Do Čech pod Kosířem, cca čtvrthodinu od Prostějova, se obvykle vyráží za nejprudším výstupem na hanáckou velehoru s rozhlednou, a také kvůli zámku, na kterém pobýval malíř Josef Mánes, a Muzeu historických kočárů, které založil a úspěšně buduje sběratel a restaurátor Václav Obr. Pak je tu ale ještě jeden objekt, který stojí za návštěvu – a ta by minimálně v případě rodin se syny, kteří se zajímají hasiče a jejich práci, měla být povinná – totiž Hasičské muzeum, které patří k největším v České republice. Poprvé se do něj návštěvníci mohli podívat v roce 2000, tedy v době, kdy ještě zámek sloužil jako dětský domov a Václav Obr měl svou dílnu a kočáry zaparkované na zámku Plumlov.
Expozice přibližuje vývoj hasičské techniky od nejjednodušších pomůcek a ručně poháněných strojů přes stříkačky tažené koňmi až po moderní stroje s čerpadly a hasičské automobily z první republiky i pozdější doby. Představuje také profese, které se při výrobě hasičské výbavy v minulosti uplatňovaly. Prostor je samozřejmě věnován i místnímu dobrovolnému hasičskému sboru, který měl na zřízení muzea významný podíl – právě jeho členové za vydatné podpory obce odvedli v muzeu většinu prací včetně repase vystavených exponátů. Otevřeno bylo u příležitosti 125. výročí založení sboru.
Návštěvníci si přitom v expozici, která musí nadchnout každého fanouška hasičského povolání, nemohou nevšimnout příjmení Smekal. Není to náhoda. Muzeum sídlí v někdejších výrobních prostorách továrny nejen na hasičské vybavení, kterou založil košíkář Antonín Smekal, původem z Ústína u Olomouce. V roce 1820 začínal s výrobou slaměnek (ošatek a košíků) a také smolou vymazaných džberů vhodných pro hašení požárů. Podnik, první svého druhu nejen na Moravě, se postupně rozrůstal, stejně tak vyráběný sortiment, do kterého přibyly například dřevěné ruční stříkačky i stříkačky na kolech. Pod pozdějším vedením Antonínova syna Františka, ke kterému se přidal i bratr Adam, se továrna rozšířila o tkalcovnu na hadice, vedle toho vyráběli také žebříky řady druhů, tělocvičné nářadí a sanitní a různé komunální vozy, koupili skladiště v Praze a zřídili další výrobnu na tamním Smíchově. Stříkačka značky Smekal nechyběla mimo jiné při hašení požáru Národního divadla v roce 1881.
Největšího rozkvětu továrny dosáhly pod vedením Františkova syna Raimunda Augusta Smekala, který nejprve převzal provoz na Smíchově a následně i v Čechách, ten zmodernizoval a mimo jiné tu zřídil i elektrárnu, dařilo se mu otevírat podnikové filiálky v zahraničí a Smekalovy stroje pracovaly i v Číně nebo Egyptě. Získal také další provoz ve Slatiňanech na Chrudimsku, kde vyráběl i osobní automobily. Mateřské továrně v Čechách pod Kosířem se ale po začátku století už příliš nevedlo. Přišly finanční problémy a ruku v ruce s tím nespokojenost dělníků, za první světové války prosperovala jen výroba hadic. Po válce Smekal přeměnil továrnu v Čechách na akciovou společnost, v níž měla podíl například Zemská hasičská moravská jednota a některé hasičské sbory. Závod navázal spolupráci s prostějovskou firmou Wikov, společně produkovali hasičské automobily s přívěsnými motorovými stříkačkami. Nedařilo se ale podle plánů a v roce 1931 Smekal z upadajícího podniku v Čechách odešel. Továrna, později právně přeměněná na výrobní družstvo, nakonec přečkala i druhou světovou válku, kdy mimo jiné vyráběla i protiplynové masky. Po válce byl ale výrobní program převeden do lutínské Sigmy, fungovala jen tkalcovna hadic, kde ruch utichl až v roce 1958. Tehdy se skončila tradice výroby hasičského vybavení v Čechách pod Kosířem a tovární areál zchátral. Na nový život čekal až na konec tisíciletí.
A nyní již jako muzeum přes dvacet let nabízí všem zájemcům výlet do historie hasičské práce a techniky. Pravidelně bývá otevřeno od začátku dubna do konce října, je tedy nejvyšší čas začít si plánovat cestu pod Kosíř... A mimochodem na jednom starém hasičském kočáru se můžete i vyfotit do rodinného alba...
Komentáře
Okomentovat