Mimořádnost na trase je něco, co při cestě na naplánovaný výlet nechcete. Třeba když chcete zanechat svou stopu v měsíční krajině. Jenže jedna taková mimořádnost se nám "položila" na koleje a místo Moravské Třebové, kde jsme měli trasu k "Měsíci" v areálu bývalých dolů na Hřebči naplánovanou, jsme najednou stáli na nádraží ve Dzbelu u Konice a navazující motorák, který měl přijet, kvůli popadaným stromům nepřijel. Vyrazili jsme tedy tak nějak za větrem ošlehávaným nosem a náhodou se ocitli i v kostele.
Je třeba přiznat, že určité podezření, že by vše nemuselo dopadnout podle plánu, jsem měl. Celý pátek se venku proháněl silný vítr, nejdříve sněžilo, potom pršelo a odpoledne jsem dostal zprávu, že Moravskou Třebovou zasáhla bouřka. Zvažoval jsem i zrušení výletu, předpověď na sobotu ale vypadala lépe. Pravda, říkal jsem si, že jet prvním ranním vlakem Nectavským údolím je po takovém nadělení trochu risk, ale s tím, že bychom do mé rodné hroudy nedojeli, jsem nepočítal a jen plánoval náhradní trasu kolem města, kdyby to v lese bylo "o hubu".
No a pak jsme najednou stáli ve třinácti lidech (mezi námi několik větracích nováčků a po dlouhé době i zahraniční účastník) ve Dzbelu na nádraží, motorák zpět na Prostějov odjel a ten náš navazující nikde. Předpokládané hodinové zpoždění. Kdo by chtěl hodinu (nakonec asi přijel až po dvou) trčet na nádraží, kde jedinou službou pro cestující je venkovní lavička? Naštěstí na pár místech v okolí jsem už byl, takže náhradní trasa s cílem v Konici minimálně v hlavě nedala moc zabrat.
Horší to bylo v reálu. Zmrzlý sníh na cestě k prvnímu cíli, kapli sv. Anny, zvané též Kundova (něco málo o ní
zde), křupal pod nohama a propadal se a nárazy studeného větru postup do kopce také zrovna nezlehčovaly. Užít si chvilku výhledu od kaple do údolí, kterým jsme přijeli? Ani náhodou... Krátkou trasu po červené značce kolem Sládkovy skály do Konice jsme ale zavrhli – když už jsme tady? Pokračovali jsme tedy do kopce k Šubířovu a chvilka, kdy nás před větrem schoval les, byla krásná. Taky krátká.
Šubířov jsme jen "lízli" a od rybníka Slámova louže jsme se vydali do sousedního Skřípova, který je zajímavý tím, že vedle kostela je po obci rozmístěna čtveřice kaplí, z nichž dvě mají na vesnickou drobnou sakrální stavbu nezvyklé průčelí se dvěma vížkami. Než jsme ke vsi a první z kaplí ale došli, nejeden z nás si na zledovatělé cestě vyzkoušel své krasobruslařské dovednosti. Naštěstí bez úrazu.
Ze čtyř skřípovských kaplí (i o nich jsem už psal
tady) jsme viděli právě dvě zmíněné s vížkami, poté jsme zamířili už rovnou ke zdejší nejvýznamnější stavbě, kostelu Nanebevstoupení Páně. Byli jsme při tom zpozorováni správcem, který nás vzal dovnitř a ukázal nám bohatě zdobený interiér kostela. Kdyby byl mezi námi hráč na varhany, mohli bychom si i zahrát, a kdyby mezi námi byl praktikující věřící, měl by pan správce větší radost. Nicméně nás pozval i na faru, nejen kvůli možnosti odskočit si. A pak na věž kostela, čehož už ale využila jen menšina z nás. Děkujeme dodatečně za vše.
Nabrali jsme směr Konice, chvílemi fučelo, na chvíli zase vykouklo sluníčko, před auty jsme ale nakonec následovali turistické značení do lesa. Žádný asfalt, zato led, voda, bláto a neustálé kličkování mezi tím vším. Na konci lesa byl ale odměnou výhled na Konici, kterou jsme si stihli ještě krátce projít, než abychom čekali na nádraží, které je oproti tomu dzbelskému přívětivější k cestujícím a před uzamčenou čekárnou je tu laviček více. Ty jsme využili, až jsme se k nádraží vrátili z malého kolečka městem, kdy jsme zavítali k farním kostelu Narození Panny Marie a zámku, před nímž je jako reklama na zdejší
muzeum řemesel největší sekera v ČR. A také jsme se podívali na náměstí, tady ale není nic moc zajímavého, sorry jako.
Příchodem na nádraží neplánovaný špacír skončil, urazili jsme 14 kilometrů a ani se moc nezašpinili, na rozdíl od předchozích výprav. A i když zrovna začalo více svítit slunce a trochu i hřálo, snad všichni jsme se těšili domů do tepla. Za sebe ale třeba můžu dodat, že než jsem se domů dostal, zastihly mě při "čekání na bus za pochodu" dvě sněhové přeháňky a při jedné z nich jsem vážně přemýšlel, jestli není lepší zalézt někde do díry a počkat do jara. Nakonec jsem si ale skoro 6 kilometrů sám ještě přidal...
P.S.: Na měsíční krajinu se holt podíváme až příště.
Komentáře
Okomentovat