Do čtyř směrů rozvážejí cestující vlaky z prostějovského hlavního nádraží, které slouží již od roku 1870, kdy byla stanice zřízena na odbočné větvi tratě z Brna na Přerov. O jednom z těchto směrů, totiž o trati do Konice a Moravské Třebové a zajímavostech kolem ní, jsme si již před časem povídali
zde. Co říkáte na to, že bychom na tehdejší jízdu navázali? Tentokrát bychom však nastoupili do osobního vlaku, který z Prostějova míří na jih, k Nezamyslicím. Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že zdejší krajina a sídla v ní toho příliš zajímavého nenabízejí, ale to je opravdu jen první zdání a vlastně už jsem tu na některá místa dříve i upozorňoval. Tak co – jedeme?
Na začátek by se samozřejmě slušelo věnovat se výchozímu místu našeho "vlakoputování", dříve jsem ale již nabídl
procházku městem s patnácti zastávkami nebo
srovnávací fotografie ze zdejších bývalých židovských čtvrtí, tak bych se, s dovolením, o Prostějovu přezdívaném též Hanácký Jeruzalém více nerozepisoval. Snad jen poznámku ke zmíněné službě hlavního nádraží, neboť staniční budova očividně tak dlouho dopravnímu ruchu neslouží. Nádraží bylo zdevastováno boji a bombardováním na konci druhé světové války, moderní komplex s prostornou odbavovací halou, restaurací, hotelovou částí i administrativně-provozními prostory byl vybudován v letech 1947–1952 podle projektu architekta Jaroslava Otruby, který je mimo jiné také autorem Vřídelní kolonády v Karlových Varech či architektonické podoby části pražského metra. Projekt v Prostějově však nebyl realizován v úplné podobě, na vybudování podchodu k nástupištím či úpravě přednádraží nedošlo. Nyní se chystá komplexní rekonstrukce nádraží včetně budovy i kolejiště, proběhnout by měla v letech 2025–2026.
Když se vlak z hlavního nádraží rozjede k Nezamyslicím, míjí řadu průmyslových objektů a prostor a také vojenský areál, který byl za první republiky vybudován pro letecké učiliště. V současnosti jsou tu doma elitní jednotky Armády ČR, 601. skupina speciálních sil a 102. průzkumný prapor. Trať je od města sledována cyklostezkou a brzy společně dorazí do Bedihošti. Smutnou dominantou obce jsou zchátralé budovy bývalého cukrovaru, byť je třeba říci, že majitel areál po částech opravuje. Nicméně v v porovnání s blízkou spíše drobnou kaplí sv. Floriána je to stále nevšední kontrast. Cukrovar patřil k nejstarším na Moravě, vybudován byl v polovině 19. století a jeho areál je ceněn odborníky pro své nejen architektonické kvality. Výroba řepného cukru tu skončila v roce 1989, od té doby se objevilo několik projektů na oživení prostor, avšak k jejich naplnění z různých důvodů nedošlo.
Bedihošťské nádraží je umístěno na okraji obce, tak aby to neměli k vlaku daleko ani obyvatelé blízkých Čechovic, které sice leží také při kolejích, avšak vlastní zastávku nemají. Což ale neznamená, že se nevyplatí tu zastavit. Na vše důležité přitom upozorní naučná stezka, která začíná u kostela sv. Prokopa ve středu vsi a končí u kaple zasvěcené stejnému světci na návrší Stráž. Pozdně barokní kaple, od níž se nabízí pěkný výhled na kus Prostějovska, stojí v původní lokalitě vesnice, která však byla za třicetileté války vypálena. Místo také trpělo nedostatkem vody, a tak byla ves obnovena o něco níže u potoka Vřesůvka. Od kostela ke kapli, která málem zanikla za druhé světové války, je to kolem Čehovického rybníka a mezi poli příjemná téměř tříkilometrová procházka.
Také do Čelčic, další zastávky na trati, vede vedle kolejí i cyklostezka. Nedaleko zastávky stojí v polích kaplička sv. Jana Nepomuckého, pěkný cíl pro krátkou procházku. Vyplatí se ale protáhnout si ji až do blízké Skalky s malými (prý dokonce nejmenšími u nás) lázněmi, které využívají k léčebným procedurám zdejší alkalicko-sirné prameny. V parčíku přiléhajícím k lázeňské budově jsou volně přístupné čtyři prameny – Julinka, Jan, Svatopluk a Cyril a Metoděj. Voda každého z nich má trochu jiné složení a například Julinka se využívá při léčbě poruch ledvin, Jan zase na vysoký tlak a onemocnění průdušek, hlavní zaměření lázní je však na revmatické choroby a problémy pohybového ústrojí. Od betonových altánů, které prameny kryjí, lze pak po značkách vyrazit na nenáročnou procházku k jezírkům v lesoparku na návrší Na Skalkách, která vznikla zatopením bývalých menších kamenolomů. Klidnou a svým způsobem i romantickou přírodní lokalitu nyní vyhledávají i svatebčané. Značené trasy sem jsou navíc lemovány různými herními či fitness prvky a odpočívadly, z okraje lesoparku je pak pěkný výhled do krajiny, v níž je nepřehlédnutelná například
věž tovačovského zámku...
Sledováním turistických značek a naučné stezky se dá pohodlně dojít i do blízkého Pivína, kde také staví osobní vlaky z Olomouce a Prostějova do Nezamyslic. Obec se může pochlubit upravenou návsí s barokním kostelem sv. Jiří, hasičskou zbrojnicí či více než stoletou školní budovou, která dosud příliš neztratila ze své původní podoby. A pěkně udržované domy a zákoutí najdete i na jiných místech vsi, třeba hned u vlakové zastávky, jejíž budova z 80. let minulého století ale jinak k návštěvě Pivína moc nevítá. A ještě se sluší poznamenat, že odtud není daleko do středu Moravy, totiž na vrch Předina, o kterém jsem se zmiňoval
tady.
Trať se za Pivínem výrazněji kroutí podle terénu, v zářezu podchází silnici na Němčice nad Hanou, obchází kopec, na němž se před dávnými časy nacházelo keltské sídliště a který by se s přimhouřenýma očima mohl zjara poměřovat s fotografy vyhledávaným terénem Moravského Toskánska a už na náspu olizuje zástavbu Doloplaz. I tady je co vidět, když od kolejí sejdete těch pár schodů. Ve středu Doloplaz rozhodně nelze přehlédnout zámek obklopený parkem. Původně šlo o barokní zámek z 1. poloviny 18. století, který si tu nechali vybudovat Stommové, avšak ten lehl popelem při velkém požáru v roce 1904. Zatímco hospodářské budovy byly obnoveny, rezidenční část nahradila vila v historizujícím stylu se secesními prvky a výraznými věžemi, která dnes slouží potřebám obce. Kaple sv. Cyrila a Metoděje na návsi je pak vedle zámku a nedalekého areálu bývalého cukrovaru opravdu drobnou památkou.
Jen kousek to je z Doloplaz do Dobromilic, které se také mohou pochlubit zámkem, byť nepřístupným, ale i dalšími památkami. Nejviditelnější z nich je vskutku ohromující a odborníky ceněný barokní kostel Všech Svatých, v jeho sousedství stojí drobnější pohřební kaple Bukůwků z Bukůwky, kteří patřili k majitelům zdejšího panství. Méně nápadný, avšak velmi důležitý pro život a především dopravu v obci je stařičký tříobloukový kamenný most přes potok Brodečka, jehož vznik se někdy klade až do 16. století. Před nedávnem prošel náročnou obnovou, a to včetně barokních soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, které ho zdobí. V Dobromilicích je také možné po předchozí domluvě navštívit regionální muzeum, které se věnuje především životu v obci.
Z doloplazské zastávky se nicméně dá na pěknou procházku vyrazit i druhým směrem, do Poliček a odtud na naučnou stezku do Víceměřic, která upozorňuje na přírodu v okolí Brodečky, ale také zavede k vyhlídce na Kozlově a ke zdejšímu rybníku a zámku, který využívá Domov u rybníka. O stezce jsem psal
zde.
A to už jsme se přiblížili konečné zastávce našeho putování po trati, k Nezamyslicím. Nádražím, kde končí svoji jízdu osobáky od Prostějova a kde zastavují rychlíky z Jeseníků do Brna, projíždějí také rychlíky z Brna na Ostravu a kdysi odtud vyrážely i osobáky do Morkovic, jak jsme si připomněli v
tomto článku. Kolejiště se rozkládá na samém severním konci protáhlého městyse, do historického jádra, tedy na náměstí Děkana Františka Kvapila, to chvíli chůze zabere. Vydlážděnému udržovanému náměstí dominuje barokní kostel sv. Václava, ke kterému přiléhá zámek založený v 18. století olomouckými augustiniány, v současnosti je v něm umístěný sociální Domov na zámku. Taktéž barokní a památkově chráněná je fara s mansardovou střechou, jejíž budova náměstí uzavírá.
Z Nezamyslic i v současné době vycházejí poutě k pramenu údajně léčivé vody v hájku směrem k Těšicím, u kterého vyrostla kaple Panny Marie. Na opačnou stranu je oblíbeným místem procházek z městyse mořické biocentrum Mokroš, před dvaceti lety vytvořený mokřad s naučnou stezkou, které mají přiblížit život louky, tůní a lužního lesa. Dřevěné chodníky a lávky už by však potřebovaly obnovu... V samotných Mořicích jistě zaujme nevelký, ale zajímavý kostel sv. Martina s terasou a bohatou sochařskou výzdobou a také zámek využívaný k bydlení. Nejen děti pak potěší Zahrada pěti smyslů s herními prvky za obecním úřadem.
A klidem v zahradě bychom mohli putování po trati mezi Prostějovem a Nezamyslicemi ukončit. Nebyla to ztráta času, co říkáte?
Komentáře
Okomentovat