Blízko, blizoučko sebe tu totiž stály pozdně gotické a téměř na chlup stejné kostelíky – jeden zasvěcený sv. Jakubovi na rapotínském břehu, v místech, kde dnes stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, a druhý hned za mostem přes Desnou na petrovské straně se zasvěcením sv. Maří Magdaléně, oba obklopené hřbitovem, oba prý i s vlastní farou. Postaveny byly na konci 15. či na počátku 16. století: zvon v rapotínském kostele nesl letopočet 1496, v ostění hlavního vchodu tohoto svatostánku byl rok 1524 a v sakristii petrovského (respektive petrovického, protože se dříve dnešní Petrov zval Petrovicemi) byl vyznačen letopočet 1519.
Přesněji se ví, dokdy kostelní dvojčata, která se lišila v detailech, kdy například rapotínská stavba byla o něco kratší a na věži měla báň, na břehu Desné stála. V roce 1874 byl totiž stržený stařičký kostel v Rapotíně nahrazen současným, novogotickým chrámem. Již v té době byla zaznamenána a vydána v regionálním tisku pověst, která o vzniku kostelů vzdálených od sebe sotva dvě stě metrů kolovala mezi místními. Vsi podle ní patřily šlechtici, který měl dvě dcery, dvojčata. Když bylo dívkám deset let, otec zemřel, což děvčata ještě více připoutalo k sobě. Jejich vzájemnou oddanost lidé obdivovali. Dívky, které byly vychovány v klášteře a po otci zdědily velký majetek, také dlouho odolávaly lichotkám a nabídkám k sňatku. Jednou se však objevil mladý rytíř, který oběma učaroval. Dívky se do něj zamilovaly, ovšem rytíř je chtěl pouze připravit o nevinnost, a když dostal, co chtěl, zmizel. Vzájemný vztah zneuctěných sester se proměnil, navzájem se obviňovaly a zcizily se, nechtěly se již nikdy potkat, a to ani při mši v zámecké kapli. A tak pro každou ze sester začal růst na březích Desné vlastní kostel. Když však došlo ke stržení stavebního lešení a odcizené sestry viděly, že chrámy jsou navlas stejné, údiv je zaskočil natolik, že zemřely. Podle pověsti ale nenašly klid ani v hrobech, ten prý mohly dostat jedině poté, co by se kostely k sobě přiblížily a splynuly v jeden.
Těžko říci, jestli se za splynutí v jeden dá brát skutečnost, že v současnosti je dominantou a farním kostelem trojice stavebně propojených obcí právě kostel v Rapotíně. Stařičký svatostánek v Petrově stál po demolici sesterského kostela na druhém břehu ještě nějakých třicet let, byť chátrající a málo využívaný. Na počátku 20. století se začalo uvažovat o jeho stržení, nicméně vídeňská komise doporučila, aby byl jako významná regionální památka opraven. Než však na obnovu došlo, uhodil 26. června 1904 do vysoké dřevěné věže blesk a kostel vyhořel. Po požáru se ještě nějakou dobu uvažovalo o obnově svatostánku, nakonec však bylo ohořelé zdivo rozebráno a získaný materiál použit na stavbu nové školy, která stojí jen přes cestu. Hřbitov u zaniklého kostela byl zrušen a pozemek byl rozprodán – v té době už se pohřbívalo na nedalekém novém hřbitově.
V místě někdejšího petrovského kostela dnes stojí rodinné domy a existenci svatostánku vlastně připomíná jen informační tabule naučné stezky u zmíněné budovy školy. Památkou je nicméně také kříž stojící před jedním z domů přímo u řeky, stával totiž před jedním ze vchodů do kostela. Další kříž, který lze vidět na starých vyobrazeních petrovského kostela, byl pak přemístěn před nový hřbitov.
No a protože rubrika Zpět v čase má být především o srovnání, dovolil jsem si vzít jedno staré vyobrazení starého petrovského kostela s již novým rapotínským chrámem (obrázek pochází ze stránek obce Rapotín) a pokusil se o současnou fotku ze stejného místa. Věž rapotínského kostela, jehož fotka níže nechybí, jde vidět jen tak tak... Navíc přidávám fotku školy, na jejíž stavbu byl použit materiál ze strženého petrovského kostela...
P. S.: Doporučuji knihy Historické toulky Šumperskem I–III od Drahomíra Polácha, kde jsem se o sesterských kostelech dočetl.
Komentáře
Okomentovat