Lidomorna, tak se v Otaslavicích (mezi Prostějovem a Vyškovem) říká torzu stařičké věže, která je nejviditelnější dochovanou památkou na zdejší hrad. Totiž jeden z hradů. Na vyvýšenině nad říčkou Brodečkou totiž stály v těsné blízkosti hrady dva – horní a dolní, stejně tak se rozeznávaly dvě vsi patřící ke dvěma různým panstvím (ke sloučení došlo až v roce 1950). Zdejší dvouhradí by v současnosti bylo unikátní, avšak nemělo dlouhého trvání.
Vzniklo po rozdělení majetku původních pánů z Otaslavic v první polovině 14. století a zánik obou sídel spadá do období husitských válek. Tehdy je dělil nejen hluboký příkop, ale i smýšlení jejich pánů. Zatímco Boček z horního hradu zůstal v té době věrný katolictví, Heralt Puška a jeho syn Jan na dolním hradě pojali za své Husovy myšlenky. Horní hrad dobyli zřejmě roku 1423 husité, o rok později pak při protihusitském tažení Albrecht Habsburský ovládl dolní hrad. Pobořená sídla už nebyla obnovena a nahradily je nově vybudované tvrze. To dolnootaslavická stála v místě současné sokolovny a obchodu, zanikla v 17. století. Boček z Otaslavic si jako náhradu za zničený horní hrad postavil tvrz blíže k Brodku (u Prostějova), s nímž Horní Otaslavice tvořily panství. I po ní se časem slehla zem a nahradil ji současný zámek v Brodku.
Ale zpět k hradům, lépe řečeno k tomu, co z nich zbylo po válkách i zájmu místních, kteří trosky rozebrali na stavební materiál pro své domy a ohrady. V prostoru horního hradu nad základní škola vyrostla celá ulice, přičemž v jednom z domů se prý dochovala hradní studna, uvádí se i zbytek sklepa.
Z dolního hradu se pak dodnes na ostrohu nad Brodečkou tyčí k nebi v úvodu zmíněná válcová věž, respektive její polovina. Podle pověsti měl být do zdejší hladomory uvržen pro jakýsi přečin jeden místní poddaný. Tvrdil, že je nevinný, bylo to však málo platné, po soudu ho odvedli do věže, kde jej měli spustit do nížin hladomorny. Když však ke spuštění zazněl pokyn, ozvala se strašlivá rána a polovina věže se sesula k zemi. Odsouzenému se mu při tom nic nestalo – a to měl být důkaz jeho neviny. Ve skutečnosti by měl ale za roztržením věže být střelný prach...
Nicméně od torza věže, kolem kterého prochází zelená turistická značka, je pěkný výhled na dolní ves, respektive městečko, v němž se mimo jiné narodil Josef František, letec, který se zúčastnil bitvy o Británii. Pozornost si zaslouží i horní část obce s pseudogotickým kostelem sv. Michala, ten je nejen stavební, ale díky kolonii netopýrů i přírodní památkou. Ke kostelu a hřbitovu vede kryté schodiště, ve faře pod kostelem je zařízeno muzeum řemesel. Daleko to od zaniklých hradů není ke dvěma dávným hradištím. Prostor na Kopaninách na protějším břehu Brodečky byl osídlen v mladší době kamenné a pozdní době bronzové. O něco dále a také výše se rozkládá hradiště zvané Obrova noha, které obývali lidé v pravěku, ale i pozdější Slované a kde se dochovaly obranné valy a příkopy. Jen je třeba sledovat dobře mapu, protože místo bylo do roku 2016 součástí vojenského újezdu Březina a nevedou sem turistické značky. Ale například lezci sem trefí dobře – po cestě k hradišti se totiž z terénu zvedá několik využívaných skalisek. No a na opačnou stranu, tedy východně od Otaslavic, je zase možné dojít do středu Moravy, na vrch Předina – nějaké obrázky jsem odtud před časem zveřejnil v tomto příspěvku.
 |
| Zástavba v prostoru horního hradu |
 |
| Výhled od torza věže dolního hradu |
 |
| Kostel sv. Michala s krytým schodištěm |
Komentáře
Okomentovat