Hrad, který nechali na kopci na západní straně městečka vybudovat ve 14. století (někde se uvádí i 2. polovina 13. století) páni ze Šternberka, měl chránit nejen město a stezky jím procházející, ale především místní železnorudné doly a hutě. Neměl ovšem příliš dlouhého trvání – nejspíše v roce 1430 byl husitskými vojsky dobyt, pobořen a poté již nedošlo k jeho obnovení.
K zániku hradu se váže pověst o dvou mladých strážných na hradě, Janu a Holgerovi. Jan věděl od svého dědečka o tajné chodbě, kterou bylo možné z hradu nepozorovaně uprchnout, bylo-li třeba. A že když husité k Berounu dorazili, třeba bylo. Obránci bojovali, seč jim síly stačily, ovšem bylo to marné. Když už dobyvatelé byli na nádvoří, Jan vzal na záda Holgera zasaženého oštěpem a zamířil do sklepení, aby si zachránil jejich mladé životy. V nejhlubším sklepě se Janovi podařilo najít a otevřít padací dveře a sestoupit do studny, odkud vedla ona tajná chodba. To už do sklepa vnikli husitští vojáci hledající vína a dobrot k oslavě. Mladíci se však dostali z pleněného hradu živí, při obraně nicméně padli jejich rodiče. Když se pak Holger uzdravil, dali se do císařské služby a byli prý statnými vojáky. A tajnou chodbu prý zavalily trosky hradu.
S Křížovým vrchem a zdejším hradem je spojeno také další podzemní tajemství – v nitru nedalekého Kočičího vrchu má být totiž v jeskyni ukryt poklad ze zaniklého hradu. Na vlastní oči jej měla vidět chudá vdova ze sousedního Dětřichova, která šla se s dítětem v náručí na mši do berounského kostela. Byla zrovna Květná neděle, a to se skály otevírají... Ženu zaujalo zvláštní světlo vycházející z otevřené skály, zvědavě vešla a nestačila se divit, když uvnitř viděla hromady zlata a drahých kamenů. Neodolala, odložila dítě, do zástěry nabrala, co se vešlo, a bohatství si vynesla z jeskyně. Když se však chtěla vrátit dovnitř, skála se zavřela. Dítě zůstalo uvnitř. Matce došlo, co se stalo, z naříkání ji po chvíli vyrušil poustevník, který jí poradil, že se má za rok vrátit. Až však vstoupí do jeskyně, má si vzít to, co jí bude nejdražší. Žena rok přečkala, a když nastala znovu Květná neděle, přišla ke skále. Ta se otevřela a uvnitř bylo její dítě. Plna radostí jej vzala a uháněly ven. Tam jí teprve došlo, že si dítě hraje se zlatým jablkem, které je na nějaký čas zajistilo.
Mimochodem možná, že ono jablko pocházelo z bohatství lakotného, přísného a zákeřného fojta, který byl pánem na hradě a který kvůli hromadění jmění uzavřel dohodu s čertem. Když však okradl modlícího se mnicha, kterému přislíbil na svém sídle nocleh, propadl se do pekla. A od těch dob se prý o Velikonocích z nitra Křížového vrchu ozývá mužský nářek.
Ale dost už pověstí. Jak šel čas, zničený hrad posloužil lidem z okolí jako zdroj stavebního materiálu, a tak někdejší gotické sídlo postupně mizelo. Dochovaly se z něj především v podstatě nenápadné zbytky zdí a některé terénní úpravy. Zmizel ale také původní kostel, který při vrchu vyrostl v době založení města, jehož jádro se mimochodem rozkládalo nejdříve právě zde, a hřbitov, který svatostánek obklopoval. Na existenci hřbitova dodnes upomíná dochovaná brána se stříškou, na místě původního kostela pak byla v letech 1755–1761 postavena podle návrhu stavitele Mikuláše Thalhera barokní novostavba s menší věží nad vstupem, která je dnes památkově chráněná, avšak bez dochovaného mobiliáře, který byl zničen na konci druhé světové války. Kostelík Povýšení sv. Kříže je nicméně zrekonstruován a je využíván nejen pro bohoslužebné, ale i kulturní účely.
V polovině 18. století je na Křížovém vrchu také vysvěcena křížová cesta, vedoucí do míst někdejšího hradního jádra na vrcholu kopce, kde byl vztyčen vysoký kříž. Dřevěná zastavení cesty krátce nato doplnila i kaple Panny Marie Bolestné s poustevnou; kaple stála až do roku 1989 tam, kde se dnes tyčí televizní vysílač. Dřevěnou křížovou cestu kolem půlky 19. století nahradily nové zděné výklenkové kapličky, zároveň se začalo s proměnou Křížového vrchu v park, který by sloužil obyvatelům města k rekreaci a relaxaci. Postupně docházelo k výsadbě stromů a květinových záhonů, terénním úpravám a budování teras, altánků a přístřešků či vyhlídek, v místě zrušené poustevny vyrostl dům pro zahradníky postavený v alpském stylu a část trosek někdejšího hradu byla využita ke zřízení medvědince. Park si mezi lidmi rychle získával oblibu, fungovala tu restaurace, pořádaly se koncerty a další akce...
S koncem druhé světové války a odsunem německých obyvatel však zanikl Spolek pro zkrášlení Křížového vrchu a s údržbou parku, jeho vybavení a staveb, také křížové cesty to nebylo nijak zvlášť slavné. Křížový vrch byl dokonce přejmenován na Stalinův a v parku byl odhalen pomník padlým rudoarmějcům. Z chátrajících prvků některé časem zanikly, velkou ztrátou byla již zmíněná demolice staré poutní kaple.
Po roce 1989 se však zájem o podobu Křížového vrchu opět zvedá, a to i díky podpoře původních německých obyvatel města. Podle původních plánů je zrekonstruován kostel Povýšení sv. Kříže, obnovena zastavení křížové cesty a v roce 1996 byla postavena nová moderně pojatá kaple, která je však bez vnitřního vybavení. Městu se také podařilo obnovit zeleň, cesty a mobiliář, dětem tu slouží hřiště, přes Křížový vrch prochází naučná stezka a při kostele vzniklo parkoviště pro přespolní návštěvníky. S obnovou hrázděného domku, který kdysi sloužil k prodeji občerstvení, město nedávno bodovalo v soutěži Památka roku. Na druhou stranu některá zákoutí stále působí neutěšeně, zejména místo, kde stál ještě před zhruba deseti lety výše zmiňovaný dům zahradníka, nebo bývalý medvědinec. Nicméně medvěda tu potkáte, byť neživého – na střeše vodojemu.
Komentáře
Okomentovat