Nedaleko zdevastovaných lázní Jánské Koupele se v lese vysoko nad řekou Moravicí ukrývá stavba, která měla oproti lázeňským budovám podstatně větší štěstí a dočkala se po letech chátrání obnovy. Kaple Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi (mapa) je starým poutním místem regionálního významu, které je škoda při toulkách po zajímavostech kraje proslulého těžbou břidlice minout. Byť cesta k němu, zejména právě ze strany od Jánských Koupelí, dá zabrat. Poutní kaple na kopci zvaném Nikelsberg při někdejší stezce z Opavy do Olomouce však podle tradice stále dlouho předtím, než lázně u Moravice vznikly.
K původně dřevěné kapli měla chodit prosebná procesí z okolních vesnic v dobách nouze, morových ran či přírodních katastrof už před třicetiletou válkou. Zastavovali se tu také obchodníci, pocestní či poutníci putující k proslulejším místům, například ke Staré Vodě, někdo si tu odpočinul po náročném výstupu, jiný přišel za modlitbou. Dřevo postupně nahradil trvanlivější kámen, ale jak je známo, ani kamenná poutní místa neunikla pozornosti císaře Josefa II., který poutě omezil, a návštěvníků Nikelsbergu ubylo. Ovšem jen na čas, na počátku 19. století, když v Evropě opět zuřily války a kraj zasáhly mimo jiné ničivé povodně či vichřice, začali lidé znovu ve větší míře ke kapli chodit s prosbou o ochranu. Od roku 1830 až do druhé světové války sem pravidelně 26. června mířili poutníci ze Starých i Nových Těchanovic, Zálužného a dalších vesnic v okolí, častými návštěvníky ale byli i lázeňští hosté na zdravotních procházkách.
Zájmu o poutní místo neubralo příliš ani vybudování nové silnice z Melče přes Zálužné do Starých Těchanovic, která již nevedla přes kopec a kolem kaple. Ranou však byla druhá světová válka a následný odsun německých obyvatel. Kaple byla vyrabována a ponechána svému osudu, postupně chátrala, až se zřítila střecha, propadla část klenby a zůstaly stát jen obvodové zdi. Mezi ně kdosi v 90. letech umístil dřevěný kříž, což by mohlo být bráno jako začátek nového zájmu o místo, úvod k povstání z trosek. K němu však došlo až v novém tisíciletí, a to díky vítkovským lesákům, kteří kapli v letech 2008 a 2009 nechali obnovit. Správu místa pak převzal Spolek Zálužné (z jeho stránek jsem především čerpal informace), který vybavil interiér a provedl úpravy bezprostředního okolí, a v létě 2012 byla kaple znovu vysvěcena. Povedlo se také obnovit pravidelné poutě k ní a turisty sem dovede nejen červená značka vedoucí podél Moravice, ale také Břidlicová naučná stezka, která provází po zajímavostech kraje, či Moravskoslezská trasa Svatojakubské poutní stezky.
Dlužno dodat, že na Nikelsbergu nenarazíte pouze na kapli. Už při stoupání, ať už od mostu na okraji Zálužného či od chatové oblasti Mokřinky, po cestě provázejí obrázky oněch čtrnácti svatých pomocníků, kterým je kaple zasvěcena. Jde o skupinu světců, kteří jsou ochránci před různými neštěstími a nemocemi a spojuje je výslovná prosba, kterou vznesli k Bohu před svou smrtí – aby směli být nápomocni každému, kdo se na ně obrátí. Do této skupiny patří například sv. Barbora, sv. Jiljí, sv. Eustach nebo sv. Kateřina Alexandrijská, přičemž v římskokatolické církvi jsou tito světci uctíváni společně i samostatně. Kult této skupiny nabyl větších rozměrů ve 14. století v Porýní. Zasvěcení Čtrnácti svatým pomocníkům není u sakrálních objektů v České republice příliš časté, na Moravě lze najít kostel tohoto zasvěcení například v Radkovicích u Hrotovic v jižní části Vysočiny nebo kaple na okraji Březové nad Svitavou či v parku u zámku Luka nad Jihlavou.
Ale zpět do Slezska k řece Moravici. Jak už jsem psal v úvodu, stoupání ke kapli dá zabrat, jak jsme se však přesvědčili na nedávném Větrání, není to nepřekonatelné ani pro cyklisty. Mírnější cesta vede od Zálužného, od zdejších břidlicových dolů při potoku Horník, minete přitom i Raabovu štolu, kterou lze s průvodcem navštívit (viz zde). Značenými trasami se pak od kaple můžete vydat nejen směrem ke zmiňovaným Jánským Koupelím, kdy se můžete zastavit za výhledem do údolí Moravice v altánku zvaném dříve Felixwarte, či třeba do nedaleké Melče, v jejíž blízkosti je další regionální poutní místo – Maria Talhof (více v tomto tipu na výlet), ale také přímo do Starých Těchanovic, na jejichž katastru kaple stojí. V obci stojí za pozornost zejména kostel sv. Petra a Pavla a nad obcí rozhledna Těchanovická vyhlídka, z níž se naskýtá výhled na část obce a vodní nádrže Kružberk. K nejbližšímu vlaku do Svatoňovic je to zhruba hodina pěšky, autobusy vás zavezou o kousek blíže. Pokud přijedete autem, je možné k vycházce zaparkovat v Zálužném, případně u lázní.
Komentáře
Okomentovat