Prý... Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsem na žádné nadpřirozeno nenarazil, snad jen silný déšť nás při krátkém pobytu potrápil. Když pak slábnul a z mraků znovu vylézalo slunce, údolí překlenula duha, z okolních lesů se začala vláha zase stoupat a nic nebránilo krátké procházce. Pravda, nešli jsme do lesu Jivina mezi Lhotou a Janoušovem, kde "úřaduje" zmíněná šedá žena s kosou a duchové sebevrahů, ani k červenému kříži u silnice k Hosticím, kde se kdysi splašili kvůli ďáblovým botám na větvi již pokácené lípě koně, ani jsme nehledali čertův poklad, který má být ukryt v některém ze zdejších stavení. Hlavně jsme nešli v noci, ale pěkně ve dne, abychom viděli, že je tu v hanušovických kopcích, zvaných též jako Hrubý les, hezky.
Neměli jsme příliš času, takže trasa nebyla dlouhá, něco málo přes 5 kilometrů. Případně můžete nahlédnout zde. Od areálu chaty Panorama ještě kousek stoupání, pak přes statek na horní konec dědiny a zase mezi políčka a louky, abychom pak lesem pozvolna vystoupali pod vrchol kopce Rovinka, na který jsme na počátku procházky koukali. Nyní jsme se pro změnu dívali do údolí se Lhotou z druhé strany, zároveň jsme z Rovinky zahlédli bohdíkovský kostel v údolí řeky Moravy... Pod vrcholem Rovinky se u kříže křižují žlutá a zelená turistická značka, žlutá odtud na jednu stranu klesá právě do Bohdíkova, v opačném směru se dá dojít až k Severomoravské chatě, kterou jsme kdysi navštívili s větrači. Téměř k této chatě vede přes Lhotu i značka zelená, ale lze po ní vyrazit i na hrad Furchtenberg, který střežil údolí Moravy před Hanušovicemi.
Nás ale od křížku čekal jen sestup do Štědrákovy Lhoty a kolem řady upravených chalup a kaple sv. Fabiána a Šebestiána se opět dostat pod chatu, kde už na nás čekal odvoz do hanáckých rovin. Procházka to tak sice byla krátká, ale i tak příjemná a osvěžující. I když jedno "strašidlo" jsme asi míjeli – kolega nakoukl do zdejší autobusové čekárny a to prý nebylo nic, na co by člověk chtěl později vzpomínat...
Komentáře
Okomentovat