taktéž se původní zámecká zahrada rozrostla v rozlehlý krajinářský park, který i dnes zabírá podstatnou část ve středu vesnice.
Walderodové se také stali zdrojem a terčem různých drbů, fám a povídaček. Například že se na zámku dějí divoké orgie, že si jedna z hraběnek nechala vystlat cestu kolem zámku slámou, aby ji nerušily projíždějící povozy, nebo že hrabě prohrál kus polností v kartách. A jako na správném zámku i tu má strašit. Už první Walderodové měli na věži opakovaně vidět jakési zjevení, které na hraběcí pár ukazovalo prstem. Krátce nato hrabě zemřel po pádu z koně a hraběnka nedlouho poté skonala žalem. Jejich dcera měla utéct ze zámku, což jí ale štěstí nepřineslo, a když se po čase vrátila zpět v chudinských šatech a nemocná, místní se jí posmívali. Tentokrát se na věži měl objevovat duch starého hraběte, kterého měla prosit za odpuštění.
Další dřínovský přízrak je pak z novější doby, přesněji z konce druhé světové války. Po ústupu Němců zůstal na věži jediný voják, který pálil po blížících se osvoboditelích. Když ale viděl, že je situace už pro něj bezvýchodná, z věže skočil přímo na špici na střeše kaple... Od té doby se má vždy 2. května na zámku zjevovat jeho duch. Při své návštěvě Dřínova jsem žádného ducha nepotkal, ba ani živáčka kolem zámku, který jeho aktuální majitel postupně rekonstruuje. Dlouhá léta totiž zámek chátral a park pustl. Po druhé světové válce připadl zámecký areál místnímu národnímu výboru, byl zde zřízen kulturní sál a sídlo tu našly kanceláře i různé provozovny jednotného zemědělského družstva, mimo jiné prádelna. Byť zámek žil a od roku 1958 je i památkově chráněný, začal chátrat. Časem se objevily návrhy na jeho lepší využití, jednalo se o přebudování na rekreační středisko pro děti se zájmem o historii, v roce 1987 se dokonce začalo s přípravnými pracemi před samotnou přestavbou a byl oficiálně představen projekt rekonstrukce v muzeum.
K té ale už nedošlo a až v roce 1996 zámek koupil současný majitel Jaroslav Sviták, který se pustil do práce na záchraně zdaleka viditelné dominanty obce. Od té doby zajistil statiku objektu, novou střechu, zrekonstruoval několik místností, kapli, vstupní i hlavní zámeckou věž, ze které už se mohli zájemci i rozhlédnout, stále je však před ním spoustu práce. Jak uvedl v minulých letech v médiích, chce, aby jednou zámek sloužil nejen jemu a rodině, ale i celé obci a každému, kdo se o historii venkovských sídel zajímá. A nejen o venkovská sídla, ale i o různé zajímavosti všedního dne, majitel je totiž vášnivý sběratel, a když zrovna nebuduje a neopravuje, sbírá staré mlýnky, váhy, žehličky, cedule, obrazy, hodiny a spousty dalších věcí, které jsou pro někoho veteš, pro jiného ale mohou mít jistou hodnotu. Muzeum tedy nakonec pravděpodobně bude... Zatím nicméně zámek běžně přístupný není, přitáhnout do jeho blízkosti se ale klidně nechejte, za pozornost stojí.
Komentáře
Okomentovat