Ochránkyní Olomouce je, letos už rovných 400 let, svatá
Pavlína, mučednice z doby prvních křesťanů, která byla pro svou víru
ukamenována. Když roku 1623 řádil v kraji mor, prošel ulicemi města průvod
s ostatky světice prosící o pomoc – a epidemie brzy ustala. Svatá Pavlína
nicméně není jediná, kdo nad městem drží ochrannou ruku. Starobylou Olomouc,
stejně jako vesnice, které s ní postupně srostly, a vsi v okolí
střeží také svatý Florián. Tedy přesněji on chrání při práci hasičské sbory,
které svádějí mnohdy nelehký boj nejen s ohněm. A právě ve stopách hasičů
v Olomouci se na následujících řádcích vydáme.
Nejprve je ale třeba si říci něco o svatém Floriánovi,
patronu hasičů, ale i dalších profesí, které nějak souvisejí s ohněm,
například hrnčířů nebo kominíků. Za římského císaře Diokleciána, pověstného
pronásledovatele křesťanů, byl důstojníkem římské armády. Sám byl křesťan a
poté, co se pokusil vysvobodit vězněné souvěrce, stanul před soudem. Byl krutě
mučen a nakonec byl s mlýnským kamenem přivázaným ke krku hozen do řeky.
Stalo se tak 4. května 304, čtvrtý květnový den se tak na jeho památku slaví
jako Mezinárodní den hasičů. Část ostatků se později dostala i do Olomouce. Patronem
hasičů a ochráncem před požáry se sv. Florián stal zřejmě v souvislosti
s tím, že byl utopen a vodou se přece hasí oheň, přímluva sv. Floriána má
nicméně hasit i oheň v přeneseném slova smyslu, totiž nenávist a zlobu. A
také chránit před povodněmi, válkami, suchem a dalšími pohromami, nejen
tradičně zmiňovaným ohněm.
 |
| Socha sv. Floriána na Žerotínově náměstí |
Sochaři, malíři či různí lidoví tvůrci sv. Floriána
nejčastěji zpodobňují jako římského vojáka, který v jedné ruce drží korouhev či
praporec a vodou z nádoby v druhé ruce hasí hořící dům. S „Floriánky“
v průčelí kaplí, obytných domů či stodol se lze setkat především na
vesnicích. Nicméně ani v historickém centru Olomouce sv. Florián nechybí –
jeho sochu najdete na čestném sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí,
samostatně pak stojí na Žerotínově náměstí u chrámu sv. Michala, který, tehdy
krátce předtím dokončený, značně utrpěl při velkém požáru města v roce
1709. Barokní sochu světce s hasícím andílkem zhotovil sochař Jan Jiří
Schauberger v letech 1726–28, stojí na bohatě zdobeném podstavci, jehož
autorem je městský kameník Václav Render spojený s městskými kašnami,
mariánským sloupem a především zmíněným trojičním sloupem.
Render měl snad vytesat i sochu sv. Floriána, která byla
součástí pozdější Jupiterovy kašny na Dolním náměstí a která v současnosti
stojí ve Skrbeni (viz tady). V olomouckém centru lze najít i lidovější zpodobnění sv. Floriána, a to
v Sokolské ulici, v průčelí domu č. p. 20, který byl od roku 1786
právovárečný a snad už v roce 1827 tu byl otevřen výčep piva a kterému
nikdo neřekne jinak než „U Floriána“.
 |
| Požární vížka nad radničním orlojem |
Do Sokolské ulice se za chvíli ještě vrátíme, nicméně je
třeba si odskočit k radnici. Vedle ochranné ruky patronů byl totiž
důležitým bezpečnostním činitelem
městský věžný. Na olomoucké radnici působil
již k roku 1550, ze kterého se dochoval spis uvádějící povinnosti věžného – a
mezi nimi bylo vedle vytrubování času a troubení při příjezdu hostů i dohlížení
na město a v případě požáru bezodkladné zvonění poplachovým zvonem a
oznámit směr požáru na věži vyvěšením červeného praporu či laterny. O posledním
olomouckém věžném Josefu Kunertovi, nadaném muzikantovi, který na radniční věži
sloužil do roku 1851, si můžete přečíst
zde, na věži se nicméně držela stráž dále, a to až do roku 1922. A kde visel onen
poplachový zvon? Požární věžička se dodnes tyčí nad radničním orlojem. Zvon byl
ale již roku 1800 zavěšen do sanktusníku kostela sv. Kateřiny.
Už v polovině 17. století také radní, vědomi si významu
rychlosti zásahu a dostupnosti pomůcek potřebných pro boj s ohněm,
pořídili na radnici kbelíky, žebříky, háky a další náčiní, sestavili také
protipožární řád města hovořící nejen o prevenci a povinnostech obyvatel při
požáru, ale i tomu, co dělat po jeho uhašení. Řád byl aktualizován mimo jiné po
velkém požáru v roce 1709. Požární ochrana nicméně byla řešena nejen na
úrovni města. Zákaz stavby celodřevěných domů, budování zděných komínů a další
protipožární zásady nebo například povinnost zřízení zvonic na vesnicích
přinesl tzv. ohňový patent Marie Terezie z roku 1751, který později
upřesnil a zpřísnil řád k hašení ohně vydaný Josefem II. Na tyto navázaly
později další předpisy a ve druhé polovině 19. století vznikají i první
hasičské sbory. Založení dobrovolných sborů umožnil tzv. říšský spolkový zákon
z roku 1867, další zákon, o požární policii, v roce 1873 pak na
Moravě doporučoval obcím s více než stovkou domů hasičské sbory, nejen
dobrovolné, ale případně i profesionální, a věnovat jim náležitou podporu. Nutno
poznamenat, že do této doby byla požární prevence a případné hašení požárů
součástí práce městských strážných, těch však nebylo mnoho, důležitá tedy byla
svépomoc měšťanů.
 |
| Sokolská 32, domov Freiwillige Feuerwehr |
Freiwillige Feuerwehr, tedy první organizovaný dobrovolný
hasičský sbor v tehdy většinově německé Olomouci vznikl v roce 1869.
Sdružoval kolem sedmdesáti výkonných členů a dalších zhruba sedm set
členů–majitelů domů ve městě přispívalo společně s radnicí na jeho
materiální zabezpečení. Později v souladu se zákonem začaly na požární
ochranu přispívat i ve městě působící pojišťovny.
Své první sídlo olomoučtí hasiči našli v někdejším
žerotínském paláci v Purkrabské ulici, kde působila také české obecná
škola. Brzy se však stěhovali do vlastního. V roce 1901 vyrostla
v Sokolské ulici na místě dvou starších domů třípatrová budova
s číslem 32, jejíž původní účel lze dodnes vypozorovat ze secesí
ovlivněného průčelí. Fasádu totiž vedle rostlinných motivů zdobí hasičské
přilby a žebříky, v přízemí se pak nacházejí vedle vstupu do domu tři
garáže. Dům, v němž kromě zázemí pro výkon služby bylo i ubytování pro
členy sbory, sloužil potřebám hasičů ještě po druhé světové válce,
v současnosti v něm sídlí olomoucká pobočka Českého červeného kříže.
 |
| Hasičský motiv na fasádě Sokolské 32 |
I v podobě hasičského sboru se odrážela napjatá
národnostní situace – velicí řečí byla němčina a také jen Němci byli k feuerwehru
přijímáni. Tak tomu zůstalo i po vyhlášení Československé republiky a počeštění
olomoucké radnice, byť probíhala jednání o přeměně sboru na nadnárodní spolek.
Když se strany nedohodly, byl v roce 1922 ustanoven český dobrovolný
hasičský sbor, na počátku měl kolem 60 členů, avšak žádnou techniku a na
pořádné sídlo si také musel nějakou chvíli počkat. V roce 1928 se jím stal nově
postavený městský dům číslo 23 v Kateřinské ulici, to už měli čeští dobrovolníci
k dispozici i tehdy nejsilnější autostříkačku na Olomoucku, Škodu 505,
kterou pro ně sestavili v hasičských závodech v Čechách pod Kosířem
(o továrně a nynějším muzeu jsem psal tady).
 |
| Někdejší stanice českého hasičského sboru a později profesionálních hasičů, dnes sídlo městské policie |
V historické Olomouci tak vedle sebe působily dva
dobrovolné hasičské sbory, tento stav vydržel až do druhé světové války. I
z důvodu odvodu německých mužů na frontu muselo dojít k reorganizaci
požární ochrany města, vznikl tak první olomoucký sbor hasičů z povolání.
Jeho základnou se stal německý hasičský dům v Sokolské ulici, velení bylo
také německé, ovšem ve sboru sloužili především čeští obyvatelé. Po druhé
světové válce byl ustanoven nový, český profesionální hasičský sbor, který
začínal s 35 muži, základnu měl v Kateřinské ulici, přičemž již
zastaralý objekt Sokolské sloužil zejména pro umístění náhradní techniky.
V Kateřinské pak hasiči sídlili až do roku 1978, kdy se přestěhovali do
nového areálu při sídlišti na
Povlu, který po úpravách v 90. letech a na
začátku nového tisíciletí zahrnuje kromě samotné budovy stanice s garážemi
i sportoviště, zázemí pro údržbu techniky a sklady. Budovu v Kateřinské od
90. let využívá Městská policie Olomouc.
 |
| Současná olomoucká stanice HZS Olomouckého kraje na Povlu |
Kromě profesionálních hasičů působí v současnosti v Olomouci
devět dobrovolných sborů – Černovír, Droždín, Chomoutov, Chválkovice, Holice,
Lošov, Olomouc město, Radíkov a Topolany. V minulosti jich bylo ještě více,
své hasičské spolky totiž měly například i Hodolany, Neředín, Nový Svět nebo Svatý
Kopeček. Většinou vznikly na konci 19. století, ale třeba v Neředíně byli
hasiči ustanoveni v roce 1911, Černovíře v roce 1940 a
v Topolanech roku 1942. Další jednotky vznikaly při některých
významnějších podnicích, například v řepčínských železárnách nebo
holických solných mlýnech. Na některé z dobrovolných sborů a jejich
zbrojnice se na následujících řádcích podíváme trochu blíže.
V
Holici mají sochu sv. Floriána (u autobusové zastávky
na jižním konci návsi) a už v roce 1807 pořídili k boji s ohněm
ruční stříkačku, avšak ani to nezabránilo ničivému řádění několika požárů
v letech pozdějších. Sbor dobrovolných hasičů tu vznikl v roce 1884, a
je tedy mezi olomouckými „vesnickými“ a stále fungujícími sbory nejstarší. Stříkačky,
vozy a potřebné náčiní byly nejprve uskladněny v obecním dvoře číslo 25. Později
holičtí hasiči využívali jako svoji zbrojnici dům č. 148 v těsném
sousedství školy, v roce 1998 jej však museli opustit. Azyl našli
v garáži jedné z místních rodin, než pro ně byly adaptovány prostory
v bývalé uhelně kotelny v ulici U Cukrovaru. Zde holičtí dobrovolníci,
kteří se specializují na záchrannou činnost na vodě a lezecké zásahy, sídlí
dosud, byť prostory zdaleka nejsou vyhovující a již delší dobu se mluví o
výstavbě nové zbrojnice. V té dřívější u školy ještě nedávno fungovalo
pekařství.
 |
| Bývalá hasičská zbrojnice v Holici |
 |
| Současná zbrojnice v bývalé uhelně |
Chválkovičtí hasiči, jejichž sbor byl ustanoven v roce
1893, jsou na tom oproti holickým kolegům o poznání lépe, do nové zbrojnice u
fotbalového hřiště se přestěhovali v roce 2019. Původně se však uvažovalo
o rekonstrukci a přístavbě starého, prostorově i technicky nevyhovujícího sídla
na Selském náměstí na dohled kostela sv. Barbory. U záměru ovšem vyvstal
problém – neomítnutá budova se štíhlou věží, postavená roku 1908 a později
upravovaná, stojí v ochranném pásmu poutního místa na Svatém Kopečku, a
tedy stavební zásahy by musely splňovat přísné podmínky památkové péče. Nakonec
bylo rozhodnuto o výstavbě zbrusu nové moderní zbrojnice v ulici
Stejskalova a v původní se uvažuje zřídit hasičské muzeum. Však se taky
mají chválkovičtí hasiči čím chlubit – dodnes opatrují a při různých
slavnostech pyšně ukazují stále funkční motorovou stříkačku, kterou jim dodala
firma Stratílek z Vysokého Mýta v roce 1929.
 |
| Stará chválkovická zbrojnice, budoucí hasičské muzeum? |
 |
| Nová chválkovická zbrojnice |
 |
| Chlouba chválkovických hasičů |
Historický klenot opečovávají také hasiči v Droždíně.
Krátce po vzniku sboru v roce 1893 pořídili v továrně v Čechách
pod Kosířem čtyřkolovou ruční stříkačku, stále je funkční. V prvních
letech činnosti bylo také rozhodnuto o výstavbě hasičské zbrojnice. Hotova byla
v roce 1896 a sloužila až do 60. let minulého století, kdy si místní
v akci Z vybudovali zbrojnici novou, větší, která se stala dominantou
droždínské návsi, což umocňuje nejen umístění uprostřed prostoru a ve svahu,
ale i odstup od okolní zástavby díky rybníčku-požární nádrži.
 |
| Hasičská zbrojnice v Droždíně |
Zatímco Droždínští vybudovali novou zbrojnici na místě té
původní, v Lošově se hasiči v běhu času stěhovali. Hasičské skladiště
stávalo nejdříve při kapličce/zvonici sv. Floriána z roku 1862 (psal jsem
o ní zde), později si ale hasiči, kteří se tu dali dohromady také v roce 1893 jako
v Droždíně či Chválkovicích, postavili zbrojnici novou, níže ve vsi, blíže
k potoku. Ta již ale také nestojí, ustoupila v roce 1958 autobusové
zastávce. Bezdomovci se ovšem lošovští hasiči nestali, své nové sídlo našli
naproti přes silnici o pár desítek metrů dále. Droždínská i lošovská zbrojnice
prošla v nedávné době rekonstrukcí.
 |
| Kaple sv. Floriána se zvonicí, původně bylo přistavěno hasičské skladiště |
 |
| Současná zbrojnice lošovských hasičů |
Stavební ruch by uvítali na své zbrojnici i hasiči
v Radíkově, kteří sdílí budovu z 50. let minulého století společně
s komisí místní části, knihovnou či klubem seniorů. Rozšíření prostor by
pomohlo všem subjektům, snad přijde brzy. Mimochodem sbor dobrovolných hasičů
v Radíkově vznikl v roce 1892, stejně jako na Svatém Kopečku. Ten již
ale od přelomu 80. a 90. let nefunguje a před několika týdny vzala za své i chátrající zbrojnice
na dohled slavné baziliky – byla zdemolována i s vedlejší starou trafikou
a přístřeškem autobusové zastávky v rámci otevírání zahrady sousedního
hospice (o projektu Otevřeme zahradu více zde).
 |
| Sídlo radíkovských hasičů |
 |
| Bývalá hasičská zbrojnice na Svatém Kopečku před demolicí... |
 |
| ... a po demolici při otevírání zahrady hospice |
Nefunguje již ani hasičský sbor v Neředíně, který
vznikl v roce 1911 a přes všechny těžkosti ve vsi a pozdější městské části
působil až do roku 1990. Jeho zbrojnice ovšem stále stojí, byť samozřejmě neplní
svůj účel a je v soukromých rukou. Na druhou stranu ona budova na začátku
cesty zvané Úvoz a poblíž rybníka ani nevznikla s tím, že by měla sloužit
hasičům. Původně šlo o sokolskou tělocvičnu, po druhé světové válce dostali budovu do užívání právě hasiči. Ne na dlouho, protože
postupně přicházeli o aktivní členy, také o vůz a zbrojnice
byla po roce 1968 prodána soukromému majiteli, prý kvůli finančním problémům.
 |
| Bývalá sokolovna a zbrojnice v Neředíně |
Své dobrovolné hasiče měly také Nemilany, od roku 1888.
Zázemí sbor nalezl v prostorách obecního domu vystavěného krátce předtím v těsném
sousedství školy, ve stejném domě fungovala také třeba pošta a školka. Obě
budovy patřily dlouho k chloubám obce, po druhé světové válce se to ale
změnilo a zejména v případě obecního domu by někdo těžko nějakou
estetickou hodnotu hledal (a stejně tak třeba jeho věž). Nicméně požární
zbrojnice zde byla umístěná až do 80. let, kdy byl někdejší obecní dům
kompletně adaptován pro potřeby školy a v prostorách, které dosud využívali
hasiči, vznikla školní tělocvična. I ta je už ale minulostí, protože škola před
pár lety vybudovala tělocvičnu novou, větší a moderní, zatímco prostory v obecním
domě prošly rekonstrukcí na učebny, šatny a jídelnu.
 |
| Někdejší obecní dům, kde měli zázemí i hasiči, je součástí nemilanské školy |
Se školou byl spojen i sbor dobrovolných hasičů, který se
zformoval před koncem 19. století na Nové Ulici, respektive obce tehdy zvané Neu-
und Greinergasse. Tamní hasiči měli k udržování fyzičky pronajatou
tělocvičnu v budově německé obecné školy, dnes využívané základní školou
Mozartova. A stopu po hasičích najdeme i v nejmenší části dnešní Olomouce,
na Novém Světě. Zhruba uprostřed Sudovy ulice stojí dodnes zbrojnice, jako
památka na sbor, který vznikl v roce 1915. V Olomouci do roku 2011 působili také drážní hasiči, tedy jednotka Hasičského záchranného sboru Správy železnic, zasahující u nehod a dalších událostí na železnici. Její opuštěné sídlo najdete v Hodolanech na konci ulice Bartošova.
 |
| Opuštěná zbrojnice na Novém Světě |
 |
| Bývalé sídlo olomouckých drážních hasičů v Hodolanech |
Ale vraťme se zpět ke sborům fungujícím v současnosti. V
Chomoutově dohlížejí hasiči nejen na požární bezpečnost a podílejí se na
kulturním životě nejsevernější olomoucké části už od roku 1884. Poté, co museli
v 90. letech opustit kvůli restituci svoji starou zbrojnici, byli nějakou
dobu „bezdomovci“, respektive pro výjezdové vozidlo měli pronajatou garáž a
další vybavení měli členové sboru u sebe doma. Ke zlepšení této situace
paradoxně pomohly katastrofální povodně v létě 1997. Voda s sebou tehdy
nejen v Chomoutově vzala řadu domů, mimo jiné i několik objektů u křižovatky
hlavní silnice s ulicí Horeckou. A právě na jejich místě vyrostla nová
multifunkční budova, zprovozněná roku 2007, kde našli zázemí jak hasiči, tak
komise místní části nebo knihovna. Mimochodem povodeň v roce 1997 strhla i
onu starou zbrojnici, která stávala nedaleko místa té současné.
 |
| Zbrojnice chomoutovských hasičů |
Bohaté zkušenosti s velkou vodou mají i hasiči na
druhém břehu Moravy, v Černovíře, byť jejich sbor byl ustanoven až za
druhé světové války v roce 1940. Původně sídlili v prostorách sladovny
na Lazcích, v roce 1942 však dostali přidělenou budovu orlovny, kterou zdejší
tělovýchovná jednota Orel vybudovala v polovině 30. let. Po válce měla
orlovna připadnout sokolské obci, avšak ta ji nepřevzala a budova dále sloužila
potřebám hasičů. Nevyjasněné vlastnické vztahy pak na přelomu tisíciletí bránily
snahám o přestavbu objektu, nakonec se ale věci přece jen hnuly a demolovalo se a následně stavělo. Nová
zbrojnice se sálem využívaným ke kulturním účelům byla předána k užívání v roce
2010.
 |
| Sídlo hasičů v Černovíře |
Nové zázemí má od roku 2016 i sbor dobrovolných hasičů v Topolanech,
který má z těch v současnosti fungujících nejkratší tradici – vznikl
v roce 1942. Moderní zbrojnice vyrostla na místě původní stavby, která
před demolicí již dlouho nevyhovovala potřebám sboru a sloužila víceméně jen jako
garáž, zatímco část vybavení byla umístěna v budově bývalé školy, kde se
také hasiči scházeli k přípravě či školením. Mimochodem v Topolanech sázejí
i na pomoc sv. Floriána, kterým jsem tento text (který rozhodně není definitivním
olomouckým hasičským místopisem) začal, světec tak nechybí nejen v průčelí
nové zbrojnice, ale je mu zasvěcena i kaple na návsi. A tím bychom mohli
stopování olomouckých hasičů zakončit.
 |
| Nová zbrojnice v Topolanech... |
 |
| ... sv. Florián v průčelí nechybí |
S využitím: A. Schindler – Tajemná Olomouc, M. Tichák – Vzpomínky na starou Olomouc, seriál Toulky hasičskou historií HZS Ol. kraje, J. Rusinský – Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín, weby SDH a olomouc.eu
Komentáře
Okomentovat