Za výhledem na Šternberk a okolí města se nejčastěji chodí na vyhlídku s altánem zvaným Zelená budka, která se nachází ve svahu bezprostředně nad hlavními městskými dominantami, tedy hradem a kostelem Zvěstování Panny Marie. Jak jsem se ale nyní konečně přesvědčil, své kouzlo má i Vinný vrch zvedající se nad Uničovskou ulicí, byť v minulosti byl dojem z místa jistě ještě lepší, když zde stály jen stromy a novogotická mariánská kaplička – na mapě ji najdete přímo zde.
Vinný vrch, někdy též zvaný jako Vinohradský kopec, nemá své pojmenování jen tak. Na svazích nad někdejší předměstskou osadou a později i samostatnou obcí Moravská, případně Dlouhá Ulice (ke Šternberku byla oficiálně připojena až roku 1850) se prý už ve 14. století dařilo pěstování vína a vinný hrozen se také dostal do pečeti obce. Vinohrady, které jsou zmiňovány i mezi Mutkovem a Chabičovem, patřily mimo jiné zámeckým úředníkům a šternberským měšťanům, kteří ve svých právovárečných domech také směli víno šenkovat. Ve východní zalesněné části návrší si vrchnost zřídila oboru a také střelnici, od počátku 18. století tu však začíná růst zástavba čtvrti zvané Novosady (Neustift).
Postupné zastavování území trvá dodnes, což s sebou před několika málo lety přineslo i potřebu prozkoumat stabilitu povrchu. S Vinným vrchem je totiž spojeno nejen víno, ale i hornictví. Pod současnou zástavbou se totiž v hloubi kopce v minulosti těžily metalické rudy, které z důlních děl Prokop, Obora, Juliana a Pavel na přelomu 19. a 20. století odebíraly i Rothschildovy železárny ve Vítkovicích. Nedávné průzkumy ukázaly, že masiv návrší je stabilní, a tedy může se zde stavět dál.
Už teď přitom kapličku Panny Marie na kopci není pro zástavbu a zahrádky kolem z města vidět, pokud ji tedy nehledáte ve výhledu ze zámeckého parku naproti. A právě kaplička je důvod těchto řádků, na konci kterých se dozvíte, že z Vinného vrchu je pěkný výhled na kus města i s onou Zelenou budkou a na kus hanácké roviny přecházející v první vrchy Nízkého Jeseníku, pod kterými se rozkládají mimo jiné Mladějovice. O kapličce jsem se totiž jal hledat nějaké informace, neboť přímo na místě se člověk dočte z do zdi zasazené desky, že byla dobrodinci postavena v roce 1876 a vysvěcena v následujícím roce.
Proč právě zde a jestli tu stála nějaká stavba před touto novogotickou, mi ale i po hledání v literatuře zůstalo utajeno. Nebál bych se ale odhadnout, že kopec s výhledem do okolí a především na šternberský farní chrám s klášterem a hrad a zámek místním i přespolním učaroval, stal se oblíbeným cílem vycházek a kapličkou dostal i svou drobnou církevní dominantu pro duchovní potřeby příchozích. To je ale pouze můj dohad, stejně jako pověst, kterou jsem našel, tvrdí, že kaple stojí na místě, kde jsou pohřbeni švédští vojáci, kteří ve Šternberku padli během třicetileté války. Někde do této lokality má prý také vést jedna z únikových chodeb ze šternberského hradu.
Z novější doby jsem ke kapličce našel jen tolik, že v době obsazování zbytku republiky v roce 1939 tu byly rozmístěna děla a že ke kapličce už od dětství rád chodil a maloval odtud pohled na město zdejší významný malíř Wilhelm Zlamal, jehož jedno dílo zná každý, kdo kdy k cestování využil olomouckého hlavního nádraží – totiž sgrafito v odbavovací hale. V 90. letech minulého století pak byla kaple opravena (a potřebovala by už znovu), její dominance na kopci nicméně oslabila nová rodinná výstavba a pohledu na místě pak nepřidají ani kontejnery pro zahrádkáře umístěné těsně u kaple. V kapli by také podle některých hlasů na internetu měly být nástěnné malby, v současnosti je však interiér natřen nabílo a na jednoduchém oltářku stojí socha Panny Marie. Soška, která podle starých vyobrazení zdobila závěr kaple, na objektu chybí.
Nicméně už jsem zmiňoval, že výhled od kapličky a z přilehlého pole je parádní? Přes novostavby se otevírá pohled na významné městské stavby, Zelenou budku ve svahu nad nimi i park větrných elektráren ještě o něco výše. Nerušen je výhled k Babicím, Mladějovicím a dalším dědinám pod Dubovou horou, Vysokou Roudnou a přilehlými vrchy, v dáli lze zahlédnout i komplex uničovských strojíren. A už při příchodu ulicí Ke Kapličce si lze mezi domy v dálce všimnout i olomouckých dominant. Snad to tak ještě nějakou dobu zůstane a další výstavba rozhledy z Vinného vrchu neomezí...
Mimochodem až budete chtít na Vinný vrch vystoupat, běžte opravdu raději městskými ulicemi a nenechte se svést v mapách naznačenými pěšinami od paneláků ve Vinohradské ulici. Já třeba narazil jen na bláto, černou skládku a cestu zatarasenou polehávajícími keři a stromky... Z Vinohradské po schodech mezi zahrádkami a následně ulicí Ke Kapličce, to je jistota.
Komentáře
Okomentovat