Sněženky, kam jen oko dohlédne – jimi jsou Sedlnice mezi Studénkou a Příborem proslulé a na přelomu zimy a jara lákají milovníky prvních jarních květů. Rostou nejen podél stejnojmenného potoka, jehož břehy jsou částečně chráněné jako přírodní památka Sedlnické sněženky, ale také na řadě dalších míst v obci. Sedlnice nicméně mohou potěšit pocestné a turisty i poté, co sněženky odkvetou. Od vsi se mimo jiné naskýtá široký výhled do krajiny Poodří a na ostravské letiště u Mošnova, na horizontu se tyčí komíny a paneláky Ostravy. Centru obce dominuje barokní kostel sv. Michaela s farou, ze zámku, který vyrostl v 17. století na místě původní dřevěné tvrze, se bohužel dochovala jen část, která je v současnosti využívána k bydlení.
Zámek je ovšem spojen s původně bavorským šlechtickým rodem Eichendorffů, jehož příslušníci se po třicetileté válce usídlili ve Slezsku a na severní Moravě a na přelomu 18. a 19. století mimo jiné provozovali u Ostravy uhelné doly. Historie Sedlnic je s Eichendorffy spojena od roku 1655, nejznámějším z nich byl Joseph von Eichendorff, významný prozaik, básník a dramatik německého romantismu. Jeho rodištěm jsou sice hornoslezské Lubovice u Ratiboře, kde měli Eichendorffové jedno za svých sídel (nyní v ruinách), a kariéru budoval mimo jiné v Berlíně, kde byl ministerským úředníkem a tajným radou, do Sedlnic však pravidelně jezdil během letních měsíců. Měl tu napsat i některá ze svých děl, prý snad přímo na okraji lesa směrem k Mošnovu pod korunou dubu, který byl po něm později pojmenován jako Josefův nebo Eichendorffův dub. Právě pod ním totiž prý básník rád odpočíval při svých procházkách.
A stejně tak se s Eichendorffem spojuje domek, který v těsné blízkosti dubu stál, byť jak se lze dočíst z informační tabule přímo na místě, nelze stoprocentně prokázat, jaký účel stavba měla, jestli to byla myslivna nebo altán právě pro kolemjdoucí. Domek tu vyrostl pravděpodobně po roce 1833 a stál ještě za druhé světové války, po odsunu německých obyvatel ale vyhořel a postupně zanikl a upadl v zapomnění. Teprve po roce 2000 místní v náletové zeleni a pod terénem zbytky stavby zase objevili a rozhodli se domek znovu vybudovat, tentokrát s jasným účelem – jako připomínku Josepha von Eichendorffa a zároveň jako přístřešek k odpočinku těch, kteří se sem vydají na procházku. Pod krovem zastřešeného umělého torza domku příchozí najdou nejen stůl a židle, ale také poměrně bohatou knihovnu a Eichendorffovu podobiznu.
K básníkovu domečku a dubu přivede od polní cesty nedávno vysázená ovocná alej, která je zároveň připomínkou zdejšího festivalu dabingu zvaného jako Cena Miroslava Moravce a některých významných osobností, jako byl právě Miroslav Moravec nebo Aťka Janoušková. U domečku nechybí sněženky, byť dřevěné, a na své si tu přijdou i děti, které se mohou vyřádit na houpačkách či lanové atrakci. A zvídavým návštěvníkům jistě neujde, že jen pár kroků od domku se lesem táhne železniční násep s vyskládanými pražci zrušené tratě. Šlo o vojenskou vlečku, která byla v 50. letech 20. století vybudována ze sedlnického vlakového nádraží k muničnímu skladu poblíž obce. Sklad již roky nefunguje a stejně tak byla vlečka v roce 2002 zrušena, nezmizela však zcela.
Zbývá ještě dodat, že od někdejšího sedlnického zámku je to k Eichendorffovu domečku a dubu rovné dva kilometry, a tedy půlhodinka chůze, stejně tak od sedlnické vlakové zastávky na trati ze Studénky do Veřovic. (mapa)
Komentáře
Okomentovat